Ilustrační foto: Freepik

Filmaře do bytu – hůl do ruky

19. 5. 2024

„Neboj, budeme tady jen jeden, maximálně dva dny, ani to nepoznáš,“ ubezpečovala mě moje kamarádka Pavlína.

byt film Můj příběh

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 19.5.2024 12:40

Skvěle napsané. Úplně to vidím. Jako studentka FAMU jsem párkrát půjčila spolužákům náš avantgardní byteček, bylo to živé, ale bez dramatických následků. :-)

Jan Zelenka 19.5.2024 11:46

Pěkný příběh.

Alena Velková 19.5.2024 10:52

Vtipné a naprosto přesné. Pár let jsem to prožívala na Hluboši při natáčení Pojišťovny štěstí. Byli to moc fajn lidi, takže se tam nikdo nerval, ale chaosu jsem si s nimi užila až až. Nicméně na to ráda vzpomínám. Přesto jsem jednoho úspěchu dosáhla. Nikdo se v interiéru neodvážil kouřit. Ani režisér. To jsem vrhala zdrcující pohledy, takže to raději hned típli a pak už se neodvážili :-) Výjimku měla jen paní Jirásková :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce