V roce 1974 byl exmanžel coby čerstvý důstojník přeložen do vojenské posádky v Hranicích. Přestěhovali jsme se z mého rodného města do hezkého městečka na soutoku Bečvy a Veličky. Našla jsem si práci v SMC n.p. na projekci. Jako absolventka SPŠ strojní jsem měla i jiné nabídky, ale z nějakého podivného důvodu jsem si vybrala ty cihelny. Netušila jsem, co mne tam čeká.
Brzy mne informovali, že projekce cihelen je trochu černým Petrem podniku, jsou v ní nasazeni lidé bez správného politického smýšlení. „Juru při prověrkách vyhodili z armády, Ivoš byl vyloučen ze strany, více méně byl k nám uklizen, Petr, ten tlustý, je vtipálek, nic mu není svaté, všude trousí politické vtipy, Karolko je Slovák, Lojza je kulacký synek, no prostě je to oddělení nespolehlivých,“ sdělila mi kolegyně Věra. „A bacha, pamatuj si, že tady si nikdo není ničím jist, buď pořád ve střehu, dějí se tu věci!“ Což jsem měla poznat velmi brzy.
Po měsíci jsem vyfasovala psací stůl z kanceláře ROH a když jsem vytírala šuplíky, našla jsem zapomenutý formulář „Protokol o přidělení podnikového bytu“. Uvařila jsem si kávu a s papírem v ruce jsem zašla do vedlejší kanceláře ke klukům. Zazářily jim oči a okamžitě odložili tužky. „Komu ho dáme?“ zeptal se Jura a zachechtal se. Bylo hodně adeptů, kteří měli podanou žádost o byt, ale nakonec zvítězil Luboš z investic, protože „je mladý, perspektivní, rozhodně není kádrová rezerva a bydlí s tchyní, ženou a dítětem ve dvoupokojovém bytě a tchyně je kráva,“ zhodnotil situaci Ivoš.
Byly rozděleny úkoly: Ivoš zašel za referentkou ROH, aby ji seznámil s naším plánem. Zdržel se tam, protože referentka se bránila, jakoby měla přijít o svůj byt. Ivoš ji ukonejšil tvrzením, že průser nebude, protože akce bude včas zastavena a veškeré nepříjemnosti na sebe bere oddělení projekce, jelikož stejně všichni na cihelnách vědí, kdo tam dělá bordel. Navíc zjistil číslo bytu soudruha ředitele.
Pepa na kádrovém oddělení zjistil Lubošovo datum narození a bydliště. Já jsem na psacím stroji vypsala formulář, přidělila jsem byt soudruha ředitele, padělatel Karolko dal příslušné razítko a přidal ředitelův podpis. Věra odnesla dopis na podatelnu a Peter šel obhlídnout situaci přímo na investice. Karolko byl z celé akce nervózní a sám se nabídl, že bude hlídat na schodech, aby Luboše zastavil.
Ovšem věci nabraly úplně nový směr. V deset hodin vešla jako vždy Hrůzová z podatelny, hodila Lubošovi dopis na stůl. Luboš ho otevřel, přečetl, sedl si a znovu přečetl. Zařval:“ Kluci, já mám byt, jdu pro flašku“ a vystřelil z místnosti, zase se vrátil, vzal telefon, vytočil číslo, řekl „máme byt, nemám čas“ a utíkal po schodech dolů. Karolko je pomalý medvěd, nestačil mu, na jeho zavolání Luboš odvětil „mám byt, nemám čas“ a bral schody po třech. Než vyběhl z budovy, stačil zaběhnout do kanceláře kádrové rezervy Petra Smutného, předsedy SSM a člena podnikového výboru KSČ, jinak též čekatele na byt. Zvoláním „dostal jsem byt, ty taky?“ Luboš soudruha Smutného velmi rozdráždil. „Cože?“
Luboš utíkal přes cestu do obchodu a soudruh Smutný bral schody za referentkou ROH, které svým řevem a vyhrožováním přivodil téměř infarkt: „Vždyť on není ani v SSM! Mám funkce! Sedím do večera na schůzích! Skandál!“ To všechno slyšel vyděšený Karolko na schodišti, kde čekal na vracejícího se Luboše. Soudružka referentka nešťastného Smutného nakonec uklidnila, prozradila projekci a nalila mu whisky na uklidnění.
Karolko odchytl Luboše s taškou:“ Lubo, něco ti musím říct“.
„Ty vole, pojď na štamprli, já jsem dostal byt!“ jásal Luboš.
„Nedostal“.
„Dostal jsem byt!“
„No právě, že ne! Ten byt jsme ti přidělili my.“
„Ne. Je tam razítko!“
„To jsem udělal já z koruny, vole, lvíček a tak.“
„A ředitelův podpis!“ Karolko ho zatáhl do kanceláře, kde seděli natěšeni Lubošovi kolegové.
„Neřvi, Lubošu, to jsme ti fakt přidělili my. Vždyť je to ředitelův byt, vole!“
„Já jsem fakt chtěl brečet s ním," řekl nám zdrcený Karolko později. „To byl ale blbý fór!“
Dlouho se nám Luboš vyhýbal. Po týdnu přišel a řekl nám: “Ale stálo mi to za to, vidět ten nasraný Smutného ksicht. To bylo opravdu bezva.“
„Máš štěstí, že jsi ten formulář našla ty. Jinak ten byt byl tvůj,“ řekl mi Jura.