Jak to asi chodí na "onom světě"?
Ilustrační foto: Pixabay

Jak to asi chodí na "onom světě"?

29. 5. 2024

Předem se omlouvám, že je tato úvaha zcela mimo realitu. Snažil jsem se v ní trochu předběhnout čas. Občas totiž mívám podivné, až bláznivé nápady, které mě přepadají hlavně v noci, když nemohu spát.

A tak mě před časem napadla až morbidní myšlenka, co bude, až umřu. A místo spaní jsem popustil uzdu fantazii.

Až jednou umřu, nevím sice kdy a jak, moc rád bych se dostal do nebe. Pokud ovšem něco takového existuje. Zatím se ale tam nahoru určitě nechystám. Na to je pořád ještě fůra času. V našem reálném světě se mi docela líbí. I přes všechny současné zdravotní trable. Ale člověk nikdy neví. Navíc jsem v nějakém fejetonu četl, že ti největší lazarové žijí dlouho. To aby si ty všechny trable pořádně vychutnali. Mám tedy reálnou naději dlouhého života.

Přes to vše konec jednou přijde. Co bude potom? Tak jsem si pro své další působení vybral nebe. Protože je na to ještě čas, musím si všechno důkladně promyslet. Pokud ovšem uvažuji o nebi, musím akceptovat i existenci pekla. Jaké podmínky platí pro umístění v pekle, to skutečně nevím. Informace o tom jsem nikde neobjevil.

A tak uvažujme o nebi. Nejsem sice, i přes svoji velkou náklonnost k historickému civilizačnímu vývoji, znalec všech možných náboženských představ o posmrtném životě, ale z  toho, o čem vím, co dobře znám, mám nejblíže k egyptské mytologii. Posmrtný život tam probíhá prakticky stejně jako v životě reálném, ale na kvalitativně vyšší úrovni. Tak přesně tohle by se mi líbilo. S křesťanským pojetím posmrtného života to sice příliš nekonvenuje, ale budiž. Myslet si to můžu.  Ostatně, nikdo se ještě odtamtud nevrátil, aby nás informoval, jak to na onom světě vlastně chodí. A tak si mohu myslet cokoli.

Takže, až se jednou ocitnu tam nahoře, měl bych svůj další život nějak naplnit. Moc rád bych se tam setkával se zajímavými lidmi, kteří postupem času vstoupili hluboko do mého života. A kteří určitě do nebe patří.

Byli by to především spisovatelé. Skvělí průvodci mého mládí a mého dalšího života vůbec. S těmi českými by byla komunikace snadná. Ať už by to byli moji oblíbení spisovatelé Jan Skácel, Karel Čapek, stejně tak oblíbený básník Vítězslav Nezval, cestovatel Jan Havlasa a Karel Hynek Mácha by se tam dál škádlil se svou Márinkou. Nesmím také zapomenout na svého velkého kamaráda Jirku. Nebyl to sice žádný spisovatel ani básník, žádná význačná osoba, ale byl to zkrátka kamarád. Takové moje alter ego. Průvodce mého mládí. Na takové lidi se nezapomíná. Bohužel mne o hodně let předešel.

Byl bych rád i za hospodského pana Janáče, abychom si mohli tam někde sednout a v klidu si popovídat u dobrého pivka. Nemusel by to být ani plzeňský Prazdroj, úplně by mi stačil, dnes už neexistující, výtečný kralupský Vltavan. Nevím ovšem, jak je to tam na onom světě zařízené. Jestli tam mají i hospodu. Ale tyhle světy jsou, podle dostupných informací, vesměs velmi příjemné a lepší než ten náš svět pozemský. Nesmí tam totiž být žádné násilí ani války, a hlavně žádní politici a ideologie. Ale pokud jsem si vybral ten příměr s egyptskou mytologií, tam by toto vše mělo být.

A ještě dvě osoby bych tam rád viděl. Ta jedna byla sice o něco mladší než já, ale na cestě na onen svět mne bohužel už dávno předešla. Moje žena by na onom světě byla opět zdravá, plná síly a energie a ten bájný svět by byl najednou plný slunce. Tím spíš, že by tam byl i náš syn Honzík, který nás velmi časně opustil.

Nevím ale, jak by probíhalo setkání s lidmi, kteří určitě neuměli a tam nahoře stále neumí česky. Také proč. Je zajímavé, že by to byli především Francouzi. A opět by to byli spisovatelé. Někteří z nich mi jsou stále hodně blízcí. Technika totiž nebyla nikdy v  popředí mého zájmu. Moc rád bych tam pozdravil třeba Julese Verna, popovídal si s romantikem Pierrem Lotim o jeho četných láskách, dozvěděl se o inspiračních zdrojích děl Romaina Rolanda nebo Viktora Huga a určitě bych si vzpomněl na další.

Našlo by se pár jedinců i z jiných jazykových oblastí. Třeba Jack London, cestovatel Richard Halliburton, básník Shelley nebo Ernest Hemingway. Z  literatury severské určitě Selma Lagerlöfová nebo Martin Andersen Nexø. Jo, to by se to povídalo. A k tomu bych přidal i nějakého skvělého antického filozofa. To by byli moji vyvolení. Pokud bychom si ovšem rozuměli. Ale předpokládám, že tam nahoře je dobrý servis. Možná tam mají i překladatele. Nevím. Ale určitě tam nemají parlament a volby. To už by pak bylo spíše peklo.

