V Bohdanči jsem si hlavně vychutnala výbornou zmrzlinu v místní cukrárně a snila jsem o ní celý další rok.. Až o pár let později jsem vzala lázně trochu na milost. To když do nich začala ze zdravotních důvodů jezdit moje maminka. A vracela se z nich usměvavá, klidná, odpočatá, vlastně úplně vyměněná. A hlavně její zdravotní problémy na chvíli ustoupily do pozadí.
Sama jsem se dostala do lázní tzv. na křížek až mnoho let později. Zdecimovaná dlouhodobými zdravotními problémy jsem nevěřila, že by mně lázně mohly nějak prospět. Nechala jsem se vyloženě ukecat, abych do nich jela. Odjížděla jsem s pláčem, protože jsem doma nechala dvě malé děti na pospas manželovi a tchýni. Na stýskání a smutek však v lázních opravdu nebyl čas! Většinu dne jsem trávila běháním po procedurách, které se tehdy odehrávaly v několika různých budovách. A každý druhý večer jsem trávila nedobrovolně tancem, protože mé dvě mladé spolubydlící mě k návstěvě tanečních zábav prostě dokopaly. Komunikace s rodinou byla odměřena počtem mincí do telefonního automatu, které se mi podaŕilo sehnat. A také trpélivostí při čekání ve frontě na volnou telefonní budku. O mobilech se v té době nikomu ani nezdálo! Když jsem se po měsíci vrátila domů, asi jsem členům své rodiny musela také připadat jako vyměněná. Doma mou měsíční nepŕítomnost všichni pŕežili a já jsem musela pokorně přiznat, že mi pobyt v lázních opravdu prospěl. Fyzicky i psychicky.
Řadu dalších let jsem lázně ze zdravotních důvodů naštěstí nepotřebovala. Po otevření hranic jsem si stejně jako většina lidí snažila trochu užít cestování do zahraničí a poznat místa dosud zapovězená. Až v době, kdy jsem se dostala na vrchol své pracovní kariéry, jsem si uvědomila, že je v mém osobním zájmu si občas dopřát poŕádný odpočinek. A hlavně se naučit odpočívat. Když jsem několika vypjatých měsících v zaměstnání konečně dostala týden volna, rozhodla jsem se, že se musím vymanit z dosahu svého pracoviště i bydliště. Náhodně jsem si pro tento účel vybrala týdenní pobyt v lázních Velichovky. Moc jsem si od toho neslibovala, byl konec března, počasí pod psa a venku bylo samé brálo. Ale já jsem nutně potřebovala uniknout z hektického života, klidně a pořádně se vyspat, unavit se procházkami na čerstvém vzduchu, srovnat si myšlenky, zklidnit se. Jinak řečeno předejít případnému kolapsu z přepracování.
Podařilo se. Byl to okamžik v mém životě, kdy se můj vztah k lázním významně změnil. Od té doby jsem si aspoň několikadenní lázeňský pobyt dopřávala téměř každý rok. Vyhledávala jsem dosud nenavštívená místa, abych zároveň poznala a zažila i něco nového. S pŕibývajícími lety se postupně začaly měnit mé priority a potŕeby. Jako senior už nepotřebuji v lázních hlavně odpočívat a relaxovat, spíš oceňuji, že i krátký lázeňský pobyt má pozitivní vliv na mé zdraví a fyzickou kondici. Mé tělo po mnohaleté službě nějakou tu údržbu občas potřebuje. A pokud mi na to zatím stačí finance (jako senior ještě pracuji na kratší úvazek), proč si nedopřát pár lázeňských procedur v pŕíjemném prostředí?
Naše největší a neznáméjší lázně Karlovy Vary jsem při svém poznávání českých a trochu i Moravských lázní dlouho míjela. Představa města pŕeplněného pŕevázně rusky mluvícími cizinci mě vůbec nelákala. Ale v posledních letech se v našem lázeňství leccos změnilo. Negativně zapůsobil nejen covid, ale i politická situace a v neposlední ŕadě i některé legislativní změny. Návštěvnost lázní zejména v mimosezónním období významně poklesla, řada lázeňských objektů je v současné době zavřená a mnoho z nich se nabízí k prodeji. Ale pro mě to byla příležitost se konečně do těch Karlových Varů vypravit.
