Příznivci Íčka přijeli opět ze všech koutů republiky, od Liberce, Hlinska, přes Roudnici nad Labem, Prahu, Havlíčkův Brod, Brno, Hostýn až po Bohumín s jediným cílem - zažít ve společnosti přátel trochu či spíše hodně radosti a zábavy, poznat nový kout Česka, zkrátka užít si několik dní v přírodě a dobré společnosti.
Hned první večer se o zábavu postarala dvojice Hana Švejnohová a Jana Rychterová, které účastníkům přehrály své pásmo vtipných fejetonů a písniček s názvem Argentinský trakař, aneb Střípky života.
Druhý den čekal "účasníky zájezdu" poměrně náročný program - návštěva Pamětní síně Oty Pavla v Luhu pod Branovem a následný přesun do Křivoklátu, nejdříve do restaurace Hotelu Sýkora a pak na prohlídku krásného hradu. Ovšem náročný byl program zejména pro osm turistek a jednoho turistu, kteří se z Hotelu Roztoky vydaly za Otou Pavlem pešky. Což o to, náročnou stezku U Eremita, kde se jde úzkou pěšinkou nad srázem podél Berounky, naši účastnici zvládli, ne už pak další úsek, kterou zaplavila rozbouřená Berounka. Neprůchozí část bylo nutné obejít, jenže kudy? Z plánované trasy, která měla původně trvat půldruhé hodiny se stala bludná cesta hustým lesním porostem, mokrou loukou a obilným polem. Devět ztracených duší se ale nakonec nadvakrát (když se skupinka rozdělila na sedm a dvě) podařilo po dvou a půl hodině najít. Sláva, jsme tedy všichni!
Pamětní síň Oty Pavla tedy přeci jen byla "dobyta" a její návštěva opravdu stála za to. Krásné, klidné místo u řeky, kde lovil ryby Ota Pavel s převozníkem Proškem bylo balzámem pro všechny duše, i ty ztracené...
Všechno dobře dopadlo, sešli jsme se s ostatními účastníky na obědě, vrabec se zelím neskončil v hrsti, ale v žaludku, stejně jako další duševní potrava na Hradě Křivoklát. A co nás čeká večer? Hned několik soutěží a také fandění našim hokejistům!