Baruška, kocour z ulice
FOTO: Zdenka Jírová

Baruška, kocour z ulice

3. 8. 2024

Dovolte mi, abych se představil. Jsem velký, černobílý kocour s dlouhou srstí a jmenuji se Baruška. Asi si říkáte, že se stala někde chyba - kocour Baruška? Vidím, že vám o sobě musím říci všechno.

Nevím, kdy jsem se narodil, ale už jako koťátko jsem žil na ulici. Nebylo to lehké vyprosit si nějaké jídlo a to jsem nebyl vybíravý! Měl jsem ale trochu štěstí, jedna hodná stará paní se o mne a ještě o řadu dalších "kočičích bezdomovců" starala. Mívali jsme u ní pravideně plnou misku. Bohužel, za pár let hodná paní usnula a už nám misky neplnila. Zase jsem byl na ulici a bral zavděk občasným kouskem jídla od hodných lidí. Pak mě tam sebrali a odvezli do útulku pro opuštěná zvířata, kde si mne prohlédli a a dali mi jméno Baruška. Mysleli, že jsem kočka. V útulku bylo plno a o baštu byl občas boj. Byl jsem stále krásný kocour, i když už ne nejmladší. Tak uběhl asi rok, až jednou...

Zrovna jsem usiloval o místo u misky, když si mě všimla taková milá paní. Dobře si mne prohlédla a hned druhý den si pro mne přišla. Sice mě nacpala do nějaké bedny, takže jsem náležitě ječel a bránil se, ale po krátké cestě autem mě vypustila v novém bytě. Trochu jsem se bál, vše bylo nové, neznámé, ale přišla ke mně starší paní, hezky mne pohladila a ptala se, jak se jmenuji. Prý Baruška, ale už věděli, že jsem kocour.

Panička se zasmála a jméno mi nechala, když už na něj slyším. Mně to bylo celkem fuk, hlavně, že mi přinesla misku plnou dobrot, které jsem ani neznal. Nejprve jsem dělal jako "fóry", aby si nemysleli, že se dám tak lehce koupit, a taky jsem si musel očichat nový byt, kde co je. Najenou jsem zíral na černou kočku, která vůbec nebyla nadšená z mého příchodu, ba naopak. Výhružně na mne zasyčela, co tam pohledávám. Ani trochu jsem se jí nelíbil. Mně nevadila, na kočky jsem byl zvyklý. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Lucka a je také z útulku, ale již dva roky tady byla zabydlená a o společnost dalšího zvířecího člena vůbec nestála.

Časem jsme se ale zkamarádili a teď jsme spokojení oba. Máme hodnou paničku, která nás má ráda a stará se o nás a tak "na stará kolena" - je mi prý asi 15 let - si žiji jako v kočičím nebi. 

Váš kocour Baruška.

Uveřejňuji tento svůj článek jako vzpomínku na Barušku. Je už několik let v "kočičím nebi". Pochovali jsme ho s dcerou na zahradě.

 

 

 

 

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zdeni moc hezký příběh. Děkuji ti za něj. Vzpomínám na svého milovaného kocourka Piškota a další kočičky mého života. Tu poslední Polynku sem pomocí přátel zachránila před skonem. Nakonec se z koronaviru FIP uzdravila a dneska je z ní roztomilá kočenka - miláček celé rodiny.
Zdena Proboštová
Měli jsme doma nějak prázdno po tom, co umřel pes a tak jsem na kolegyni z práce vydyndala tříbarevné kotě. Dušovala se, že je kočička a tak dostala jméno Cilka. Volali jsme na ni Cilčo, chodívala i ven a vždycky se domů v pořádku vrátila. Ale po čase jsme zjistili, že ta Cilča má kouličky a že je to pořádný kocour. Ale už slyšel na jméno Cilča, tak mu to zůstalo. Když bylo období mrouskání, tak kolikrát nebyl doma i několik dní, ale pak se vždycky vrátil. :-) Špinavej, hladovej a vorvanej. Dostal najíst, vydesinfikovaly se rány a za pár dní byl zase krásně čisťounkej. Nikdy jsme ho nekoupali, postaral se sám o sebe :-)
Zuzana Pivcová
Každý článek o zvířátkách mě dojme. Samozřejmě to vždy spojím i se vzpomínkou na naše. Díky, Zdeni.
Miloslava Richterová
Zdeni, děkuji za hezký příběh vašeho kocourka.
Ludmila Černá
Jo, tuláci. Mám tu teď čtyři. Černého kocoura Čertíka seniora, zraněného zrzavého puberťáka Ferdu a dvě mňaudámy, mourovatou seniorku Blaženu a černobílou Bohunku, ta je v nejlepších letech. Taky mají pohnuté osudy.
Jana Šenbergerová
I zvířata mají své osudy. Někdy těžké, jindy šťastné. Vy jste udělali radost Baruškovi a on vám to svou hebkou přítomností vracel a šťastní byli všichni.
Libuše Heulerová
Zdeni, milá vzpomínka...máme přesně takové dva kocoury...jeden je černý a druhý strakatý jako byl Baruška.
Dana Puchalská
Zdeni,to je milá vzpomínka na krásného kocourka.
Eva Mužíková
Hezká vzpomínka.
Libuše Křapová
Postarala jsi se mu o krásné poslední roky, Zdenko. Určitě na tebe také dodnes vzpomíná v kočičím nebi :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.