Všechny spisovatele bych ale asi nestihl. Byly jich mraky. Škoda. Když jsem u maturity odevzdával seznam své četby, byl tam přesně jeden tisíc knih. A další jsem připojil posléze v pokračování svého života.

Knihy bych tam asi psát nemohl. Škoda. Když jsem si uvědomil, kdo by je vydával a kdo by je četl, tak jsem se zase uklidnil. To by už nebylo nebe.

Počasí by v tom nebi bylo něco mezi jarem a létem. Vzduchem by létali andělé a nosili sklenky dobrého vína. Že by tam, třeba, létaly i andělky? To by bylo fajn. A určitě by mne tam nebolela záda. Prosím vás, v nebi?

Pořád jsem ale nemohl usnout. Tak jsem vstal, namíchal si sklenku střiku a pokračoval v  nebeském rozjímání. Ani nevím, kdy jsem vlastně usnul. Zdál se mi zajímavý sen. Kupodivu jsem si ho ráno dokázal vybavit. Byl pochopitelně o nebi. A byl trochu zvláštní. Než jsem totiž došel k nebeské bráně, která byla zavřená, musel jsem projít jakousi vrátnicí. Za stolem tam seděl anděl a strčil mi do ruky dotazník. Kupodivu mluvil česky.

„Nejdříve vyplňte všechny kolonky. Pak posoudíme vaši způsobilost pro nebe. Jsme sice vševědoucí, ale co je psáno, to je dáno.“

Zběžně jsem se na dotazník podíval a pak jsem ho znechuceně vrátil vrátnému andělu. A měl jsem přitom chuť být neslušný. Tak ona je byrokracie i v nebi!

„Zkuste to u někoho jiného, já si jdu omrknout nejdříve peklo. Když tak se vrátím.“

Tenhle okamžik mne opět probudil a vrátil do reality.  Šel jsem si raději otevřít karty na počítači. Naše současná životní realita, i se všemi problémy, ta přece jen není tak špatná, pomyslel jsem si při tom. Chvíli tu máme nebe a chvíli zase peklo. Všechno se dá ovšem přežít. A hlavně ve zdraví.

 

*

 

 

 

glosa smrt život
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Věrko, ruští klasikové mne napadli také. To máme stejné. Víš přece, že jedna police mé knihovny je zaplněna ruskou klasikou. Ale při četnosti mého čtení bych různými jmény zaplnil stránku A4.
Věra Ježková
Jendo, zajímavý nápad. Jak víš, letos myslím jen na jednoho člověka, s kterým bych se tam chtěla potkat. Ale pokud se zamyslím v tvém duchu, napadají mě nejdřív ruští klasikové. A dál o tom přemýšlet nebudu. :-)
Dagmar Vargová
Ovšem že to má spoustu času! Jen prostě u nás je to jinak, my nemáme (naštěstí) za kým jít. Máme porůznu rodiče a prarodiče. Ale musíme "vyřešit" také sebe. A aby to naše děti měly dostupné... asi tak.
Jan Zelenka
Paní Vargová, o tomhle já nepřemýšlím, protože je to už dávno dané. Půjdu za svou ženou a synem a dcera se o nás postará. Ale má to, pochopitelně, ještě čas.
Dagmar Vargová
Samozřejmě chápu nadsázku. Ale stejně je super znát to své místečko odpočinku :-). A automaticky počítám s tím, že všichni naši drazí se s námi setkají - včetně pejsků, kocourů, kočiček,... zkrátka všech našich milovaných :-).
Jan Zelenka
Milé dámy, díky za vaše reakce. Já o svém konci pochopitelně nepřemýšlím, tento fejeton je psán v nadsázce. Co by - kdyby. Zdenko - parlament a volby jsou zřejmě v pekle. To, aby se hříšníci mohli dál trápit a prát. Alenko V. - Také v to doufám, nerad bych se učil znova jazyky. Aničko - na pejsky jsem úplně zapomněl. Pokud není ovšem nějaké zvláštní psí nebíčko.
Dagmar Vargová
Díky za velice zajímavé a neobvyklé zamyšlení. Např. já bych ráda pokecala mj. s prokletými básníky, Emilem Zolou, mým oblíbeným Karlem Poláčkem (knihu Michelup a motocykl miluji, nejen proto, že mám ŘP i na velké motorky). Těch spisovatelů, hudebníků, herců,... (samozřejmě i v ženském rodě) by bylo nespočetně. Naprosto chápu tyto úvahy, nejsem morbidní ani pesimistická, ale zrovna nedávno jsme si s mužem vybrali místečko, kde jednou spočineme... To je přece skvělé, když už máme "to své jisté" :-). Ještě jednou díky za Váš zajímavý článek a přeji zlepšení zdravotních problémů a neustávající inspiraci a životní elán! :-)
Alena Tollarová
Stejně je nejlepší, když je nebe na zemi :)
Zdenka Soukupová
Když tam nemají parlament a volby, tím pádem tedy asi ani žádnou politiku, není tam děsná nuda? Na nic se tam tedy nenadává, nejsou žádné stížnosti, kritiky...? To je pak asi spíš utopie. (Honzo ironie, úvaha moc hezká).
Jana Kollinová
Je to zajímavé zamyšlení. Podobné myšlenky napadají mnoho seniorů. Já se snažím vypořádat s myšlenkou o "onom světě" tak, že se po smrti přeměním v životadárnou energii.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

21%