Melancholie je prevít
Ilustrační foto a ilustrace v textu: Pixabay

Melancholie je prevít

28. 6. 2024

Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s přítelkyní, usmíváš se na pohledné servírky, popíjíš víno a vůbec ti nevadí, že je venku mizerně, že je zima a prší. Jsou to pozitivní chvíle, které máš rád. Ale pak vyjdeš ven a najednou je všechno jinak. Něco se v tobě změnilo.

Obloha je stále zamračená, na městský autobus je daleko, zítra musíš opět vstávat a něčím naplnit svůj další den, na zádech cítíš jakési břemeno prázdnoty a do duše ti najednou začíná padat šedivý splín a melancholie. Přitom se nestalo vlastně nic tak hrozného. Vůbec nic. Den běží normálně dál. Jen ty jsi vyšel z příjemného prostředí kavárny a pozitivních rozhovorů opět do obyčejného života. Do jiného, všedního životního modu. Máš chuť se vrátit, ale uvědomuješ si, že je to blbost. Dívali by se tam na tebe jako na exota. A ty dobře víš, že na tebe doma čeká opět to velké NIC.

Člověk se spíš vyrovná s velkým problémem než s nekonečnou řadou problémů drobných, až malicherných, které se s úpornou pravidelností zas a zas vrací a není před nimi úniku. Jejich překonávání není žádným hrdinstvím. Je to spíš bezbrannost vůči realitě.

Možná tyto drobné problémy mnohdy až brání člověku naplnit své cíle, dosáhnout toho, čeho by dosáhnout ještě chtěl a mohl. Vadí dny naplněné všedností. A ty ztrácíš svou víru.

Ale pak si uvědomíš, že je třeba se podobným pocitům bránit. A ty se bráníš. Chceš se bránit, i když to jde mnohdy těžko. A tak opustíš na čas ty své věčně drobné problémy, do kapsy si vložíš přiměřenou míru optimismu a vyjdeš si ven, mezi lidi, popovídáš si s přáteli nebo usedneš opět ke sklence vína ve své oblíbené kavárně. Nebudeš tam sám. Pohledné servírky se budou na tebe zase usmívat a ty to tíživé břemeno drobných problémů necháš doma za zavřenými dveřmi. Upíjíš pomalu ze sklenky vína, povídáš si s kamarádem či kamarádkou, -a třeba si i vzpomeneš na moudrá slova římského dramatika, filozofa a senátora Lucia Annaea Senecy:

 „Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení, ale na tom, jak dobře bylo zahráno.“

 A tak se snažíš hrát své životní představení. Tak, jako ses ho snažil hrát celý svůj život. Jak herec na prknech, která znamenají svět. A možná se ti proto vrátí i ta ztracená víra, která je mnohdy důležitější než rozum. I když venku pořád prší a je protivná zima.

 



 

 * * *

 

 

 

 

 

glosa společnost životní postoj
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Jo, melancholie. Myslím, že potkává v životě každého, někoho víc, někoho míň. Musím se smát sama sobě, když si vzpomenu na svou "postpubertu". To zoufalství, nechuť žít, probrečené noci, protože "nikdo mě nemá ráád, uuaáá". Usnout a už se neprobudit, k čemu je žít atd. Prostě mladá blbka. Ve stáří je to ale něco jiného. Pamatuji si, co se dělo s mojí maminkou, když odešla její poslední kamarádka. Sice dál luštila křížovky, pletla ponožky a vyšívala , ale něco bylo jinak. Jednou mi řekla, že už nechce žít, že se denně modlí, "aby si ji pánbu vzal". Tenkrát se mi to nelíbilo, až časem jsem pochopila. Neměla se na co těšit, přestala rozumět světu kolem (špatně slyšela i s naslouchadlem). Žila s námi ještě pár let, ale...Krásné letní dny přeji všem. A třeba i trošičku té melancholie...Jak to strašně letí...
Jitka Caklová
Mám ráda lidi bez kladení podmínek. Takovéto: "Budu tě mít ráda, když.........." je ztrátou možnosti osobního projevu jednotlivce, ať je jakýkoliv. Nevadí mi, že pan Zelenka "odmítá psát primitivně optimistické texty". Mně optimismus, ať už primitivní, či neprimitivní usnadňuje život a není to nic proti ničemu, ani nikomu. Přeji všem bez rozdílu KRÁSNÝ DEN :-) :-)
Zuzana Pivcová
Promiňte překlepy . Jenda,víme
Zuzana Pivcová
Myslím, že jenda žádný uplakánek není. Jsme lidé rozdílní, máme rozdílnou povahu, máme jinak dosud odžitý život, žijeme v jiných podmínkách. Někdo touží po pochvale, jiný hledá pochopení, další politování. Neznamená to vždy, že takhle žije neměnně pořád. Je ovlivněn chvílí, myšlenkou, vzpomínkou, a třeba také postavením Měsíce. Melancholie zase odejde a víe, že zase přijde a nebudeme ji honit násilně s klackem. Patříme k sobě, ale ve své podstatě jsme neustále, více či méně, stejní.
Zuzana Pivcová
Milí jsou mi lidé, kteří své změny, znalosti, hodnocení a názory prožívají v sobě s vědomím, že není třeba je prezentovat před ostatními.
Ivana Horáková
K úvaze pana Zelenky musím říct, že mi kápl do noty. Možná není náhoda, že jsem si právě dnes otevřela stránky I60, zabrousila mezi íčkaře a přečetla si úvahu "Melancholie je prevít", když se dnes cítím tak moc melancholicky až smutně. Souhlasím s každou větou tohoto článku a odcházím s klidem na duši dál hrát své představení.
Jitka Caklová
Super.cz: "Šestatřicetiletá blondýnka má potetované tělo z 95 %. Moc místa jí tedy na kůži nezbývá, a tak už přišly na přetřes i její intimní partie. Sama věří, že má nejpotetovanější vaginu na světě, ale to jí zjevně nestačí." Každý má svoje limity. Mně se tetování nelíbí, to ale neznamená, že je to pro mně důvod ke kritice. Odlišný názor není kritika. Já když sedím na své terase a vidím od horizontu k horizontu letadly "počárovanou" oblohu, vím že přijde "déšť". Obavy to ve mně nevzbuzuje, neboť vím, že není v mé moci to změnit. Ale změnit postoj ke způsobu mého života mohu kdykoliv, bez ohledu na počasí. ♥♥♥
Eva Mužíková
Venku se právě spustil hustý déšť, který moje obavy o přírodu ( pesimismus) rázem změnil. Sedím na své terase, raduji se z každé dešťové kapky, která dává rostlinám sílu přežít a je mi tak nějak hezky.( Optimismus). Tak vnímám článek já....
Jiří Dostal
:-) No, paní Caklová má sice svoje limity vypjatého jáství, zdá se mi ale slabým odvarem domýšlivého mudrlanta, který v rozmázlé úvaze Mistra ani neudrží substituci v obsahu a formě. :-)
Hana Řezáčová
Myslím, že díky občasným "horším chvilkám" , člověk pak víc vnímá chvilky hezké - s milými lidmi, když je modré nebe, na něco se těší atp. ... Přeji ty hezké co nejčastěji!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.