Kurzivka jarní
Úvodní foto: Jan Zelenka, ilustrace v textu: Pixabay

Kurzivka jarní

3. 4. 2024

Jaro obvykle přichází už v březnu. Pokud na to ovšem nezapomene, jak se to občas stává. Přichází opatrně, připravené bojovat o své místo v kalendáři se zbytky mrazivé zimy.

Občas se trochu opozdí, ale jen trochu, aby pak udeřilo, o to větší silou, a vynahradilo lidem trápení s kabáty, červenými nosy a mrazivými slovy.

Dříve jaro přicházelo docela pravidelně. Přicházelo s barevnými, hliněnými kuličkami, uchovávanými v odřených, hadrových sáčcích, s klukovskými partami a vyhloubenými důlky. Taky jsem hloubil. A cvrnkal. Hlavně pod zámkem za hasičskou zbrojnicí. Jenže, barevné kuličky postupem času zmizely, objevily se počítače a po nich i chytré telefony a všechna hračkářství musela měnit sortiment, tak, jak šla doba.

Lidé s příchodem jara nebývale ožívají, svlékají teplé kabáty a zimní bundy a začínají korzovat po ulicích, osazovat předzahrádky kaváren a odívat se do optimismu. A děvčata bez kabátů vypadají hned lépe. Na venkově, kde jsem dříve žil, místo předzahrádek kaváren, lidé většinou obsazují s motyčkami a hráběmi své zahrádky, i docela velké zahrady a dávají jim nový kabát. Proto je takový venkov daleko barevnější než městské ulice. A to se mi moc líbí. A také se mi líbí, že se dnes venkov rozrůstá na úkor měst.

Pokud ale takový venkovan zatouží po posezení ve sluncem ozářené kavárenské předzahrádce, musí se svátečně obléknout a sednout si na vlak, nebo autobus. A vyrazit do města. Pokud tyto lidi nazývám venkovany, nehledejte v tom žádný pejorativní úmysl. Mně se na venkově moc líbilo, protože tam byli kamarádi a také příroda, byla tam i řeka a jedna příjemná venkovská hospůdka. A já byl docela spokojený venkovan.

Říká se, že na jaře se zapalují lýtka. Ten vliv nového ročního období působí na každého. Na někoho, pravda, méně a na druhého více, nebo dokonce až moc. Na mne příchod jara působil vždy neobyčejně pozitivně, i když jsem byl ještě malý a na děvčata jsem se díval spíše s nedůvěrou a jen po očku. Od malička jsem totiž neměl rád zimu. A pořád ji nemám rád.

Je zajímavé, že mně, i kamarádu Jirkovi, se zapalovala lýtka po celý rok. Nejvíce kupodivu na podzim, kdy nastal čas tanečních. Přes zimu jsme sice měli také nejasné touhy se k někomu přitulit, ale tyto touhy se rozvinuly a realizovaly až na jaře, kdy se do žil vlévala jakási životodárná míza.

V těchto dnech, kdy opožděné jaro konečně uplatnilo své právo na existenci, bedlivě sleduji, jestli se mi ta moje stará lýtka také nezačínají náhodou zapalovat. Bohužel, kde nic, tu nic. Hergot holky, kde jste zůstaly?

 

 

 

* * *

glosa příroda
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Blanko, petanque se mi moc líbí. Sledoval jsem ho poměrně dlouho v Barceloně na hřišti před chrámem Sagrada Familia a potřeboval jsem vyfotit celý chrám. Šlo to jen z jejich hřiště. Nakonec jsem se s nimi dohodl a hru na chvíli přerušil.
Jana Jurečková
Jaro je o naději, přichází malými krůčky. Já osobně jsem si oddechla, protože také nemám zimu ráda. Moc krásně jste vše popsal. Děkuji.
Anna Potůčková
Jendo hezky napsaný článek. Kuličky jsme s chlapci v ulici hrávaly také. A do tanečních jsem chodila 2 ročníky a měla jsem je moc ráda. Tanec jsem v mládí milovala a zejména tancování v páru. At už to byla polka, valčík, tango, mazurka atd. A pokud jde o kuličky, tak ted mám nejraději ty bowlingové - bowling hraji ráda
Blanka Lazarová
Jendo, pěkné zamyšlení. A budeš se divit kuličky hraju pořád. Jen jsem je vyměnila za ocelové a větší. Určitě to znáš. Ano je to petanque. Od dubna do září se hrají soutěže na různých úrovních. Tak i u nás. A hraje každý, kdo chce. Bez ohledu na věk, pohlaví atd. Prostě KDO SI HRAJE NEZLOBÍ. :-)
Naděžda Špásová
Jendo, napsal jsi to hezky. Kuličky jsem taky cvrnkala a zapalování lýtek mi taky není cizí. Mám pocit, že u mně to začalo už ve školce. Taneční jsem musela z finančních důvodu vynechat. Naštěstí mám na hudbu a tanec talent, tak jsem byla samouk. Přeji ti krásné jaro a celý rok. :-)
Jan Zelenka
Aleno, moc rád bych, ale vážné zdravotní problémy mi zatím větší výlety nedovolují. Hlavně, že to zvládnu alespoň na náměstí do kavárny.
Alena Tollarová
Honzo, možná by to chtělo vyrazit na nějaký sraz íčka :) :) :)
Marie Faldynová
Ani ty holky nejsou co bejvaly :-)) Jaro povzbuzuje, na těle i na duchu. Ale chce to vypnout komp :-))
Rostislav Mraček
Dokážete svými slovy tak hezky popsat i obyčejnost!
Věra Ježková
Jendo, hezké vyznání jaru. Kuličky jsem cvrnkala ráda. S příchodem jara ovšem neožívám, zejména ne letos. Vždyť mě znáš. Přeji ti jaro podle tvých představ. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.