U Mlýnské kolonády
Týdenní lázeňský pobyt samozŕejmě spojený s poznáváním všeho nového jsem si ve Varech poprvé dopřála v loňském roce. Odjížděla jsem tam trochu s obavami, ale byla jsem pŕíjemně pŕekvapená. Hlavně profesionální lázeňskou péčí, díky ní jsem se konečně dopracovala k tomu, jak popíjet lázeňské prameny, aby to mělo pro mé zdraví nějaký smysl. Ocenila jsem i organizaci procedur, které probíhaly na jednom místě a byly naplánovány tak, aby mi zbylo dostatek času na ostatní aktivity. Třeba na dlouhé procházky po městě nebo do blízkého okolí. Zajímám se o architekturu a ráda pŕemýšlím o tom, jak a proč určitá stavba vznikla na nějakém konkrétním místě. A k tomu právě Karlovy Vary nabízejí spoustu příležitostí.
Letos v červnu jsem se do Varů znovu vrátila. S primátní představou, že se ve volném čase budu důkladnéji věnovat lázeňským kolonádám. Těch je ve Varech hned několik a jsou soustředěny v lázeňském centru kolem říčky Teplé. Kolonády souvisí s minerálními prameny, kterých je ve Varech registrováno dokonce 81, ale veřejnosti jich je přístupných pouze 15. Jednotlivé prameny se chemickým složením liší jen nepatrně, zvláště ve stopových prvcích. Mají ale různou teplotu, množství plynného oxidu uhličitého a radioaktivitu. A právě teplota pramene má vliv na množství rozpuštěných minerálů. Největším z pramenů je Vŕídlo (pramen č. 1), který má teplotu 74,3 st. C a vystŕikuje až do výšky 12 metrů. K pitným kůrám se používá i dalšich 13 pramenů vyvedených do pěti kolonád - Vŕídelní, Mlýnské, Sadové, Tržní a Zámecké.
Říčka Tepla je jistotou v lázeňském centru. Je lemována kolonádami a restauracemi.
Zpočátku bývaly prameny kryty jen jednoduchými dřevénými stavbami, aby byly přístupné i v horším počasí. Původně se minerální voda využívala jen ke koupelím, ačkoliv už v roce 1521 ji doporučil dr. Václav Payer k pití. Pitná kůra se ujala až o 250 let později na podnět dr. Davida Bechera, který jako jeden z prvních provedl její chemickou analýzu. Léčba pitím se brzy osvédčila zejména u nemocí žaludku, stŕev, slinivky a močových cest. Zpočátku se minerální voda rozvážela do lázeňských zaŕízení, ale pozdéji se přišlo na to, že má nejlepší účinky, když se pomalu a po malých doušcích usrkává přímo u pramene. A právě tato skutečnost vyústila ve stavbu kolonád nad jednotlivými prameny.
Vřídlo v minulosti krylo mnoho nejrůznějších staveb - altánek, empírová kolonáda, litinová či provozní dŕevéná kolonáda. Současná Vřídelní kolonáda stojí nad Vřídelním pramenem a částečně tvoří i most pro pěší nad ŕekou Teplá. Kolonáda byla postavena ve stylu brutalismu v letech 1969 - 1975 podle návrhu architekta Jaroslava Otruby. Po jejím otevření byla pŕed kolonádou umístěna socha kosmonauta Jurije Gagarina a nově kolonáda se nějakou dobu jmenovala po Juriji Gagarinovi. Později byla socha přestěhována na Karlovarské letiště a kolonáda se stala opět Vřídelní kolonádou. Díky svému vzhledu je však (slušně řečeno) v ostrém nesouladu s ostatní historizující architekturou lázní. Vřídelní kolonáda se dokonce stala pŕedmětem karlovarského referenda, ve kterém se hlasovalo o nahrazení této stavby replikou původní litinové kolonády z roku 1879. Tento návrh však tésně neprošel.
