Radek (68 let): Moje dovolená s vnoučaty byla otrava, ne radost
Ilustrační foto: Freepik

Radek (68 let): Moje dovolená s vnoučaty byla otrava, ne radost

29. 7. 2024

Když jsme se ženou odešli do penze, rozhodli jsme se, že vezmeme vnuky na dovolenou k moři. Mladí si odpočinou a my si dětí užijeme. Tak jsme si to malovali. Jenže přišlo rozčarování.

Máme dva vnuky, desetiletého a osmiletého. Asi jako každý děda jsem na ně pyšný a jsem vždycky rád, když s nimi syn přijede. Že bychom je vzali k moři jsem loni navrhl já a žena byla nadšená. Syna a snacha taky, bylo vidět, že jim odpočinek přijde vhod, hned si domluvili pobyt na chalupě u přátel. Vybral jsem malý hotel s polopenzí v Řecku, v místě, které mi kolega doporučil. Pečlivě jsem vše progooloval, prokonzultoval s ochotnou paní v cestovce. Šlo o menší příjemné letovisko s písčitou pláží vhodnou pro děti.

Kluci byli protivní už při první večeři. Nic nejedli, pak jsme je přemluvili, aby si dali aspoň suché špagety. Omáčku na ně nechtěli, protože byla červená. „Červené nejíme,“ prohlásil Petřík. Smáli jsme se tomu, mávli jsme rukou, nakonec se oba nacpali zmrzlinou a my si říkali, ať si užijou, ať na dovolenou s námi vzpomínají v dobrém. Jenže oni odmítali jíst i následující dny. Nic jim nebylo dost dobré. Nakonec jsem je vzal do restaurace na pizzu, tu si dali. Vysvětlil jsem jim, že jídlo v hotelu máme zaplacené, že se z něho dá něco vybrat a že je proto nesmyslné chodit na pizzu každý večer. Byli na naštvaní. Uvědomil jsem si, že jsou zvyklí dostat to, co chtějí. Vysloveně si pizzu vynutili. Nemluvili, pobrekávali, byli protivní.

Odmítali jakoukoli procházku. Chtěli jsme se s manželkou projít, lákali jsme je na zmrzku, oni seděli v pokoji a koukali do tabletů. Další den nechtěli ani na pláž. Donutili jsme je, byli z toho otrávení.

Jednomu začalo být špatně. Není zvyklý být na sluníčku. Je bledý, pořád nemocný. Tak s ním žena další dva dny byla na pokoji, já se věnoval tomu staršímu. Navrhl jsem výlet lodí, nechtěl. Navrhl jsem, že si zahrajeme ve vodě s míčem, nechtěl. Neplaval, ve vodě si nehrál. Nechtěl ani ležet na matraci, ani plavat, pořád jen seděl po slunečníkem a tvářil se otráveně. Odmítl také, že by si mohl vyjet na koni, což v tom letovisku bylo možné.

Snacha volala, jak to jde, tak jí manželka řekla po pravdě, že se s námi klukům asi moc nelíbí.

„No oni jsou zvyklí na aktivní zábavu, víš, není tam nějaká herna nebo zábavní centrum?“ ptala se snacha.

Došlo mi, že kluci se neumí sami zabavit, sami si hrát. Jsou zvyklí mít čas organizovaný, plánovaný, stále jen někdo někam vozí, stále s někým soutěží, mají spoustu kroužků, ale nedovedou se jen tak čvachtat v moři, pouštět si loďky, hrát si s kameny.

Když přestalo být špatně jednomu, začalo být druhému. Volali jsme lékaře, řekl, že vnuk má úžeh. Pohádali jsme se s manželkou, protože jsem řekl, že kluci nic nevydrží, že já jsem běhal na slunci pořád a nic mi nebylo. Žena byla celá špatná, měla o ně strach, vůbec si dovolenou neužila.

Když kluci šli spát a my si dali na balkoně víno, jeden z nich po chvíli přišel s tím, že máme zavřít dveře, protože do pokoje létají komáři. Pořád chtěli spát při klimatizaci, my jsme naopak zvyklí spát u moře při otevřeném okně. Jsou to takové skleníkové květinky.

