Na skok mezi Čechy v Austrálii
S Karlem Ulvrem v Brisbane. FOTO: Poskytnuto z archivu Martina Nekoly

Na skok mezi Čechy v Austrálii

24. 5. 2024

Při pátrání po českých stopách ve světě je snad ještě více než výzkum v archivech, knihovnách a muzejních sbírkách důležitý osobní kontakt s pamětníky a zaznamenávání jejich příběhů. Toto přesvědčení se mi znovu potvrdilo při nedávné badatelské cestě po Austrálii.

Na rudém kontinentu jsem strávil celý měsíc a měl možnost postupně objevovat Melbourne-Adelaide-Launceston-Burnie-Hobart-Sydney-Canberra-Brisbane-Perth. Toť výčet mých zastávek. Velmi intenzivní a produktivní pobyt, na žádném místě jsem nestrávil více jak čtyři dny. Kdo se vyzná v zeměpise, tuší, že přesuny nebyly nic jednoduchého. Jen pro představu, let mezi Brisbane a Perthem je ten vůbec nejdelší skrz australské vnitrozemí, trvá pět hodin a stroj   nad mraky urazí vzdálenost přes 3 600 kilometrů, tedy skoro jako z Moskvy do Lisabonu. Austrálie je nesmírně pestrá co do počasí, teplot, přírodních, kulturních i gastronomických lákadel. Stejně tak pestré byly životní osudy krajanů, které jsem na různých místech potkal. Rád bych se s vámi podělil o pár z nich.

 Energická honorární konzulka ČR v Melbourne Lenka Allen laskavě zorganizovala mou přednášku pro krajany, kam dorazilo na čtyřicet posluchačů, a předtím ještě deset samostatných schůzek s lidmi, kteří přinesli stará fotoalba, dopisy, dokumenty a především unikátní vyprávění. Za všechny mohu zmínit třeba 101 letého Jiřího Švengra, veterána RAF. Narodil se do židovské rodiny v Čáslavi, dospívání prožil v Praze, počátkem roku 1939 jej rodiče poslali do Velké Británie. Jeho starší sestra už tam chvíli pracovala jako au pair, mladší bratr o pár měsíců později dorazil v jednom z transportů organizovaných Nicholasem Wintonem. Po pádu Francie v létě 1940 se Švengr přihlásil jako dobrovolník k československým jednotkám na Britských ostrovech a absolvoval výcvik leteckého operátora v Manchesteru. Obdržel několik vyznamenání. Pouze kvůli krátkozrakosti se nemohl stát pilotem. Po válce zjistil, že část rodiny zahynula během holocaustu. Po krátkém pobytu v Československu se odstěhoval zpět do Velké Británie a v roce 1952 do Austrálie, kde úspěšně pracoval jako manažer a nákupčí pro různé firmy. Sháněl například po světě norkovou srst pro zaměstnavatele, který z ní vyráběl prvotřídní a velmi žádané kožichy. Při setkání pan Švengr na kolečkovém křesle působí jako křehký dědeček, ale jakmile se zadívá do fotoalb z války, okamžitě zbystří a spolehlivě si vybavuje všechny detaily, včetně jmen a dat. Poskytl neocenitelné detaily ze života našich letců u RAF.  Téměř v samotném centru Melbourne se nachází sokolovna s českou restaurací a ubytovna pro krajany zvaná jednoduše Domov, spojená s galerií, kde se často konají kulturní akce. Ideální místo, kam si už desítky let lidé spolehlivě najdou cestu.

 

Jiří Švengr.JPG

Jiří Švengr. FOTO: Martin Nekola

 

 Ze státu Victoria jsem se přesunul do Adelaide v Jižní Austrálii. Také zde má český klub dlouhou tradici, jdoucí zpět do podzimu 1949. Zástupci poúnorové exilové vlny tehdy dali dohromady finance a na adrese 51 Coglin street ve čtvrti Brompton přestavbou starého kostela zřídili tzv. národní dům, později ještě rozšířený o restauraci. Dnes si tu pochutnáte na řízku, svíčkové, plzeňském pivu, ale především mezi strávníky narazíte na zajímavé lidi, kteří třeba prožili první léta v Austrálii tvrdou prací v důlních městech jako například Coober Pedy v rozpáleném vnitrozemí, kde se zapojili do těžby, zpracování a prodeje vzácných opálů. Vzhledem k omezenému času jsem mou průvodkyni, úžasnou paní Lídu, která má klub na starosti, požádal, aby mi doporučila navštívit někoho s opravdu výjimečným příběhem. Neváhala a poslala mne za Karlem Řehořkem. Téměř devadesátiletý vitální pán mne hned u branky uvítal s českou vlajkou a pozval do domu, připomínajícího spíše muzeum loutek. Pan Řehořek je totiž divadelník, který před ochodem z Československa roku 1969 působil na divadelních prknech v různých profesích v Praze a Plzni. V Austrálii našel poslání v organizování loutkových představení pro školy. Absolvoval jich nepočítaně a procestoval díky tomu opravdu celou zemi. Kromě toho loutky také sbíral a v zákoutích domu tak najdete stovky, ne-li tisíce různých exemplářů, od hadrových panenek z Ruska a masek afrických šamanů po vzácné vyřezávané dřevěné figurky z Indonésie. Člověk si připadá jako ve fantastickém světě, kde všechny pohádkové postavy ožily.

 Další cesta mne zavedla do Tasmánie, kde jsem měl možnost ve městě Burnie pobývat u Vlastíka Škvařila, který léta pracoval v továrně na sýry Lactos, založené známým podnikatelem Milanem Vyhnálkem. Po odchodu do penze Vlastík propadl běhání a absolvoval několik dálkových běhů, aby vybral peníze na dobročinné účely, zejména pro nemocné děti. Byl vůbec prvním, kdo proběhl Austrálii ze severu na jih a ze západu na východ. Druhá zmíněná trasa pro představu měří 5978 kilometrů. Vlastík ji v roce 2008 zvládl přesně za sto dnů. Potom přesedlal na koloběžku, se kterou také zvládl ujet řadu neuvěřitelných vzdáleností. V Burnie žije také pianista a jazzman Viktor Zappner, který strávil několik let na zaoceánských parnících, koncertoval v klubech po celé Austrálii a organizoval i jazzové festivaly. Kromě toho působil jako školní psycholog, inspektor a sepisoval příručky vzdělávání pro aboriginské děti. Nejslavnějším a zároveň nejmovitějším Čechem na Tasmánii je bezpochyby Josef Chromy, muž vzácného podnikatelského talentu. Dnes třiadevadesátiletý byznysmen se může pochlubit australským nejvyšším státním vyznamenáním. Když v lednu 1951 jako dvacetiletý mladík připlul, netušil, že za pár let vybuduje úspěšnou firmu na masné výrobky Blue Ribbon, posléze že koupí vinohrady a vína značky Joe Chromy budou dobývat nejvyšší příčky kvality a chuti na světových soutěžích (zejména pak suché červené víno pojmenované „Pepik“), ani že i po devadesátce bude nadále řídit realitní firmu s desítkami developerských projektů. Fascinující osud rodáka ze Žďáru nad Sázavou. Jako memento nechal na střeše hotelu, který postavil a dnes obývá celé jedno patro, vybudovat přesnou kopii dřevěné chatky, kde strávil první roky v Austrálii, coby chudý přistěhovalec, zato s hlavou plnou plánů a doslova milionových nápadů.    

Po týdnu stráveném v království tasmánských čertů jsem pokračoval do Sydney a Canberry. Pominu teď, že obě města mne uchvátila svými malebnými zákoutími, ale i český otisk je tu patrný na mnoha místech. V Sydney existují dva krajanské kluby (Sokol a Country club), v Canbeře jsem v budově Besedy dokonce přímo pobýval. Opět za mnou přicházeli různí zajímaví lidé a vyprávěli a já si dělal poznámky s tichým údivem, co vše lze zvládnout za jeden život. Nezapomenutelné bylo také odpoledne strávené v Brisbane, v Československém klubu v Queenslandu, jak zní celý název tamního spolku. Nachází se na předměstí, uprostřed divočiny, nedaleko rychlostní silnice. Když jsem se blížil k plotu, obklopujícím rozlehlý pozemek klubu, přeběhli či lépe řečeno přeskákali mi přes cestu dva klokani. Byť je klub poněkud z ruky, úžasné zázemí sem pravidelně láká množství krajanů z širokého okolí na nejrůznější oslavy a večírky. Na stěnách visí velkorozměrné malby, například panorama Hradčan, vytvořené Pavlem Formanem, starším bratrem režiséra Miloše Formana. Užíval jsem si povídání s třiadevadesátiletým Karlem Ulvrem, který po příjezdu do Austrálie v mládí pracoval několik let jako manažer na kokosové a kakaové plantáži na tichomořském ostrově Bougainville. Další den jsem ještě dostal možnost vystoupit v českém vysílání etnické rozhlasové stanice 4EB, které obětavě připravuje Stáňa Bílková s manželem.

Rozloučení s úžasnou Austrálií proběhlo v Perthu v Západní Austrálii. V červnu 1953 zde Josef Kučík založil Sdružení lidí dobré vůle, které několikrát změnilo název, ale funguje dodnes, byť nemá k dispozici vlastní prostory. Také v nejosamělejším městě na světě, jak se Perthu přezdívá, protože z jedné strany jej obklopují tisíce kilometrů oceánu a z druhé vyprahlá poušť, mne kromě pokladů v archivech čekalo několik setkání s pamětníky exilové vlny po srpnu 1968 a navázání nových přátelství. Čtenáři si mohou být jisti, že všechny australské zážitky budou brzy přetaveny do samostatné knihy. 

 

 

 

 

Osudy Čechů ve světě
Autor: Martin Nekola
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Přibilová
S velkým zájmem jsem si přečetla všechny Vaše články představující Čechy ve světě. Těším se také na Vaši knihu věnovanou Austrálii. Tento pozoruhodný kontinent jsem navštívila čtyřikrát, nejvíce mě okouzlila Tasmánie.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.