Vlastě ani my přespolní důchodci s dostatkem času si nemůžeme stěžovat. Do Prahy nás doveze vlak nebo auto. Jen chtít! A mně se zachtělo vyjet si na výlet do Prahy v čase březnovém, kdy se Praha převléká do jarního kabátku. Pravda je, že tento výlet byl na pozvání ostravské íčkařky Dany do legendární kavárny Slavia.
Předtím, než jsme se v osmičce přátel z íčka pobavili pod obrazem Pijáků absintu (autorem je český malíř Viktor Oliva), využila jsem nádherného jarního dne jak nejlépe jsem mohla. Zašla jsem se podívat ke královskému letohrádku Belveder. Zpívající fontána sice ještě měla zimní čepici, ale to vůbec nevadilo. Turistů jsem tu potkala jen pár, stejně jako o něco později na Novém světě. Že nevíte, kde Nový svět v Praze hledat? Také jsem dlouho tápala, ale už před několika lety jsem objevila jeho kouzlo a ráda se zajdu do úzkých uliček pod Loretou podívat.
Času jsem neměla tolik, kolik bych potřebovala, ale nezbytnou cestu turistů z Malostranského náměstí přes Karlův most po nábřeží k Národnímu divadlu a kavárně Slavia jsem si vychutnávala plnými doušky. Kouzelné jarní počasí mě donutilo k výměně vybité baterie ve fotoaparátu a domů jsem si dovezla spoustu fotografií. Přesto, že jsem z galerie k této fotoreportáži mazala a mazala, i tak fotografií zůstalo víc než je mým zvykem.
Kdo má chuť, projde se Prahou se mnou. Kdo ne, ten ať se nedívá a jde jinam.