Kde se zrodil nápad napsat knihy o zahradničení?
Samotného mě to nenapadlo, vlastně mi stačilo psát do magazínu Zahrádkář, Rukověti zahrádkáře, upravovat knihy pana Šrota - 1000 dobrých rad zahrádkářům, další dvě o pěstování ovoce, zeleniny. Přišel za mnou a ing. Stanzelem pan Jiří Hlinka z Walden Pressu, že se mu líbí můj styl psaní i obsah článků v Zahrádkáři a jestli bych nechtěl napsat knihu o pěstování ovoce a zeleniny. A že by chtěl, aby to povídání bylo zaměřené jednak na zahrady velikosti balkonu, terasy přes pěstování ovoce a zeleniny na zahrádce zhruba 10 x 20 metrů, kde si člověk vypěstuje to, co v létě a na podzim sní a také na zahrady velké, které mohou být zcela samozásobitelské. Pěstování, výnosy, hnojení, ochrana rostlin, vhodné druhy a odrůdy, půdní podmínky, hospodaření s vodou, prostě dost do doširoka a do hloubky.
O které téma z těchto publikací mají lidé největší zájem?
Obyčejně je zajímají základy, tedy jak a kdy začínat s předpěstováním zeleniny za oknem, jak a čím hnojit, často i jak ochránit zahradní kultury před mrazíky, suchem. Hodně často se ptají, co po čem vysazovat, sít a za jak dlouho se může ta samá plodina vrátit na stejné místo. No a pak jsou dotazy individuální, každý jiný. Někdo chce více o řezu jabloní, dost se lidé ptají na zelené koření, bylinky. Zajímá je pěstování jahod na balkonech.
Co Vy sám jako zahrádkář děláte na zahradě nejraději? Myslím, kromě sklizně ...
On tomu bude málokdo věřit, ale já mám radost z okopávání, kypření a zalévání záhonů. Řádky mám akorát na dvě protáhnutí šintovačkou, dost často zalévám podmokem. Takže i v jahodách, mrkvi mám v každém druhém řádku rýhu, do které opakovaně zalévám, aby se zem promočila minimálně do 20 cm hloubky. Potřebuju na to méně vody než na postřik celé plochy, řádky, do kterých nezalévám, tak rychle nezarůstají plevelem. Rád sázím jahodník. Nějakou sadbu koupím, část si nechávám svoje jahody. Třeba odrůdu Florika pěstuju v zahradě snad od roku 1988. Vybírám sazenice od nejlépe plodících rostlin a zdá se mi, že pořád výkonem stačí ostatním okolo rostoucím.
Fotografie poskytnuty z archivu Ivana Dvořáka
Co se vyplatí pěstovat nejvíce?
Možná nejde o to, aby se pěstování vyplatilo, ale důležité je to, že víme, co jíme. Jako to nej mám právě jahody, maliny. A vlastně i rybíz a angrešt. Jahod a malin je na trhu spousta, v sezoně i dosti levných, ale rybíz a angrešt se prodává tak trochu jako lahůdka, ozdoba stolu s ovocem, ceny jsou dosti nadsazené, když vezmu v potaz, jak dobře plodí a jak snadno se pěstují. Poslední dobou je dobré vypěstovat si svůj česnek, pro to aroma a chuť rajčata a pro kvalitu sklizeného. No a když přežijí meruňky a broskvoně jarní mrazíky, není nad plně vyzrálé ovoce čerstvě utržené. Broskve jsou tak šťavnaté, že je vhodné jíst je nad trávníkem, v plavkách, blízko sprchy. No a když vidíte na trhu třešně za dvě stovky, je lepší si vysadit několik štíhlých vřeten s třešněmi. Ze stromku je jich možná pět kilo, ale můžete je mít od konce května do poloviny července na zahradě, podle odrůdy na jídlo, koláč, kompot.
Jsou v zahradničení nějaké trendy? Pěstuje se nyní třeba něco jiného než pěstovali naši rodiče?
