Pravda, láska, víra - a smrt

Pravda se mě bojí. A já jí.

Stojím u propasti, na kraji,

visí nad ní ruka, v prázdnu.

Udělal-li bych krok, spadnu.

Láska se mě bojí. A já jí.

Květiny na louce lákají,

kryjí jed v zrnkách pilu.

Připravuje mě o sílu.

Víra se mě bojí. A já jí.

Hlasy z útrob volají,

paprsek světla přede nit.

Nechci na skále zrno sít.

Smrt se mě bojí. A já jí.

Anděl se dívá, potají,

na můj pobyt v křehkém osvětí.

Jednou mě zadusí. V objetí.