Zámek Jezeří. Pohnutý osud, se slavnou minulostí, v přepychu a nádheře, ale také s obdobím zmaru a zapomnění.
V roce 1996 se stává průkopníkem neobvyklé prezentace neopravené památky, kdy je návštěvník svědkem její postupné proměny. Jsem jím fascinována a sleduji proměny tohoto zámku v čase. Mohla bych ho navštěvovat snad každý měsíc.
Minulý týden jsem uspořádala zájezd pro naše seniory a vybrala právě tento zámek a myslím, že i v nich návštěva těchto míst zanechala hluboké dojmy.
Historie Státního zámku Jezeří, původně gotického hradu, sahá hluboko do minulosti. Je to nádherná architektonická dominanta tohoto kraje s pohnutým osudem. První doložené písemné zprávy jsou z let 1363-65, kdy se uvádí jako majitelé pánové ze Rvenic. Historický název Eisenberg je spojený s dolováním železné rudy v této části Krušných hor.
Z tohoto období se setkáváme s označením "de Lacu" (z Jezera) i "z Aysembergu". Přestavba středověkého hradu na renesanční zámek byla dokončena v roce 1549. Připomínku jejího dovršení můžeme vidět na ozdobném kamenném klenáku, umístěném nad hlavní bránou, kde je vytesán erb Hochhauserů s letopočtem 1549 a nápisem: "Ó člověče, pomni, kde je pán a jeho rod." V průběhu let, vlastně staletí, se vystřídalo mnoho majitelů tohoto panství. V roce 1646 postihl zámek veliký požár a zámek byl zcela zničen. K rozsáhlým barokním přestavbám došlo až za Ferdinanda Viléma z Lobkowitz.
Jezeří za druhé světové války
Po Mnichově v roce 1938 byly lobkowiczké domény rozděleny – to, co se ocitlo v okupovaném území, bylo podřízeno správě tzv. "věrné ruky" s ředitelstvím v Bílině. Hned v prvních dnech okupace se usídlil na zámku štáb "SS-Leibstandarte Adolf Hitler" v čele s Obersturmbannführerem Seppem Dittrichem. Velká část mobiliáře byla před záborem Sudet odvezena do Roudnice nad Labem, ale po záboru lobkowiczkého majetku musela být vrácena na Jezeří; později byla převezena do Bíliny. Osobní Hitlerova standarta odešla z Jezeří již 19. října 1938 a na zámku se pak usídlila posádka, určená ke hlídání zajatců, kteří byli ubytováni poblíž lesního ředitelství na Jezeří. Jednalo se o Poláky, Rusy, Francouze i o potrestané německé vojáky. V březnu 1943 došlo k novému využití zámku pro vězeňské účely. Byl zde zřízen zvláštní tábor pro prominentní osobnosti "Sonderlager für prominente Persönlichkeiten", převážně vysoké francouzské důstojníky. Dále sem přišlo pracovní komando 96 mužů z koncentračního tábora Flossenbürg. Kolem zámku byly vystavěny strážní budky, propojené drátěnými ploty nabitými elektřinou, a nasazeni hlídací psi. Široké okolí bylo pro obyvatele uzavřeno. Na zámku samotném bylo průměrně ubytováno asi 100 lidí. Mezi prominentními osobnostmi, internovanými na Jezeří, se mimo jiné uvádí zejména Pierre de Gaulle – bratr francouzského prezidenta de Gaulla, syn bývalého ministerského předsedy Michael Clémenceau, Dr. Menetrel – osobní lékař maršála Pétaina aj.
Poválečná historie – počátek zkázy
Po skončení 2. světové války přišel zámek i panství na čas zpět do vlastnictví Lobkowiczů; uvádí se, že zdejším hostem býval i ministr zahraničí Jan Masaryk. Velvyslanec Československé republiky ve Velké Británii JUDr. Maxmilián Lobkowitz zůstal po únoru 1948 věrný demokracii a rozhodl se zůstat v exilu.
Brzy po tak zvaně "vítězném" únoru – dne 20. dubna 1948 – zavedl Zemský národní výbor na Jezeří národní správu. Stavební stav zámku byl označen jako špatný, zámek byl přidělen vojenské posádkové správě Chomutov. Stočlenná posádka jednoduše zámek obsadila, pozůstalý inventář naházela do kaple a celý zámek po svém vybílila ve skutečnosti, i obrazně. Československá lidová armáda se snažila přizpůsobit prostory zámku zcela svým potřebám. Interiéry byly znehodnoceny, řada místností v zámku účelově upravena a zbylý mobiliář rozkraden nebo zničen.
Období největšího ohrožení
Zámek byl odsouzen k pomalému chátrání. Pod ním Doly Československé armády prováděly a ještě dnes ukončují těžbu uhlí. Před veřejností byla zpochybňována nesmírná hodnota zámku a také na mapách, vydaných v té době, bychom jej marně hledali. Zasáhla vyšší moc. Vzhledem ke značně problematickým geologickým podmínkám ostrohu, na kterém zámek stojí, by totiž mohlo dojít k ohromnému sesuvu krušnohorských svahů, který by vedl i k naprostému zániku hnědouhelného velkolomu. Samozřejmě, že i zámku hrozilo tak závažné narušení statiky, které by později vedlo k jeho celkové destrukci.
Boj o záchranu Jezeří se rozvinul z popudu geologů a vyvrcholil v osmdesátých letech, kdy se na jejich stranu zásluhou přesně cílené novinářské kampaně připojila široká veřejnost. Již v roce 1986 se spontánně utvořila nezávislá skupina zapálených ekologických nadšenců s rozsáhlým odborným zázemím, která se po listopadu 1989 přeměnila v oficiální "Společnost za obnovu Jezeří." Po velkém úsilí byl vytýčen ochranný pilíř, sahající až k spodnímu okraji zámeckého parku, jehož torzu byla v následující etapě rovněž vrácena památková ochrana. Ekologické těžební limity, stanovené v roce 1990, zároveň ochránily těžbou ohrožené městečko Horní Jiřetín a osadu Černice.
Tolik tedy ve zkratce z pohnuté historie zámku Jiřetín. (Informace čerpány z propagačních materiálů zámku).
Současnost
V roce 2020 byl zámek jako první česká památka zapsán na seznam nejohroženějších památek Evropy, který zveřejňuje organizace Europa Nostra. V současné době se zámku vrací jeho nádhera. Víte, že zámek má kolem 242 pokojů? Mnoho je již rekonstruováno, ale obnova bude trvat ještě velmi dlouho. Mnoho místností je již upravených a zpřístupněných, například nádherný sál, který slouží k různým kulturním účelům. Mohou se zde konat i svatby. Je upravována zámecká zahrada s arboretem a nádhernými starými stromy, upravené je i informační středisko, kde se dají zakoupit suvenýry a malé občerstvení. Když jsme procházeli zámkem, strhla se velká bouřka, hřmělo a blýskalo, vodopády tekly ze střech. Tak romantickou prohlídku jsem ještě nezažila, bylo to krásné a též trochu strašidelné. Zdali to probudilo i duchy tohoto zámku, nevím, ale byl to zážitek.
Dá se říct, že zámek Jiřetín je moje srdeční záležitost. Chtěla bych tam bydlet, být přímo u toho, když se obnovuje. Chtěla bych tam být kastelánkou. Tak snad někdy příště. To je fantazie, že?
Zámek Jezeří a okolí mě fascinuje už léta. Pod ním ještě dobíhá těžba uhlí. Nad těžební jámou se znovu rodí do krásy překrásný zámek. A nad zámkem, jste už vlastně v Krušných horách. Fantastické propojení. V okolí existuje hodně turistických i cyklistických tras.
Cestou dolů přes Černice doporučuji se zastavit v restauraci u Karbanů v Horním Jiřetíně. Po takovém duchovním zážitku na Jezeří zakončit výlet ještě chuťovým zážitkem, to nemá chybu. Výborně tam vaří, je tam nejen příjemná obsluha, ale i ceny.
Přeji krásné letní výlety a hlavně dobrou letní náladu, ať trávíte léto kdekoli.
