Čtrnáct dní pobytu je samozřejmě málo na to, aby člověk dokonale poznal kulturu dané země, seznámil se s jejími společenskými zvyky a pronikl do světa tolik odlišného od toho z českých luhů a hájů. Ale určitý obrázek si o zemi a lidech i za tak krátkou dobu udělat lze. A tak mi dovolte shrnout několik dojmů z Thajska, kterému se - ne nadarmo - říká "Země úsměvů". A to i přesto, že na každém kroku, zejména na vesnicích, je vidět chudoba až bída.
Doprava? Žádný problém
Do Thajska jsme se vydali po vlastní ose, tedy bez služeb cestovní kanceláře, a to hlavně proto, abychom mohli navštívit místa, která cestovky nenabízejí. Využili jsme příležitosti dlouhého volna našich dvou studujících dcer (pololetní a jarní prázdniny), pořídili si letenky někoik měsíců předem za dobrou cenu a vytipovali jsme si lokality a v nich možnosti ubytování tak, abychom toho za dva týdny stihli vidět co nejvíce.
Po přistání v Bangkoku (letěli jsme z Vídně přes Dillí) jsme si nejdříve směnili eura za thajské bahty, protože nás známí upozorňovali na to, že platit kartou není v Thajsku tak jednoduché, protože většina místních prodejců bankovní terminály nemá. Pro cestu do centra velkoměsta jsme využili taxislužby a pak už jsme využívali předvším autobusové a lodní dopravy. Bangkoku se totiž říká Benátky východu, protože řeka Chao Prhaya se v hlavním městě Thajska rozlévá do několika ramen a rozvětvených umělých kanálů. A protože řeka spojovala Bangkok s Thajským zálivem, a tedy i s okolním světem, vzniklo v minulosti právě kolem hlavního ramena řeky Chao Prhaya nejvíce chrámů, jako například Wat Arunrachawararam, kde panoval a je tu i pochován král Rama II.
Místní doprava funguje v Bangkoku poměrně dobře. Stačilo na chytrém telefonu zvolit cílovou stanici a aplikace našla nejlepší spojení. A když ne, pomohli místní lidé. Například, když jsme hledali jeden z chrámů a ptali jsme se na cestu řidiče autobusu, ten vstal a zapojil do debaty ostatní cestující. Ti mezi sebou cosi šveholili thajsky až k nám přišel mladý student a pěknou angličtinou nám sdělil, že jede stejným směrem jako my a že nám cestu ukáže. Vystoupil s námi na zastávce, která byla našemu cíli nejbíž a dovedl nás až na místo. Pak typicky stiskl dlaně k sobě jako při modlitbě a lehce se uklonil. Tak se Thajci zdraví i děkují. A činí tak velmi často.
Jedna z hlavních tepen Bangkoku
V místním autobuse
Řeka v Bangkoku slouží k dopravě lidí i nákladu
Náboženství a zvyky
Převážná většina obyvatel Thajska (cca 95 %,) vyznává théravádový buddhismus. Jedná se o nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována hlavně v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance. V Thajsku je théravádový buddhismus státním náboženstvím. Mnich, který je tam nejvyšším představeným Sanghy s titulem sangharadža, býval po dlouhou dobu členem královské rodiny. Královské kláštery, které jsou rozptýlené po celém území, jsou centry vzdělanosti a kultury. Určitou alternativu v Thajsku představují tzv. lesní kláštery, které se vrátily k původní prostotě mnišského života, s minimem moderních vymožeností a s důrazem na meditaci všímavosti a vhledu. Celkově je v zemi přibližně 40.000 buddhistických chrámů a 300.000 mnichů.
Navštívili jsme více než desítku buddhistických chrámů a ve všech Thajci dodržují přísná pravidla - dívky nesmějí mít odhalená ramena a kolena a v některých chrámech museli mít dlouhé kalhoty i muži. Kdo je neměl, mohl si je u vstupu do chrámů za pár bahtů koupit. Do chrámů se vstupovalo bez bot, někde bylo zakázáno focení i hlasitá mluva. Bylo vidět, že Thajci jsou v naprosté většině silně nábožensky založení. A také nesmírně uctívají svého krále. Po celé zemi, ve všech městech i vesnicích, jsou buď velké obrazy, anebo sochy krále a jeho choti. Jakékoli znesvěcování krále a královské rodiny je v Thajsku trestným činem a na rozdíl od mnoha jiných přestupků je tento přečin brán velmi vážně.