Byli jsme z toho všeho s manželkou smutní. Těšili jsme se, že klukům poskytneme zážitky, že si zařádíme v moři, místo toho pořád pofňukávali a žena byla ve stresu. Když jsem se jich zeptal, jestli se jim tam líbí, oba jen krčili rameny. Pak jeden řekl, že když byli s rodiči v Egyptě, byl tam hezčí bazén.

Vyčítáme si s  manželkou, že nejsme schopni vymyslet něco, co by vnuky nadchlo, upoutalo, něco, kvůli čemu by s námi chtěli být, byli veselí, užili si to. Možná je to naše chyba, neumíme to s nimi. Letos jsme se rozhodli, že pojedeme sami. Syn a snacha byli překvapení a sondovali, jestli nechceme kluky vzít. Je to asi ošklivé, když něco takového říká děda, ale raději chceme být sami. Ať vnuci přijedou na chatu, na návštěvu k nám, ale k moři už s nimi nepojedeme, pokud by sami výrazně nechtěli.

Nevíme, zda jsme výjimkou, nebo si podobně s vnoučaty nerozumějí i jiní lidé a docela by mě zajímalo, jaké mají v tomto směru zkušenosti.

 

(Autor si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

 

dovolená rodina vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Vargová
Paní Řezáčová, ono to nebylo 3x po sobě. Ve Španělsku byla loni, v Itálii letos v květnu a v Turecku letos v červenci. No zkrátka unuděná slečinka... v Turecku měla kámošku, rodiny jely společně. Prostě mladí to dnes berou jako samozřejmost. Já v životě u moře nebyla, nesnáším vedro a davy lidí... jen jednou ve slovinském Piranu a jako děcko jsem jezdila s rodiči na Balaton. Stačí mi bazén na zahradě a hlavně naprosté soukromí :-).
Hana Řezáčová
Paní Vargová, 15:46 - mne kdy by vzal někdo krátce po sobě 3x k moři, tak by mne nemusel nikdo zabíjet, picnu se sama :-) Ono to vypadá : moře! paráda! , ale moc zábava to pro větší děti většinou není, pro toho kdo si chce odpočinout od práce dobrý, ale pro holku bez kamarádek - nuda! Já sama mám raději zájezdy poznávací, ležení u jakékoliv vody se mi líbí jedno odpoledne ...
Vlasta Ledlová
S vnuky jsem jezdila mnohokrát nejen k moři, ale i po ČR a něco takového jsem nikdy nezažila. Tuto neděli letíme s mým nejmladším vnukem (13) do Turecka a neumím si představit, že bych tam s ním měla zažívat nějaké scény. Oba se k moři moc těšíme. Ti starší s babičkou občas také jedou, ale už jenom na výlety.
Dagmar Vargová
Ano, taky tomu rozumím... vnučka našich sousedů: o prázdninách ve Španělsku, v Itálii a ještě pak v Turecku (s mámou, pak s rozvedeným a opět ženatým tátou, s bábi). A její reakce? "Taková nuda o prázdninách!" To je na zabití :-(. My naštěstí nejsme hlídací. Toto bychom asi nedali...
Zdenka Soukupová
Jak já Radkovi rozumím! Mám vnoučata 12,11 a 7 let. Měla jsem je na starosti 14 dní (ještě týden mě čeká). Jediný rozdíl byl v tom, že jsme byli doma a vnoučata jedla, co jsem uvařila. Tedy žádná cizí kuchyně. Ale jinak se dětičky všem návrhům na nějaké aktivity bránily. A představte si, občas jsem s nějakým nápadem zvítězila!
Naděžda Špásová
Vůbec se nedivím, že jste rozčarování, kluci jsou jednoduše rozmazlení hajzlíci. Není to vaše vina, ale je to vina rodičů. Pánové jsou zřejmě zvyklí dostat vše na co si vzpomenou. Vás může mrzet jen to, že jste přišli o hezkou dovolenou, ne to, že se to pánům nelíbilo. Udělejte si se ženou radost a jeďte někam třeba jen tady. Krásných míst je u nás opravdu hodně.
Alena Velková
Plně vás chápu. My jsme byli s vnoučaty u moře už 3x... při prvních pobytech byly děti nadšené a my taky...letos jsme proto vzali i vnučku od syna... tablety musely zůstat doma, takže děti měly ze začátku absťák, ale brzy si celkem zvykly... ke konci se však začala projevovat nastupující puberta, každou chvíli se někdo naprosto nepochopitelně na někoho urazil, co 5 minut za mnou někdo přišel s jakýmsi dotazem či požadavkem nebo žalováním, takže jsem si nedokázala v klidu přečíst ani řádku atd. vrchol tomu nasadil vnuk, když jsem mu řekla, že ve vlnách nesmí sám postupovat do moře, že se musí držet poblíž mě, tak pravil, že já mu nebudu říkat, co může a nemůže dělat...ačkoli svá vnoučata miluju, tím moje dobročinnost ohledně prázdninových cest s dětmi k moři skončila, pobyt pro 5 osob nebyl zadarmo, navíc v hlavní sezóně bylo všude plno lidí a vřeštících dětí a na letištích kolapsy, takže s tímto druhem sadomasochismu končím :-)
Marie Macková
Nevím, jestli by pomohlo, zeptat se jich, jak by si týden s vámi představovali a pak ladit kompromis mezi vašimi a jejich potřebami a možnostmi. Pak to zkusit. Těžko říct.
Jaroslav Čtvrtečka
Vnoučata jsou někde jinde, v jiném světě, mají nedozírné možnosti zcela jiné zábavy, než to bylo možné za našeho mládí. Já v jejich věku nezvedl nos z knihy, neustále jsem měl v rukách drátky a žárovky a baterie a něco s nimi kutil, v sedmi, osmi jsem už uměl vyměnit pojistky, nebo vadnou elektronku v TV (prostě jsme to okoukal od opraváře, shořela vždy ta jedna samá) můj nejlepší kamarád se jmenoval Kanagom, furt jsem něco lepil a o nějakém moři jsem si, vlastně až do listopadu 1989, mohl nechat jen číst. Soudruzi si dali převelikou péči, abych konkrétně já se svým jménem, nemohl nikam do zahraničí. Na jeden jediný školní výlet do Drážďan, jsem jako kluk, musel mít zvláštní jednorázové povolení od nejvyššího soudu ČSSR! Moji vnuci jsou vychovanější, ale jen díky mojí dceři, která pochopila, že jsme ji "nedrezuroval" v dětství jen tak pro nic za nic, ale rovněž jsou jiní. Jsem chápající děda a trpělivě shlédnu nekonečnou sbírku karet pokémonů a dalších hloupostí, jen jim nenápadně ukazuji svou obsáhlou knihovnu a jiné možnosti zábavy, klidně je vezmu třeba do tankového muzea, protože tam je taky Panther a Tygr, jako v zoo, jen s kovovým kožíškem. Beru to podle sebe, ony i zdánlivé maličkosti, které vnuky naoko skoro nezajímají, mohou někdy v budoucnu směrovat osobnost, stačí si pak na nějaký ten střípek z mládí vzpomenout, něco jako, to když náš děda... :o)
Jana Tulejová
Buďte v klidu, pane Radku. Nejste jediný. Kolik takový podobných příběhů jsem slyšela... Viděla jsem v jídelně v Turecku starší paní, vnuk seděl u snídaně, před sebou měl tablet a ona mu donášela do úst kousky jídla, jako ptáčátku. Někdy polkl, někdy vyplivl. Viděla jsem v Egyptě starší manželský pár se dvěma vnoučaty, která lítala mezi bazény, odmítala si sednout, odmítala poslechnout a paní, úplně uštvaná, pán rezignoval. Užívejte si dovolenou sami, kolikrát se ještě k moři podíváte?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.