Ulehnu do ňader jak do trávy
a nebe nad hlavou přimhouří oči.
Hladinu jezera červánky zabarví,
jezera, na němž se kolo točí.
Není to kolo, je to věnec růží,
svede mě barvami vůní.
Kapky krve tečou po zraněné kůži,
plavou na hladině při novoluní.
Po noci ráno posbírá kruhy
a skuje z nich řetěz, těžký.
Šeď zastře osm barev duhy,
růže zvadnou ve stínu macešky.
Ulehnu do ňader jak do trávy,
umí hladit něžně jako dlaň.
Za osten pod kůží, bolavý,
odměnou dám jí její daň.