Tak jsem jako správná hospodyňka lahve střádala a když jich byly plné dvě velké igelitky, šla jsem je odnést do těch kontejnerů. Na nich byly velké cedule s nápisem: Před vhozením sešlápněte.
Ale nebylo tam napsáno – sešlápněte lahve, nebo nějaká ikonka, že se má na ty flašky dupnout. A já jsem nápis pochopila tak, že mám sešlápnout někde dole nějaký pedál, aby se nahoře otevřelo víko.
Přesto jsem lahve zkoušela prostrčit horním otvorem, ale nešlo mi to. V otvoru byla totiž taková „zábrana“, přes kterou se musela láhev vtlačit dovnitř trochu silou. Říkala jsem si, že je tedy kontejner asi už úplně plný, nebo je otvor jen na malé půllitrové lahve.
A tak jsem chvíli chodila okolo kontejnerů, se skloněnou hlavou jsem hledala pedál a jedním očkem pokukovala, jestli mě někdo nevidí, jak ten zatracený pedál nemůžu najít. No, nenašla jsem ho, samozřejmě. Tak jsem ty flašky zase odnesla domů!
Druhý den jsem náhodou potkala kamarádku Janu. Mezi řečí jsem se zeptala:
„Jano už jsi někdy dávala petky do těch nových kontejnerů?“
„Jo, dávala, konečně už je sem taky nainstalovali.“
„A našla jsi ten pedál?“
„Prosím Tě, jakej pedál?“ udiveně se ptá Jana.
„No, ten na to sešlápnutí.“
„Co blbneš, na jaký sešlápnutí?“
„Vždyť je to na tom kontejneru napsaný, před vhozením sešlápněte“.
Jana vybuchla smíchy. Teď jsem na ní koukala udiveně zase já. Co je jí proboha tak k smíchu?
Když jí záchvat smíchu přešel a vysvětlila mi, co ten nápis znamená, připadala jsem si jako největší idiot na světě.
V tomto testu inteligence jsem totálně propadla.