Co mě nejvíce překvapilo bylo to, jak jsou Thajci velmi slušní, zdvořilí, tolerantní a stále usměvaví. A to i ti, kteří zjevně trpěli nouzí. Především na vesnicích jsme viděli velkou chudobu, lidé zde žili v dřevěných boudách, anebo pod plechovými přístřešky, převážně kolem koryt řek, která jim poskytuje vodu nezbytnou pro pěstování ovoce, napájení domácích zvířat, zejména pak drůbeže. Většina Thajců se totiž živí prodejem kokosů, ananasů, banánů, manga, durianu, dračího ovoce a pak hlavně ryb a všemožného jídla, především pak kuřecího masa, povětšinou ugrilovaného na dřevěných špejlích.
Nuzná obydlí na venkově
Rušný Bangkok
V hlavním městě Thajska žije přes osm milionů lidí a v přilehlých oblastech celkem 14 milionů obyvatel. Bangkok tak patří k největším městům světa. Jeho velkou část tvoří zchátralé domy, které by notně potřebovaly rekonstrukci, nicméně v centrálních částech je patrný značný pokrok. Ve městě jsou stovky mrakodrapů či velkých výškových (kancelářských, obchodních i obytných) budov. Z jihu, severu i východu země vedou do Bangkokku čtyřproudé dálnice, které jsou od rána do pozdního večera plné aut. V centru města se tak neustále tvoří dopravní zácpy a díky nim je i ovzduší ve městě na některých místech poměrně značně znečištěno (zlatá Praha). Na druhé straně je v Bangkoku mnoho rozsáhlých parků, ve kterých mladí, ale i staří lidé odpočívají i sportují - ještě nikde jsem neviděl tolik starších lidí běhat, anebo cvičit na venkovních posilovacích nářadích, které jsou snad v každém parku.
Fascinující jsou v Bangkoku především tržiště, zvláště to v čínské čtvrti. Na kilometru čtverečním v úzkých uličkách mezi domy jsou stovky stánků s tunami všeho možného zboží - od oděvů, přes kosmetiku, elektroniku, hračky po nářadí a samozřejmě jídlo všeho druhu. Všechno za pár korun, kvalitu si ovšem netroufám hodnotit.
Nám se ale rozhodně nejvíce líbilo na Khao San Road. „Khaosan“ se překládá jako „mletá rýže“, což naznačuje, že v dřívějších dobách byla ulice hlavním bangkogským rýžovým trhem. Dnes je tato ulice místem, kde se setkávají lidé z celého světa - v obchůdcích, kavárnách a barech. Přes den tu prodávají svá díla umělci, po setmění se z mnoha klubů line hudba všech možných stylů - od jazzu, blues, rocku, rapu až po pop music.
Khao San Road večer ožívá
Příroda a životní prostředí
Příroda v Thajsku je velmi rozmanitá. Můžete navštívit džungli deštného pralesa, malebnou krajinu rýžových polí nebo tropické ostrovy plné palem. V nejjižnější části země jsou deštné pralesy, ve kterých roste na dvě stě druhů stromů. Právě z Thajska se do dvěta vyváží velké mnoýžství exotického dřeva. A pak také orchideje, které jsou tím největším přírodním symbolem Thajska. Jejich export je velmi vysoký, největšími odběrateli jsou USA a Japonsko. Daří se zde také bambusu a to díky podnebí, které je ovlivňováno monzunovými dešti. Pobřeží jsou často lemována typickými porosty mangrovníků.
Mangrovníky
V centrální části země je bezpočet vodpádů a sladkovodních jezer, kolem kterých žijí desítky obratovců a vzácných živočichů. Mořské dno je poseto paletou barevných korálů. Například Národní park Ao Phang Nga chrání vzácné vodní savce jako je indonéský bílý delfín, malajský delfín, sviňuchy, až 120 druhů ptáků, na 30 druhů plazů a obojživelníků a mnoho druhů ryb.
