Zatracená mirabelka
FOTO: Anna Nejezová

Zatracená mirabelka

19. 7. 2024

Před několika lety se mi na zahradu „přistěhovala“ mirabelka. Na začátku byla tak nenápadná, že jsem si jí vůbec nevšimla. Po čase na sebe, ale upozornila žlutými plody. Kulatá „sluníčka“ zářila v létě do širého okolí.

První úrodu jsem vítala s nadšením. Chválila  jsem ji a ona radostně rostla. Sklizeň byla čím dál bohatší.

Jak šel čas, naučila  jsem se vařit výbornou mirabelkovou marmeládu. Dělat kompot i žlutou zmrzlinu. Vyzkoušela jsem různé varianty ovocných koláčů. Začala jsem mirabelkovými výtvory obšťastňovat své okolí. Jenže jsem tvrdě narazila.

„Děláš to moc sladké mami,“ prohlásila dcera. „To není zdravé, cukr je jed.“ Poučila mě. Na mou poznámku, že si má udělat džem podle své chuti. Protočila oči  a otevřela si raději ovocnou pomazánku z obchodu, co voní jako prostředek na mytí nádobí.

 „Mami nedávej nám to! Máš to málo sladké, nám to nechutná.“ Prohlásil syn, nad mým domácím koláčem s mirabelkami. Vnoučkovi šoupnul na talířek jedovatě barevný kousek dortíku, který snacha právě přinesla ze supermarketu.

Kam s nimi? Zbývají kamarádi, jenomže těch kteří chtějí ztrácet čas zavařováním ovoce, nějak ubývá. Stojím v kuchyni kolem samé „žluté kulaté neštěstí“ a jako každý rok se proklínám. Přísahám, že tu potvoru mirabelku uřežu a budu mít pokoj. Ráno v zahradě teď běhám jen kolem ní. Trénuji si předklon při nekonečném sbírání.

Trochu se při té práci lituji. Nikdo není ochoten pomáhat. Celá rodina má pochopitelně mnohem důležitější úkoly. Dnešní mládež je opravdu hrozná. Věčně přišpendlení k mobilu. Práce na zahradě je pod jejich úroveň. Všechno si přece mohou koupit, nic  jim není vzácné.

Hlavou se mihne vzpomínka. Je mi okolo šestnácti a rodiče zase „blbnou“ se zavařováním. Jsou celí uřícení, ale šťastní, že se letos hodně urodilo. Přes dlouhou zimu budeme mít všichni dost. Kuchyň se lepí cukrem. Ve vzduchu vůně ovoce. Nechápu jejich nadšení. Je to taková piplačka a otrava. „To nikdy dobrovolně dělat nebudu!“ Brblám, přinucená pomáhat: „Jsou fakt nemožní.“

Olizuji vařečku a ochutnávám další várku svého džemu. V duchu se rodičům hluboce omlouvám. Oba za sebou měli zkušenost s válečným i komunistickým nedostatkem. Jídlo pro ně bylo často vzácné a plýtvání si nemohli dovolit.

Dnes obchody přetékají laskominami. Čerstvé ovoce lze koupit i uprostřed zimy. Pro mladší generace je pak těžko pochopitelné, jak mohl být domácí kompot, ještě před necelými čtyřiceti lety, pochoutkou. Vzpomínám si, jak se na mnoho věcí stávaly za „kamančů“ dlouhé fronty. Jahody začátkem jara? Leda v pohádce. Jenže vyprávějte to dnešním dětem. To bylo přece v pravěku.

Každý z nás si projde obdobím kdy má pocit, že jeho rodiče jsou naprosto staromódní a ničemu nerozumí.  S přibývajícími roky, pak zjišťujeme, jak moc jsme svým „zploditelům“ podobní. V tom dobrém a bohužel někdy i v tom horším. Mohu jen doufat, že si děti a vnuci na mě jednou vzpomenou. Možná i nad sklenicí vlastnoručně vyrobené zavařeniny. Tedy pokud se v té době nebudou konzumovat už jen  „mimozemské amarouny“.

 

IMG-20240708-090212.jpg

 

 

 

bydlení příroda zahrada
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Homolková
Paní Šporková - docela vám vaše děti závidím, ale výchovou to asi nebude. Nevím, jak jinak jsem vychovávala já ty svoje, ale mají dost peněz a koupí si, co chtějí a v kvalitě, jakou chtějí. Jsou rádi za domácí vajíčka, krmím je zdravě, aby vejce byla kvalitní. Vnoučata si občas vezmou na zahradě, na co mají zrovna chuť - ale už nic nezavařuji. Pokud mě neposedne nějaký amok z dřívějška - zavařovala jsem "všechno, co rostlo v okruhu 10 km", jak říkával pan Menšík o své mamince. No jo, 3 kluci, pekla jsem skoro každý den. Kde ty časy jsou.
Eva Mužíková
Mirabelky mám nejraději ještě ne úplně zralé, lehce nakyslé.
Eva Hulanová
taky jsme měli na zahradě velký strom - mirabelku, původní majitel ji měl pro včely. Ovoce bylo krásné a kvalitní, jen ho bylo moc najednou a každé ráno jsem sbírala popadané - už plné včel z okolí. O strom jsme přišli přijedné vichřici a už jsem nový nechtěla.
Vladislava Dejmková
Letos bohužel nebylo z čeho džemy vyrábět, pokud je udělám, zmizí rychle.
Libuše Křapová
Ano, Aničko. Kupovaný kompot, marmeláda či džem se domácímu nikdy nevyrovná. Já teď už vařím jen ty džemy, kompoty nemusím. Loni jsem neudělala ani skleničku. Prostě nebylo z čeho. Mám zvyk snídat ráno černou kávu a chleba s máslem a džemem. Takže jsem byla nucena si něco koupit. Obcházela jsem regál a hledala něco s nejmenším obsahem cukru. I tak byl na můj jazyk hodně sladký. A vždycky mne zahřeje u srdce, když přijede rodina s dětmi a rovnou se domlouvají, kterou tu marmeládu si namažou. Babička je má prý tak dobré :-)
Sylva Šporková
Zase další zeveseobecnovatel!! Jak jste si děti vychovala, takové je máte. Já zabaruji pro celou širokou rodinu, mladi jsou rádi, že mají dzemy, stavy, zeleninu a koření bez chemie, a kamarádi jim to zavidi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.