Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Krásné povídání. My se sestrou měly dva pejsky. Chico - maltézáček křížený s kníračem a Adélku - jezevčici kříženou s loveckým pejskem. Chico bohužel zemřel ve 13 letech a 7 měsíců a Adélka se dožila 17 let a půl. Zbožňovaly jsme je obě. Mám moc ráda lidi, co mají rádi jakákoli zvířata. Dík, Aleno, váš článek zahřeje.

Tak krásnou životní změnu si mnozí z nás, seniorů, mohou jen přát, ale není každému přáno.

Alčo, prostě krásný den důchodce...

U vás je tedy živo :)

Když jsem chodil do práce dostávala moje čubina žrát v létě v zimě před pátou hodinou. Teď se naučila dožadovat se ,,snídaně" s rozedněním. Takže v létě kňourá pod oknem už ve čtyři ráno a v zimě třeba až v osm. Problém je, že když ji nakrmím tak už potom neusnu. Ale v létě to má výhodu. Udělám něco na zahradě, uklidím, uvařím si oběd a v devět, deset hodin dopoledne mám díky Sáře volno. :-)

Aleno, krásně popsané a zdokumentované veselé ráno. Ale přiznám se, že já mám radši sice trochu smutnější, ale klidné. S těmi mazlíky bych to si nedala.

Aleno :-) Krásná rána popsaná s humorem :-)

Álo, to je paráda, fakt jsem si to představila. U nás je to taky, naštěstí je náš pejsek zafixovaný na páníčka, takže ranní vycházky jdou mimo mně. Přeji vašim pejskům radost ze života s hodnými páníčky.

Milé povídání mě pohladilo po duši....

Stejně to jsou sympaťáci, díky :-)