Navštívili jsme několik národních parků, kde ve větvích vřeští ptáci a také opice. S nimi máme jednu vtipnou příhodu. Na okraji jednoho z národních parků jsme se koupali na krásné písčité pláži, když najednou vidíme, jak nám makak hrabe v tašce. Holky tam měly pytlík zabalených bonbónů. Drzý makak vyházel z tašky všechny věci, vzal si pytlík s bonbóny, jeden po druhém rozbalil a sežral. Když jsem se ho snažil zahnat, začal prskat. Utekl, až spolkl poslední bonbón.
Vedle toho jsme ale zažili i méně úsměvný obrázek, a to slony, které Thajci koupali v moři. Když jsme přišli blíže, viděli jsme, že sloni jsou řetězem přivázáni mezi zadní nohou a chobotem. Jak jsme později zjistii, jednalo se jen o turistickou atrakci - asi deset přivázaných slonů postávalo v malém prostoru pod dřevěným přístřeškem, turisté se mohli na nich svézt nebo je nakrmit. My jsme raději šli pryč, abychom nemuseli sledovat to zvířecí trápení. Ale kdo ví, třeba se o ně starají dobře...
A ještě jedna negativní informace. Thajsko je cílovou zemí pro dovoz plastového odpadu z několika vyspělých států, například Japonska, Spojených států amerických nebo Číny. Odpad se nevyhovujícím způsobem zpracovává v tamních „recyklačních“ zařízeních a znečišťuje životní prostředí. Jak jsem se dočetl, Thajci nestačí tuny odpadu zpracovávat a ty často končí v moři. Ostatně, i my jsme narazili na pláže poseté směsicí nejrůznějšího odpadu. Thajská vláda naštěstí nedávno rozhodla, že od roku 2025 dovoz odpadu ze zahraničí zakáže.
Koh Chang
Naši cestovatelksou misi jsme začali v Bangkoku, odkud jsme si udělali výlet k mostu přes řeku Kwai (příběh známý z knihy a filmu popíši v dalším článku) a pak jsme zamířili na jih přes oblast Rayong na ostrov Koh Chang, který leží na jíhovýchodě poblíž Kambodži. Tento ostrov jsme si vybrali záměrně, protože není tolik atakován turisty jako jsou známé Koh Samui, Koh Samet, Phuket, Koh Phi Phi a další. Bylo to dobré rozhodnutí. Mohli jsme si vychutnat poměrně prázdné pláže a především zdejší kulturu a nebývalou ochotu a zdvořilost místních obyvatel. Nikdy jsem nezažil tolik díků a úklonů od zdejších prodejců ovoce a místních kulinářských specialit.
Ochutnali jsme kde co, od polévek, přes masité pokrmy s rýží či nudlemi, až po ryby. Ačkoli většina jídel pálila při "vstupu i výstupu", neměli jsme žádné zažívací potíže, běžné v oblastech, jako je Egypt či Tunisko. Naopak, místní strava nám velmi vyhovovala. A když zmiňuji tyto dvě arabské země, nebo třeba i Turecko, zdejší obchodníci rozhodně nejsou tak vtíraví. Ukáží vám šátek či sadu prstýnků, ale když pokynete, že nechcete, vaše rozhodnutí respektují a nic vám nevnucují.
Na Koh Changu je celá řada úplně prázdných pláží a také prázdných turistických rezortů, postavených v šedesátých letech, kdy ostrov navštěvovali zejména příznivci hnutí hippies. Občas to vypadalo, jako by se tu zastavil čas.
Nejenom příroda, vlídné počasí (teploty se pohybvaly kolem 28-31 stupňů), kulturní památky, ale zejména lidé, jejich laskavost a úsměv, jsou důvodem, proč stojí za to Thajsko navštívit. Musíte však počítat s tím, že kromě krásy a luxusu, uvidíte i špínu a bídu. Ale takový je život.