Vřídlo zleva
Vřídlo zprava
Mlýnská kolonáda je v současnosti nejvétší karlovarskou kolonádou. Byla postavena v letech 1871- 1881 podle návrhu architekta Josefa Zítka v neorenesančním slohu. Střechu kolonády nese 124 korintských sloupů, na balustrádě je zdobena 12 alegorickými sochami.V současné době kryje kolonáda pět pramenů včetně Mlýnského, podle kterého dostala své jméno. Osobně mi tako kolonáda připadá vznešená, elegantní, ale tak i trochu studená a upjatá. Při svém pitném režimu jsem ji navštěvovala minimálně třikrát denně a působila na mě rozdílně i v různé době. Ráno většinou zasmušile, protože u říčky Teplé se často vytvářel mlžný opar. Kolem poledne vznešeně, protože v ní korzovalo, popíjelo prameny a obdivovalo ji hodně lidí. A večer rozverně, protože byla barevně nasvícená a barva světel se postupně měnila.
Mlýnská kolonáda, pohled přes řeku Teplou
Uvnitř Mlýnské kolonády
Mlýnská kolonáda večer po deváté
Tržni kolonáda zastřešuje pramen Karla IV. (původně se jmenoval Žrout), Zámecký dolní pramen a Tržni pramen. Jde o dŕevěnou bohatě vyŕezávanou stavbu ve švýcarském stylu. Stavba byla dokončena v roce 1883 a původně byla považována za provozorní. Kupodivu se používá dodnes. Samozřejmě prošla nejrůznějšími opravami, ale dle mého názoru je to velmi příjemné místo. Z bílé krajkové kolonády je zajímavý a tak trochu kontrastní výhled na okolní barevné a honosné domy. .Tato kolonáda má i zvukovou kulisu, pramen v mí umístěný hlasitě a docela melodicky prská. Slyšet ho můžete hlavně v ranních hodinách, kdy bývá kolonáda prázdná.
Tržní kolonáda po ránu
Vstup do Tržní kolonády
Tržní kolonáda večer a nad ní Zámecká věž, vlevo vykukuje kousek Zámecké kolonády
Také Sadová kolonáda má zajímavou historii. Byla postavena v letech 1880 až 1881 v neorenesančním stylu podle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Původně sloužila jako promenáda k sousednímu Blanenskému pavilonu, který spojovala s letní restaurací. V roce 1965 však byl Blanenský pavilo zbourán a zůstala jen jedna část kolonády, která nese název Sadová. Tato kolonáda je dlouhá 50 metrů a je složena z litinových dílů. Slouží k pití Sadového pramene a od roku 2004 i Hadiho pramen. Hadí pramen má teplotu pouze 30 st. C a je považován za nejchutnější.Sadová kolonáda je vlastně první kolonádou, kterou návštěvník Varů uvidí. A skoro každý tady také ochutná svůj první pramen ve Varech.Byl to i můj případ. Sadová kolonáda je moje nejoblíbenější, a to nejen kvůli pramenům. Na jedné straně kolonády se rozkládají Dvořákovy sady, které nabízejí klidné posezení v zeleni a v horkých dnech i tolik potřebný chládek. A komu klid nevyhovuje, může kolonádu v dolní části opustit a vydat se kolem řeky Teplé do centra lázeňského dění.
Sadová kolonáda večer
Hadí pramen v Sadové kolonádě
Sadový pramen v Sadové kolonádě
Trochu stranou stojí tzv. Zámecká kolonáda je umísténa na skalním masivu nad Tržní kolonádou a v současnosti je veŕejnosti pŕistupný jen altán s vývěrem jen Horního zámeckého pramene. Z tohoto důvodu jsem ji zaregistrovala jako úplně poslední. Přístup na tuto kolonádu je po širokém schodišti vlevo od Tržní kolonády (na tomto schodišti je zajímavá fontána s alegoriemi dne a noci), nebo výtahem z hlavní lázeňské promenády. Přiznám se, že její pramen jsem ani neochutnala. Ale ráda se nechávám vyvézt výtahem na Zámeckou věž, odkud je krásný výhled na město.
Pohled ze Zámecké věže
Schodiště k Zámecké kolonádě
O Karlových Varech by se dalo psát ještě dlouho. Nemusíte trávit čas jen ve městě, můžete se vydat i do okolní krásné přírody. Ostatně už loni jsem napsala článek Karlovy Vary - po schodech nahoru a dolů, kde jsem shrnula své první dojmy z lázeňského pobytu v tomto městě.
A jaký je váš vztah k lázním? Navštěvujete třeba i některé lázně v zahraničí? Co Vám pobyt v lázních přináší?
S využitím zdrojů:
Referenční laboratoře přirodních léčivých zdrojů: Tajemství karlovarských pramenů, wikipedie
