Povídka: Štramanda
Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Štramanda

14. 4. 2024

„Budu si muset najít novou brigádu,“ zhrozila se Alžběta, když otevřela obálku a zírala na vyúčtování. „To by mi tak ještě scházelo.“

Smlouva na Golfu jí vypršela už na podzim a ona doufala, že si dá přes zimu od práce pohov. Chtěla se věnovat Vnoučatům, dodělat si doma resty a pak s Manželem vyrazit do lázní nebo někam za teplem. Nebo nejlépe obojí. Takže na chození do práce teď neměla čas ani náladu. A vlastně neměla ani ponětí, co by zrovna chtěla dělat. Raději šla na vzduch. Musí si všechno pořádně rozmyslet.

Po návratu měla na mobilu nepřijatý hovor od bývalého Šéfa. Byl to milý, usměvavý třicátník, který nikdy na nikoho neřval a pro každého měl vždycky dobré slovo. Měla ho ráda, a proto mu zavolala zpátky.

„Alžběto, to jsem rád, že jste se ozvala. Dnes odpoledne budeme mít nečekaně VIP párty, a já bych potřeboval, abyste přišla. Moc mi na tom záleží. Na vás byl vždycky spoleh.“

„Já už ale mám důležitý program.“

„Alžběto, prosím. Za hodinu pro vás pošlu auto.“

„Ukecal jste mě, ale velkou radost z vás nemám.“

Aby ne, když ten program byla už měsíc dopředu objednaná kadeřnice. Teď tedy bude muset na své vizáži zapracovat sama. Nabarvit se už nestihla, takže si na umyté vlasy jen nastříkala krycí sprej. Nalíčila si oči a na pusu nanesla výraznou rudou rtěnku s dlouhým efektem. To má Šéf rád. A rudé nehty. Ze skříně vyndala předepsaný tmavomodrý kalhotový kostým, lodičky, bílou blůzu a červený šátek. Koukla na sebe do zrcadla. Slušelo jí to. Vypadala jako letuška.

Místo do letadla nastoupila sice do auta, ale řidič šlápnul na plyn a za chvíli přistáli na parkovišti před Klubem. Tam jí čekalo vřelé uvítání: „Teda Alžběto, vám to dneska sekne. Vy jste Štramanda! Ani nevíte, jak jste mi pomohla.“

Pomalu se na něj podívala a s vážnou tváří pronesla: „Važte si toho, udělala jsem pro vás maximum. Víc snad ani žena kvůli muži nemůže obětovat.“ V duchu ji pobavilo, když si všimla, že se trochu začervenal: „To máš za tu Štramandu. Mladý bys to neřek.“ Nechtěla ho ale dlouho trápit, a proto se zasmála a nahlas dodala: „Zrušila jsem kadeřnici, a kdybyste byl ženská, věděl byste, že přes to normálně nejede vlak.“

Pak už začali chodit Hosté a ona nenápadně dělala svojí práci. Držela se v pozadí, občas s někým společensky pohovořila, ale měla stále oči na šťopkách, aby navigovala ostatní Personál tak, že přání každého Hosta bylo splněno ještě dřív, než ho dotyčný vyslovil.

Uběhlo pár týdnů a Alžběta našla inzerát se zajímavou nabídkou. Vyrazila na pohovor, a když se na osobním omlouvala, že si zapomněla občanku a z hlavy si její číslo nepamatuje, Frajírek, který s ní hovořil, blahosklonně pronesl: „To nevadí, stačí, jestli si pamatujete aspoň adresu bydliště.“

Tu práci nevzala. Ale konečně pochopila, jak velká pocta ta Štramanda byla.

 

 

 

 

povídka
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Ráda jsem si Váš příběh přečetla, v životě to tak někdy chodí. Také jsem nepochopila jako Elena ta velká písmena, diky za vysvětleni, že se jedná jen o Váš pokus, který je určitě pro ostatní velkou neznámou. ( VLASTNĚ ne pro všechny)....
Zuzana Mašková
Příjemná povídka , chtěla jsem dát pět hvězdiček, nevím proč tam skočila jen jedna
Soňa Prachfeldová
Hezká povídka. Bohužel někteří zdvořilost postrádají. A pod takovým šéfem pracovat, asi není žádný med.
Zuzana Pivcová
Vážila jsem si vždy těch nadřízených nebo spolupracovníků, kteří dokázali člověka jako já ohodnotit podle schopností a vykonané práce, a nikoliv podle vzhledu nebo dokonce podle věku. Vždyť ve vojenském archivu, který mi přinesl nejvíc zajímavé práce i pracovních úspěchů a ohlas v cizině, jsem vlastně začínala až ve 40 letech. Dnes by to asi už bylo jiné. Moc hezký příspěvek.
Alena Velková
Díky za milé komentáře. K těm počátečním velkým písmenův dodávám na vysvětlení: zkouším psát krátké, úsporné povídky, trochu inspirované životem, ale ne uplně. Něco je fikce. Jen jedna hlavní postava má jméno a všechny ostatní mají jména jen podle např.povolání nebo postavení v rodině: takže třeba místo Pepíček je jen Dítě nebo Vnuk aísto pan Novák je Soused. Prostě to tak zkouším, abych nemusela moc vysvětlovat a rozepisovat :-)
Naděžda Špásová
Aleno, zase dobře napsané, jak že života. Mám totiž pár zkušeností. Několik let jsem pracovala jako sekretářka. Když mi šéfa vyhnal 35 letý kolega, který mi nejdříve sliboval, že se nic nemění. Po pár dnech mi mezi čtyřma očima řekl, že nejsem blízká jeho srdci a ať si ke konci roku napíšu výpověď. Byl to zmetek, dlouho tam nevydržel. Není nad hodného šéfa. Jestli to je že života, tak to byl určitě hodný šéf. Ta velká písmena jsem pochopila. Měj se krásně. :-)
ivana kosťunová
Co se vám nelíbí? Taky se vás mohl zeptat, jestli ještě udržíte moč. Ale byl taktní- prostě jste Štramanda.
Elena Valeriánová
Povídka jako ze života. I s tím závěrem. Mám jednu otázku, proč jsou některá slova s počátečním velkým písmenem: Vnoučatům, Manželem, Šéfa a jiné. Nějak mi uniká smysl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.