Jak jsme kdysi chodívali do kina
Úvodní foto: Jan Zelenka, ilustrace v textu: Pixabay

Jak jsme kdysi chodívali do kina

16. 4. 2024

Nelahozeveská náves nebyla jen obyčejnou venkovskou návsí. Bylo to frekventované, společenské centrum vesnice, se dvěma lavičkami pod zámkem.

Malý kousek nad návsí se tyčila mohutná budova lobkovického zámku, naproti byl rozlehlý statek, vedle budova Místního národního výboru s velkou knihovnou, a konečně budova Vinopalny, kde bydleli většinou pracovníci statku.

To nejlepší na konec. Čelem k návsi bylo v budově Vinopalny na rohu kadeřnictví a holičství neurvalého pana Kdýra a hned vedle bylo kino. Nebylo velké, tak asi na sto osob a vzhledem k tomu, že to byla, kromě hospody pod zámkem, dlouho jediná vesnická zábava, bylo při každém promítání stále plné.

Kino měl na starosti starý pan Vrána. Nádražák z místní železniční zastávky. To byl skutečný originál. Je jasné, že jako kluci jsme chodili na každý film, i na ty nepřístupné. Panu Vránovi to bylo jedno, měl rád hlavně plný sál. Seděli jsme v první řadě, která byla za jednu korunu. A o přestávkách jsme zadním vchodem chodili kouřit na dvorek.

Pan Vrána se proslavil zejména jednou originální hláškou, když ještě před začátkem promítání nám do zabudovaného rozhlasu oznamoval příští program. Tím měl být český film Mamzelle Nitouche s Oldřichem Novým v hlavní roli. Pan Vrána byl prostý člověk, na hony vzdálený jakémukoli cizímu jazyku. A tak se z amplionu ozvala ona památná hláška.

„Příští středu a neděli uvidíte francouzský film Manželé Nitoušovi.“

To, že to byl film český, to mu ušlo. Přesto, že toto oznámil ve vesnickém kině, ukázalo se, že nelahozeveští vesničané zase tak hloupí nejsou. Kino unisono zařvalo a celý sál se ještě dlouho smál. Pan Vrána vylezl ze své kinobudky, aby se podíval, co se děje. Někdo z obecenstva na něj zamával a zavolal:

„Nic se neděje, Franto, klidně to pusť!“

Ještě dlouho se o této události v obci mluvilo.

 

 

* * *

 

 

 

 

 

kultura vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Oprava - promítaly
Marie Měchurová
Do kina jsme chodili i 2x za neděli. Ráda jsem měla i letní kina, ta bývala plná, když se třeba promítali filmy o Vinetuovi nebo Belmondo a Angelika.
Lenka Kočandrlová
Joo,kde jsou ty časy....Chodila jsem se sourozenci obvykle v neděli od 10 hod do kina Praha na pohádky za 1 Kčs. Později s různými hochy na všelijaké filmy,klidně 2x za týden,neb cena lístku byla okolo 5 - 6 Kčs.Do Letního kina,o Karlovarském festivalu - lístky jsme dostali zdarma ,rozdávalo se to v zaměstnáních. Dnes už nechodím do kina, nebydlím ve městě, hrajou převážně jen USA filmy a vstupné jistě není malé. K tomu je nešvar jídla a pití a mobilování, nestojím o vyrušování. Podívám se na zajímavý film doma v TV nebo na PC.
Alena Velková
Super. Mám ráda veselé příběhy ze života.
Daniela Řeřichová
Pane Zelenko, Váš hezký článek ve mně evokoval vzpomínky na mé první setkávání s biografem. Babička v Chomutově, kam jsme jezdili na prázdniny, pracovala jako uvaděčka v kině OKO. Občas nás propašovala na nepřístupné filmy, ale abychom nedošli k mravní úhoně, čekala skrytá ve tmě a zezadu nám zakrývala oči při milostných nebo válečných scénách. A já jsem pak měla mezery při zkouškách na FAMU. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.