Pěstují se ovocné stromky málo rostoucí, vhodné i pro balkon, více se vysazují odrůdy drobného ovoce plodící koncem léta (jahody, maliny, ostružiny), tzv. remontantní nebo dvakrát plodící odrůdy. Moji rodiče neměli v zahradě kanadské, indiánské a kamčatské borůvky a ani "velkoplodé brusinky", nepěstovali asijské odrůdy hrušní, nepěstovali stolní odrůdy vinné révy, naznali Hokkaido, málokdo věděl, co je cuketa. Neznali sloupcové odrůdy jabloní, odrůdy rezistentní ke strupovitosti teprve začínaly. Z tzv. bylinek jsme měli na zahradě pažitku, kudrnatou petržel a majoránku. Bazalku, dobromysl, různé pelyňky, šalvěj, meduňku, máty, yzop, tymián, smil a další jsme do zahrady přidávali nejspíše až my, jejich děti. Ale ono to nejde generalizovat. Taťkovi bylo letos sto let, mamince devadesát pět a oba měli k zahradničení docela zdravý přístup. Nebyli kategoričtí k novinkám, počkali si, až to vyroste a bude se to moct ochutnat. Rodiče dnešních třicátníků už vše uvedené berou jako běžné, možná se váhavě seznamují s takovým ovocem jako je kaki, fíkovník, ze zeleniny s artyčokem, chřestem, lilkem,... Je tepleji, můžeme si dovolit sáhnout i do otužilých druhů subtropických užitkových rostlin.
Existuje invazivní rostlina, na kterou by si měli dát zahrádkáři pozor?
Znám invazivní bolševník, netýkavku Royleyovu, křídlatky. Ty však nejsou v užitkové zahradě moc časté. Z toho, co je okolo nás běžného, je to bršlice kozí noha. I když jí někdo na jaře vyzdvihuje jako bylinku, skvělou zeleninu do salátů, v létě už je to hrůza, když se množí. Rýčem si jí nadělíme, rozběhne se nám po záhonech velmi snadno. V zelenině se jí zbavujeme snadněji, než když prorůstá pod keře rybízu, angreštu. Úmorný je boj se svlačcem, ptačincem, ale dá se vyhrát. Když máte sílu a energii na zahrádku, kombinací vyrývání, hustého výsevu hrachu nebo jiného zeleného hnojení je oslabíte na více let. No a kdo si pustí do zahrady křídlatky, tak pak trpí útlakem od nich právem. Podobně si protrpíte pár let, když necháte volně růst tzv. jahodomalinu, ostružiník jahodnatý Rubus illecebrosus. Množí se podzemními oddenky, obráží každé jaro z podzemních kořenů, oddenků, je zpravidla nepříjemně ostnitý. A vytrvalý. Stačí opravdu jen pár zapomenutých zlomků oddenku kořene a máte ho zpátky. Pokud vám učarují topinambury, pěstujte jen ty kulturní, které kvetou až od října. V srpnu kvetoucí, s malými, obyčejně růžovými hlízkami si do zahrady nedávejte. Za rok dokážou z místa výsadby utéct klidně metr do každého směru. A pak začnou vládnout. Podobně jako u silnic, cest v teplých oblastech ČR.
Co se můžete dozvědět z knih Ivana Dvořáka, které vydalo nakladatelství Walden Press:
Díl první - Jedlé zahrady 1 (Zelenina)
Nezáleží, jestli má vaše zahrada 20, 200 nebo 2000 čtverečných metrů. Zásadní je, kolik péče ji s ohledem na očekávání věnujete. To vám vzkazuje zkušený odborník Ing. Ivan Dvořák, který pravidelně přispívá do časopisu Zahrádkář. Díky více než čtyřicetileté praxi se své poznatky rozhodl shrnout do dvou dílů knihy Jedlé zahrady a zahrádky. První díl se věnuje výhradně zelenině. 350 stran textu, více než 250 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok! Jednoduše a pochopitelně v knize Jedlé zahrady a zahrádky 1 vysvětluje základy výsadby či výsevu a péče, plánování výnosů, ochrany před škůdci nebo rozmary počasí. Svérázným jazykem popisuje časté chyby nebo úskalí vedoucí k očekávané sklizni. Větší prostor však dostávají jeho doporučení vyzkoušená v letité praxi.
Díl druhý - Jedlé zahrady 2 (Ovoce)
Jak vzkřísit starý, nebo založit nový ovocný sad v době klimatické změny? Osvědčený manuál pěstování a uchovávání ovocných plodů a bylin. Průvodce zahrádkáře podle velikosti pozemku s důrazem na prospěšnost pěstební činnosti. Jak na první kroky k potravinové soběstačnosti, regeneraci krajiny i posílení komunit prozradí dvoudílná kniha, kterou jsme připravili společně s časopisem Zahrádkář a Českým zahrádkářských svazem. Autor Ivan Dvořák věnoval druhý díl knihy Jedlé zahrady a zahrádky 2 ovoci a bylinkám.
320 stran textu, více než 230 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok!
