O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš
Všechny fotografie: Jaromír Šiša

O tom, jak jsem rozmlouval s bačou a nepřivedl ovce na salaš

10. 7. 2024

Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název Aquapark. To naopak nemusím. Nezbylo tedy, než se při návštěvě Slovenska namočit jen v místních krčmách a navázat tam zpřetrhaná přátelství.

Když jsem si v jedné z nich na termální kšefty postěžoval, stačilo pár družebních boroviček, abych došel k informacím, řadovým turistům běžně nedostupným.

Se slovy...Hybaj pod oný kopec...zabodnul místní štamgast a nový kamarád prst do otevřeného okna. A měl pravdu, pod lesem prýštila do malého jezírka perlivá a teplá voda, za kterou se o deset kilometrů níže platí v eurech. Bylo to úžasné hlavně k ránu, kdy padající mlha otvírala kraj, nikde ani živáčka, jen dobře naladěná ptačí hrdla.

 

 

 Jednoho takového rána mi cestu k přírodnímu bazénu zkřížilo stádo ovcí, dva psi a bača. Seděl na louce a balil cigáro. Výslech se přímo nabízel. Zajímalo mě především, kdo velí přesunu skupiny. Dokouřil a pravil...Veď pozri... Zvednul se a začal stoupat do stráně. A ovce? Svému jménu ostudu neudělaly a bez mrknutí ovčího oka baču obklíčily a disciplinovaně kráčely s ním. Nevydal jediný povel, jediný zvuk, prostě se zvednul a šel. Probudily se ve mně velitelské buňky, a když byl ještě na dostřel, křičím: Pán bača, počkajtě, móžem si to zkúsiť? Veď choc...

Tak jsme šli. Na další zastávce, odměřené dvěma balenými, mě s úsměvem vyzval. Zvednul jsem sebe i kolo a začal pomalu stoupat. Ani s jednou ovcí to nehnulo, protože nejsou jen tak nějaké ovce a můj náskok se začal významně zvyšovat. Nezbylo vyčkat, až bača dokouří a určí ovčí tempo. Bylo jasné, že ten den jsou mi perlivá koupel, lázeňské procedury a strava na talíři definitivně zapovězeny.

 

 

Na salaš jsme došli v pořadí, 128 ovcí, bača, dva psi a upachtěný cyklista s kolem. Nikde žádná civilizační vymoženost, jen borovička. Bylo jí několik chodů. Bača byl totiž sečtělý člověk s přehledem a ocenil můj nevalný pokus rozprávať po slovensky. S přibývající borovičkou jsme si rozuměli čím dál tím víc až nakonec skoro jako otec a syn.

Jestli jsem doposud něco nemusel, tak brynzové halušky. Nic jiného se však nepodávalo, a tak se mi nabídnul i kuchařský postup. Byly úžasné a nic na tom nemění, že se zapíjely žinčicí. Vzhledem k tomu, že se smrákalo a s vědomím, že už neotočím pedálem, mi přišla vhod nabídka k ubytování, doplněná několika posledními borovičkami. Nic se tu ale ani vzdáleně nepodobalo lázeňské posteli. Nezbylo, než všechny následovat do ložnice a strávit celou noc zahrabaný ve slámě s ovcemi. Pravda, takové prostředí by ani koncentrovaný osvěžovač vzduchu neupravil, ale teplo bylo jako v kotelně. Dodnes nevím, jestli sálalo z borovičky nebo z ovcí.

Každopádně jsem se vyspal dobře a po snídani přišla odměna v podobě sešupu do údolí. Ranní borovičky jsem ocenil, dodaly mi víc odvahy při sjezdu. Zastavení smykem před lázeňskou vrátnicí, byla dobrá machrovinka, kterou ocenili zvláště řadoví lázeňští hosté. Personál mě ale vystavil pohoršujících pohledům. Absenci zaregistrovali už večer podle nedotčeného talíře. K večeři byly brynzové halušky, patrně z pytlíku.

 

 

 

 

Můj příběh Slovensko
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Určitě by takový správný bača nikdy nevyměnil svůj život za život někde v kanceláři. A matce prirodez rozumí víc, než vystudovaní odborníci.
Mirka Šafářová
Milan Pepo - připomněl jste mi dětství, kdy jsme občas jezdili za tetou a strejdou, kteří se živili chovem ovcí. Bylo to v Čechách a strejda byl už vzhledem pravý slovenský bača. Od něj jsem se dozvěděla, že se ovce bahní, viděla bohužel i pomáhat na svět mrtvému jehněti, nebo naopak zachránit dvojčata... Bylo mi tak cca 8-11 let a nikdo se nepozastavoval nad tím, co vidím, že mohu mít trauma...?. Byl to prostě život,který se mi moc líbil, ač jsem Pražák. Chodili jsme i na pastvu, ovšem ovce si ohlídal čuvač jménem Princ. Měl přehled jak o 300 ovcích, tak o nás dětech ?. Moc ráda na vše vzpomínám...
Marie Faldynová
Kde jsou ty časy, kdy jsem zběhala všechny slovenské hory a pohoří! Jenže to mi bylo dvacet a vážila jsem polovic, co dnes :-))
Jiří Dostal
:-) Pěkné s přídechem nesdělitelnosti, jako vesničan protažený selskými dvory mezi koni, kravkami, čuníky, kozami a drůbeží tuším opravdový zážitek :-)
Zdenka Jírová
Tak o ovcích jsem se kdysi dozvěděla věci, o kterých normální městský člověk vůbec neví. Byla jsem měsíc na léčení na Slovensku v Lúčkách. Je to krásné místo na předhůří Nízkých Tater. Na lukách se pásly krávy s velkými zvonci na krku, aby se našly, kdyby se zatoulaly. Jeden cíl našich procházek byla salaš s množstvím pasoucích se oveček a s jejich hlídači- několika a bači a psy. Chodila se tam ochutnávat žinčica / zkvašené ovčí mléko/. O tom, jak pást, dojit a ošetřovat ovečky jsme se dozvěděli samé zajímavé věci. Dodnes si je pamatuji. Byly to hezké procházky mezi ovečky.
Zuzana Zajícová
Jsi prostě dobrodruh a o svých zážitcích umíš betelně psát.
Naděžda Špásová
Na Slovensku jsem byla dvakrát a vždycky služebně. S tím pitím jsem si to taky vyzkoušela, místní pánové byli opravdu pohostinní. Možná taky proto, že mi bylo 23 let.
Milan Pepo
Tak to je zase článek který mě dostal. :-) Teď se trochu ,,odkopu". Byť jsem se v životě živil něčím úplně naprosto odlišným i s tím diplomem, tak jsem v sedmdesátých letech absolvoval ,,vysoků bačovsků" v Nečtinách na sev. Plzeňsku. V Nečtinách bylo jediné zemědělské učiliště v Čechách zaměřené na chov ovcí. Na Slovensku to bylo v Záblatí u Trenčína. Tak mi dovolte takové ,,matné" vzpomínky z před padesáti lety. ;-). Předně... byl to krásný čas ,protože mi bylo nějakých patnáct. A já vůbec netušil, že skončím s vysokoškolským diplomem po xxx letech někde v úplně jiném oboru. Takže vzdělání... :-) Ono ti bačové a ovčáci nebyli žádní pitomci. Možná neměli žádné vzdělání, ale ani mobilní buňky se satelity jako dnes. Když vyšel volný čas tak četli. A četli tak, že strčili do kapsy leckterého intelektuála. Spaní s ovcemi... Taky dobrý. Bylo to mimo pravidla, ale pan ředitel Štejfa tak nějak vždy přivřel oči, když jsme v době bahnění ( ovce nerodí, ovce se bahní) spali na ovčíně a snažili se být u každého porodu. Trochu odbočím... pozděj jsem rodil telata, selata, hříbata... naprosto nepřenositelný prožitek, když pomůžete na svět novému životu. Ráno jsme ve třídě při češtině spali a smrděli jako... Co dál... Aha, ovčáčtí psi. Měli jsme Dianu. Diana byla nádherný slovenský Čuvač. Byla to osobnost a stádo bylo její. Nás tedy brala shovívavě, ale nedej bože, aby se někde při pastvě z lesa neobjevila liška, toulavý pes nebo turista. ( Medvědy a vlky jsme tehdy na severním Plzeňsku neměli). Liška pes by to odnesli, turista... no nevím. Tak co dál z těch střípků? Žinčica... no to bylo dobrý. Já byl na ní od babi ze Slovenska zvyklý. Kluci z Beskyd taky. Donesli jsme jednou na internát kbelík čerstvé žinčice . Tak jo, jdeme na to. Děcka z města se na to vrhly. Já na to koukal a bylo mi jasné, že bude průs.r. Tedy ne tak prů.r jako spíš průjem. A taky že byl . Myslím, že půlka třídy měla tehdy poněkud řídkou noc. Dalo by se toho reagovat víc na téma ,,Já a ovce." Rozloučím se jedním obrazem. Měli jsme v Nečtinách i koně. Já si vybavuji... je mi šestnáct. Sedím na koni a proháním se kolem stáda ovcí na lukách za Plachtínem. Diana to štěkotem merkuje kolem a děcka se válejí u meze a čekají až se na Flekovi, Sirovi vystřídáme. Modrá obloha, zvlněné zelené pláně... ovce a psi a koně a spolužáci... Ale to už je mimo téma článku. :-(
Libuše Křapová
Já halušky s bryndzou nemusím. Ale jedla jsem se zelím, ty jsou dobré :-)
Jana Šenbergerová
Takové halušky s pravou brynzou bych si také dala, jen to spaní s ovcemi na seně už bych si teď raději odpustila. Ale hezky se o tom čte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA