Bláznivý nápad ve vlnách Atlantiku
Hornaté vnitrozemí ostrova Gough. FOTO: Poskytnuto z archivu Martina Nekoly

Bláznivý nápad ve vlnách Atlantiku

26. 4. 2024

V naší komplikované moderní historii se často objevovaly úvahy o odchodu do klidnějších lokalit a založení nové „Bohemie“ daleko od české kotliny, sužované politickými otřesy a národnostními třenicemi.

Mnozí se ostatně již v 19. století vypravili směrem do USA, Kanady, Ruského impéria či Brazílie, aby v širých pláních a úrodných nížinách vybudovali čistě české osady. Vynechme samozřejmě šílené úva­hy nacistických plánovačů, kteří chtě­li obyvatelstvo vypudit z germánského životního prostoru na „klidnou“ Sibiř.

Ke starým konceptům českých myslitelů se v letech druhé světové války zčásti vrátil Jan Anto­nín Baťa, když právě v Brazílii začal díky firem­nímu kapitálu realizovat rozsáhlé budovatelské projekty. V sousedství Baťova jihoamerického pan­ství, v uruguayském městečku Colo­nia Valdense, vzdáleném tři hodiny jízdy od metropole Montevideo, po­býval Čech Klazar, vlastním jmé­nem František Jaromír Bílek (1907–1977), syn slavného sochaře a grafika Fran­tiška Bílka. Bílek mladší rovněž nebyl v umělec­kém světě neznámou postavou. Před rokem 1948 působil jako ředitel městského divadla v Českých Budě­jovicích a Pošumavského oblastního divadla v Klatovech. Jako zapřisáhlý odpůrce komunistů byl hned po únorovém převratu zbaven vedoucích funkcí a další pobyt v počínajícím totalitním režimu nevěstil nic dobrého. Koncem červ­na 1948 se mu podařilo i s celou rodinou uprchnout na Západ. Po několikaměsíčním pobytu v Německu se Bílkovi ocitli v uprchlickém táboře Bagnoli u Neapole, kde obdrželi povolení vycestovat do Uruguaye. Otec přijal jméno Pedro Klazar (dle některých pramenů Lazar), živil se jako publicista, překladatel ze španělštiny, pastor, divadelní herec a režisér, osvětový pracovník.

Léta plynula a Klazar nepřestal pozorně sledovat mezinárodní vývoj. Se zlostí a smutkem zá­roveň četl zprávy, že v nuzných pod­mínkách uprchlických táborů dosud musí pobývat mnoho Čechoslováků, jimž bylo z různých důvodů zatím odepřeno přemístit se dál za svobodného světa. V chatrných dřevěných barácích či bývalých kasárnách se tísnily celé rodiny, sužované zimou, nedostatkem jídla a léků. Klazar se jim proto rozhodl pomoci. Věděl, že největ­ší potíže vymanit se ze začarované­ho kruhu táborů mají lidé, označe­ní coby osoby bez domova (displaced persons). Jako takoví dle mezinárod­ního práva dočasně podléhali zákonům země, v níž se nacházel jejich tá­bor. Než se našla hostitelská země, která byla ochotna uprchlíkům vydat vízum a přijmout je, mohly uběhnout celé měsíce. Klazar chtěl z Čechů a Slováků odejmout cejch ne­chtěných vyděděnců a dát jim vlast­ní území, kde by mohli založit „Svo­bodné Československo“ jako dočasnou proti­váhu staré vlasti, zahalené železnou oponou. Přišel proto se zajímavým, byť těžko uskutečnitelným nápadem.

nehostinné skalnaté pobřeží[69] (kopie).jpeg
Nehostinné skalnaté pobřeží ostrova Gough. FOTO: Z archivu Martina Nekoly

výprava do nitra ostrova.jpg
Výprava do nitra ostrova Gough. FOTO: Z archivu Martina Nekoly

 

Vulkanické souostroví Tristan de Cunha zřejmě většině z nás nic ne­řekne. Nachází se v chladných vodách upro­střed Atlantického oceánu, 3200 kilometrů od ji­hoamerických břehů a 2700 kilomet­rů od těch afrických. Zaoceánské lodě směřující z Buenos Aires do Kapské­ho města jej mají na dohled. Sestává se ze sedmi ostrovů, největší z nich o rozloze 98 kilometrů čtverečních. Správu ostrovů zajišťuje administra­tiva na 300 kilometrů vzdáleném os­trově svaté Heleny, patřícím Britské­mu impériu. Souostroví bylo poprvé zaznamenáno po­čátkem šestnáctého století Portugal­ci. V roce 1732 sem připlul britský mořeplavec Charles Gough, který se však domníval, že druhý největší ost­rov dosud nebyl zakreslen v mapách, a on je tudíž jeho objevitelem. Po­jmenoval nehostinné skalnaté území, kde po většinu roku fouká silný vítr a teplota zřídka vyšplhá nad 20˚C, po sobě a v závěti stanovil, že ostrov Gough je svobodný, nezávislý a ma­jitelem se smí stát jen ten, kdo jej tr­vale osídlí. O dvě století později se prá­vě k tomuto bodu závěti upnula pozor­nost Pedra Klazara. Rozhodl se použít Gough pro potřeby československé exilové veřejnosti. Hluboce se do projektu po­nořil a začal prostřednictvím četných článků v exilových tiskovinách šířit svůj pře­hnaný entusiasmus.

Klazar si představoval, že v počá­teční vlně by k osídlení ostrova stačilo pět set rodin, které by na Goughu založily první osady. Již tehdy ve Skandinávii a Kanadě působily firmy, vyrábějící dřevěné sruby, které bylo možné po­skládat za pár hodin. Na základě neú­plných informací z encyklopedií Kla­zar básnil o řekách na ostrově, oplý­vajících rybami a raky, o pobřežních skaliskách, kam teplé mořské proudy lákají početné kolonie tuleňů a lvou­nů, o kopcích, v nichž hnízdí hejna vzácných ptáků, jejichž trus by se dal využít jako hnojivo či topivo. Tvůrce projektu pracoval také s do­mněnkou, že v nitru ostrova je kva­litní orná půda a že na závětrné stra­ně se rozléhají háje kvalitních a žá­daných ebenových stromů. Z uruguayského bydliště posílal desítky do­pisů na všechny světové strany a sbí­ral podporu pro Svobodné Českoslo­vensko na Goughu. Sháněl dokonce expertní tým, který měl pracovat ve složení lékař, veterinář, agronom, sta­vební inženýr, meteorolog a expert na leteckou a námořní dopravu, kte­rý by provedl několikatýdenní expe­dici. Takové dobrodružství by spolklo mnoho peněz, Klazar proto hledal štědré mecenáše a kupodivu hned pět bohatých Čechů v Kanadě vyjádřilo ochotu vážit dalekou cestu do Uru­guaye a posléze doprostřed rozbou­řených vln Atlantiku, aby zvážili svou investici.

Petr Klazar.jpg
Petr Klazar. FOTO: Z archivu Martina Nekoly

 

Klazar vedl rovněž čilou ko­respondenci s diplomatem Jánem Pa­pánkem, někdejším československým delegátem při OSN. Chtěl využít Pa­pánkových známostí na nejvyšších místech a zjistit možnosti případné mezinárodní podpory kolo­nizace Goughu. Není příliš překvapivé, že z ex­pediční cesty „sponzorů“ i ze zášti­ty světových státníků nakonec sešlo. Klazar totiž z nepochopitelného dů­vodu kalkuloval s údajem, že se ost­rov Gough pyšní rozlohou 4000 ki­lometrů čtverečních a s oblibou do­dával, že se jedná o více, než má An­dorra, Lichtenštejnsko, Monako, Va­tikán a San Marino dohromady. Tedy dostatek místa pro potencionální ti­sícovky nových kolonistů. Realita se pohybovala v poněkud skromněj­ších rovinách. Gough se rozkládal na pouhých 91 kilometrech čtverečních. Těžko říci, co za tak fatálním omy­lem stálo, nicméně jakmile se zvěs­ti o skutečné velikosti Svobodného Československa a životních podmín­kách na něm rozkřikly, Klazarův sen se rozplynul. Neobývaný ostrov v At­lantiku se nikdy nestal zemí oplýva­jící medem a strdím, kde by svobod­ní Čechoslováci nalezli útočiště a žili by zde, dokud ve staré vlasti nepadne rudá diktatura.

V době, kdy Klazar, hrdý na svůj původ a cítící se spoluobča­ny v exilu, pracoval na projek­tu Gough, řada států naštěs­tí začala otevírat náruč osobám bez domova. Internační tábory se postupně vylidňovaly.

S odstupem může­me na celou absurdní kauzu ostrovní­ho Svobodného Československa nahlížet s úsměvem. Je ovšem třeba smeknout před odhodláním Petra Klazara. To­lik chtěl spoluobčanům dopřát možnost žít ve svobodné zemi, že sám ztratil soudnost a ne­uvědomoval si, jak malou naději na úspěch má jeho snažení. Naděje je však to poslední, co člověku v zou­falé situaci zbývá. Naděje, že v Československu padne totalita, dr­žela exulanty při životě a dodávala jim sílu čtyři desetiletí. Petr Klazar se pádu železné opony nedočkal. Zemřel 15. srpna 1977 v Co­lonia Valdense. Díky němu víme, že i někde uprostřed oceá­nu může ležet sen o svobodě.

 

 

Osudy Čechů ve světě
Autor: Martin Nekola
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
To je zajímavý článek, nikde jsem nic o panu Klazarovi a jeho úmyslu nečetla.
Martina Růžičková
Děkuji za velice zajímavý článek.
Jaroslav E. Sýkora
Inspirativní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

18%

Ušetřený čas

20%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%