Povídka: Stalker
Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Stalker

11. 6. 2024

Zase jednou přijela na sraz omylem o hodinu dřív. Přemýšlela, co bude dělat, když je venku po ránu na courání ještě docela chladno. Rozhodla se zapadnout do menšího knihkupectví přímo na zastávce tramvaje a prozkoumat tamní nabídku.

Chtěla si knihu odnést do kavárny a tam si nerušeně číst, než přijdou ostatní. Asi měla smůlu. Většina regálů, které jindy přetékají novinkami, byla prázdná. Na těch zbylých byly romány. Připadalo jí zvláštní, že se jednalo převážně o horory a severské krimi, z jejichž obálek už rovnou kape krev a na potenciální čtenáře vykukují uřezané hlavy a rozpáraná břicha.

Začetla se do upoutávek na zadních stranách výtisků, kde jí zaujal termín: dramatický rodinný psychothriller. Jeden z nich čtenáře provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli, jiný ukazuje, jak mocná může být síla manipulace, další vypráví o ničivém vztahu mezi synem a matkou a odhaluje nebezpečné tajemství ukryté pod povrchem spořádané rodiny. A další tituly v rychlém sledu: válka, mučení, znásilňování, domácí násilí, obtěžování, zneužívání. Alžběta, která dokáže z detektivek přežít maximálně příběhy Hercula Poirota nebo Slečny Marplové, nechápala, jak v dnešním světě plném násilí tohle může někdo dobrovolně číst. Náladu neměla ani na mírnější zpovědi podváděných manželek, ztrátu paměti, pomstu, únos a věznění ani na stalking.

Vzpomněla si na svého Stalkera. Naštěstí o něm už rok neslyšela. Předtím jí pronásledoval několik let. Vybavila se jí scéna z vlaku, kdy jí začal opilý obtěžovat. Po odmítnutí na ní začal řvát a oplzle jí nadával. Spolucestující, kteří si mysleli, že patří k sobě, si začali odsedat. Alžbětě bylo jasné, že se musí urychleně dostat z vlaku ven. Koukla na display. Byla minuta do příští stanice.

Lidé se už připravovali k výstupu, zatímco on řval a nepříčetně běhal uličkou sem a tam.

Půl minuty do dojezdu.

Když byl ve druhé části vagónu, chtěla využít okamžiku překvapení. Chytila batůžek a vyběhla k východu. Jenomže si toho všimnul a vyrazil za ní. Bohužel se v tu chvíli všichni, jak na povel, otočili a spěšně odešli uličkou ke vzdálenějším dveřím. Alžběta byla v pasti. Pochopila, že jí nikdo nepomůže, ale zpátky nemohla. Musí to zvládnout sama.

Vlak konečně brzdil. Rychle zmáčkla tlačítko na otevírání dveří. Vteřiny se nekonečně vlekly. Vlak už stál, když jí Stalker dohonil, a ještě, než vyskočila ven, jí stihl dát na rozloučenou tři rány pěstí zezadu do hlavy.

Při té vzpomínce se otřásla hnusem. Ne, o něčem podobném opravdu nechce číst. Na to je lepší zapomenout.

Zeptala se tedy na pokladně, zda by neměli třeba něco pohodového, oddychového, u čeho by se člověk mohl i zasmát. Paní nevěděla, ale ochotně přivolala Kolegyni, která si znovu nechala vysvětlit, co Alžběta hledá:

„Spíš něco lehčího, úsměvného, bez potoků krve.“

„Myslíte knížku vtipů?“

„Vtipy jako takové zrovna ne.“

„Romantický román pro ženy?“

„Nene. Raději spíš nějaké příjemné krátké povídky pro dobrou náladu.

Prodavačka Alžbětu chvilku zamyšleně pozorovala, jako by jí odhadovala. Bylo vidět, že opravdu o jejím přání přemýšlí. Najednou se rozzářila a ukázala na útlou brožovanou knížečku v jednom z regálů.

„Tahle je docela dobrá. Už jsem jí zběžně prolistovala. Je o výchově dětí a místy tam jsou docela slaboduchý vtípky, to by se vám mohlo líbit.“

Tím byla Alžběta zařazena do kategorie: chudí duchem. A byla šťastná.

 

 

 

 

kultura povídka
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Ale to je přece jasné, že světem hýbe syžet... :-)
Alena Velková
Je to napsané jako povídka, která podle mě musí mít určitý rytmus, a tak jakékoli vysvětlování o tom, co bylo potom, by jí ten rytmus vzalo, to by pak bylo jen zdlouhavé vypravování.
Zuzana Pivcová
Aleno, trochu mi to připomnělo loupežné přepadení, které jsem kdysi zažila. Na policii se mnou jednali "se zdviženým obočím", že jsem si to možná vymyslela, zatímco starostka MČ Praha XY mi dokázala odpovědět, že ženy by neměly po setmění chodit samy.
Alena Velková
Ale ono se to řešilo v nemocnici CT hlavy a na policii také, ale celkem bez výsledku... vlastně nebyli svědci...Tohle téma je dost složité...
Petr Dvořák
Čtu dobře? „ ….Stalker. Naštěstí o něm už rok neslyšela. Předtím jí pronásledoval několik let …. zatímco on řval a nepříčetně běhal uličkou sem a tam ….. než vyskočila ven, jí stihl dát na rozloučenou tři rány pěstí zezadu do hlavy.“ To jako fakt? Několik let? Jen takhle od oka v tom hned napoprvé spatřuji trestný čin výtržnictví a pokud to bylo opakovaně, je to rovnou ve druhém odstavci. Proč jste to okamžitě neřešila přes polici??? Když píšu okamžitě, tak myslím HNED!!! Ne se po dalších letech otřásat hnusem. A možná i strachem.
Anna Potůčková
Ano, napínavá povídka to je, ale také v reálu bych tohle prožít nechtěla.
Naděžda Špásová
Oprava: Stalker
Naděžda Špásová
Álo, umíš fakt dobře psát. Stolkera bych nechtěla potkat i kdyby to byl fešák. Jsou to magoři, pryč od nich.
Jiří Dostal
:-) Stalker a jeho vytříbený vkus,... pěkné švihem :-)
Zdenka Soukupová
Myslím v tom vlaku; v tom knihkupectví bych to přežila..... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.