Nevěřila bych, jak je to na netu snadné: „Při výchově a výcviku se snažte vždy dávat přednost pozitivní motivaci před trestem. Jakmile pes udělá správně to, co jste po něm chtěli, okamžitě ho odměňte pamlskem a pochvalte. Odměna by měla následovat do 3 vteřin, tedy není vhodné pamlsek dlouze hledat po kapsách, musí být po ruce.“
Takto poučena, fyzické tresty rozhodně nepoužívám, a to ani v případě, že se pes iniciativně odmění sám, aniž bych po něm něco chtěla. Věc řeším pouze domluvou a inzerátem: „Prodám psa, značka: Spěchá.“
Ale teď vážně. Pozitivní motivace skutečně funguje skvěle. Bobina tím pádem už od malička ví, že dostane odměnu, jakmile neudělá potřebu v obýváku, ale donese jí až na trávník před domem.
Takže vyjdeme ven, pozitivně motivovaný pes koná a je odměněn. Na dvouhodinové procházce lesem, se spoustou krásných opuštěných roštíček, se Bobina už znovu raději ani nevyčůrá, a pak rychle spěchá, aby mi vše kompletně donesla na trávník před náš dům, kde požaduje další pochvalu. Pokud tuto nedostane do 2 vteřin, utrhne mi kapsu.
Vzhledem k tomu, že má Bobina velké sportovní ambice, je součástí našeho tréninku i domácí výcvik slušného chování. Za pomoci silně pozitivní buřtové motivace nám už docela dobře jde podávání paciny.
Co by tomu řekli lidi, kdyby někdy v budoucnu na závodech náhodou zvítězila a podala by při přebírání věnce buřtů místo pravé paciny levou. Na to nechci ani pomyslet. Nestává se nám to často, ale bohužel i mistr tesař se někdy utne. V našem úsilí, proto nesmíme polevit.
Názorným příkladem mojí vzorné výchovy v oblasti etikety je ale Dixi. Posuďte sami, že to hned líp vypadá, když pes umí sedět u stolu, neobtěžuje ani neloudí a bez dovolení by sám od sebe nic neukradl ani nesežral.
Čas od času si na stole trochu dáchne, ale to postupně ještě doladíme.
Tuto část výcviku jsem totiž nyní vzala pevně do ruky. Místo na stole, ho učím, samozřejmě podle nových vědeckých poznatků, spát v posteli. Třináctiletý Dixi je totiž hysteriér, rváč a nenapravitelný zdrhač a já jsem se dočetla, že pustím-li ho k sobě do postele, dám mu tím najevo, že je plnohodnotným členem rodiny a on prý nebude venku tolik utíkat. Bonusem pro mě, jako pro chronického nespavce, bude zkvalitnění mého spánku a zlepšení kardiovaskulárního systému.
Je to pravda pouze částečná. Dixi zdrhá dál a kardiovaskulární systém jsem si tedy, oproti předpokladu, nezlepšila při spánku, ale při honičkách v parku. Vcelku jsou však naše výsledky poměrně uspokojivé, jelikož spaní v posteli si osvojil velice snadno a rychle. Já se od té doby ani jednou bez prášků nevyspala, ale komu by to vadilo. Hlavně, že pes je šťasten.
A pak že starého psa novým kouskům nenaučíš.
Fotografie: Alena Velková a Jan Velek.
Citace: Výchova a výcvik psa | Yoggies
