V nedělním ránu 16. 6. 2024 jsme postupně nasedali do autobusu, který nás odvezl do hotelu Slezan v Bruntále, kde jsme byli ubytováni. Nejdříve jsme navštívili reprezentační prostory zámku v Bruntále a prošli se i překrásným parkem. Po obědě jsme odjeli naším autobusem na parkoviště a dále pěšky Křížovou cestou na Uhlířský vrch s poutním kostelem Panny Marie Pomocné.
Další den jsme zase cestovali na dolní parkoviště v Karlově Studánce. Odtud byla možnost jet až na Ovčárnu a buď pěšky na Barborku a dále na Praděd - byla možnost si volit lehčí nebo obtížnější trasu. Já pro zdravotní komplikace jsem zůstala delší část dne v Karlově Studánce, kterou jsem si pomalu, ale důkladně celou prochodila. Když jsem tam byla před léty, tak mne ihned upoutal panel, na kterém bylo napsáno, že je zde nejčistší vzduch ve střední Evropě. A já jsem to tam i teď stále cítila - velmi dobře se mi zde dýchalo.
Prohlédla jsem si kapli sv. Huberta, kostel Panny Marie Pomocné, umělý vodopád i čistou - ale místy i divokou říčku Bílé Opavy. Je zde mateřská i základní škola - děti využívaly krásného počasí na venkovních hřištích a po cestě zpět mne velmi způsobně zdravily. Ptala jsem se jejich učitelek, jestli ty všechny děti jsou z maličké obce Karlova Studánka. Odpověď zněla - ne, v MŠ jsou jen 2 děti a v ZŠ také dvě děti - ostatní si vozí většinou zaměstnanci lázní z Vrbna a Karlovic. A já jsem si až později v krásném pozdním odpoledni pomalu vyšla na parkoviště Hvězda, kde i pro všechny ostatní přijel náš autobus. A po večeři v hotelu Slezan byl večírek s živou hudbou a obdivuhodně si zatančilo i hodně těch, kteří vyšli až na Praděd.
Další den jsme měli úžasnou exkurzi do přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, a to jak k dolní i horní nádrži. K horní nádrži jsme si vystoupali po schodech a byli odměněni překrásnými výhledy. Dozvěděli jsme se, že v anketě lidé zvolili tuto horu plnou vody jako největší div České republiky.
Následující den nás autobus odvezl na parkoviště Velký Roudný a odtud se dalo jít pěšky k nejvyšší sopce Nízkého Jeseníku i na rozhlednu. Odpoledne jsme pak odjeli k přístavišti Leskovec nad Moravicí. Po plavbě lodí se někteří rádi osvěžili čistou vodou ve vodní nádrži Slezská Harta a i si dobře v horkém dni zaplavali.
A už máme další den a ten odjíždíme do Bílé Vody na prohlídku poutního kostela Navštívení Panny Marie a do muzea připomínají internaci a život řádových sester v piaristickém klášteře. V prodejně Hostiárna byla možnost nákupu oplatek a odřezků hostií. Odpoledne odjíždíme na Rejvíz, kde se nachází velké mechové jezírko.
Náš poslední pobytový den začínáme v rozsáhlém a překrásném arboretu Makču Pikču, kde se skutečně můžeme přímo pokochat a obdivovat nesmírnému množství nádherně rozkvetlých známých i cizokrajných květin. Poslední zastávkou je hrad Sovinec a oběd zde máme přímo v Klippelové Baště.
Náš pobytový zájezd se nám velmi dobře vydařil a i když pršelo, tak většinou jen v nočních hodinách - tak jako včera přišly i k nám až večer a v noci veliké bouřky. Musím přiznat, že tolik blesků jsem už dlouho neviděla a skutečně jsem se jich velmi obávala, protože mám ze svého mládí s nimi ty nejhorší zkušenosti.
Všichni účasníci zájezdu moc a moc na závěr poděkovali našemu skvělému, šikovnému a ochotnému řidiči za jeho dokonalé řidičské umění, tak jako naší obětavé vedouci Věrce za dokonalou a zdárnou přípravu celého náročného pobytu.
