Umíte komunikovat s lékařem?
Ilustrační foto: Freepik

Umíte komunikovat s lékařem?

10. 8. 2024

S přibývajícími lety se dostávám do kontaktu s lékaři mnohem častěji, než dřív. A také více, než bych chtěla. Moje životem a léty opotřebovaná tělesná schránka mi dává často najevo, že by občas potřebovala nějakou tu lékařskou péči.

Pokud to jen trochu jde, zkouším si s drobnějšími problémy poradit vlastními silami. Někdy to zabere, jindy to jen můj problém zhorší a jeho řešení se zbytečně prodlouží. 

Povolání lékařů ve mně vzbuzuje respekt, jejich práce si obecně vážím. Ale do jejich ordinací chodím nerada. Návštěva lékaře je pro mě většinou spojená s tím, že řeším něco nepříjemného, že mám nějaké obavy. Před návštěvou bývám často nervózní. Snažím se soustředit na to, abych lékaři sdělila všechno podstatné v co nejsrozumitelnější podobě. Prostě stručně, věcně, výstižně a úplně. Abych se od něj dozvěděla, co mi přesně je a jak se mám chovat, abych se zbavila svého zdravotního problému. 

Většinou to nedopadne tak, jak jsem si představovala. Vždycky mě něco vyvede z míry. Napŕíklad to, že sedím tŕi hodiny v čekárně, i když jsem byla objednána na určitou hodinu. A když už se dostanu na řadu, tak lékař komunikaci se mnou přerušuje, aby vyřídil naléhavé telefony. Nebo do ordinace několikrát vejde sestra a pro změnu vyrušuje lékaře dotazy. Nebo moji pracně připravenou řeč lékař utne během první minuty, protože prostě spěchá. V lepším případě usměrní moje sdělení a dá mi doplňující otázku, v tom horším už dospěl k nějakému závěru. Něco naťuká do počítače, něco zamumlá. A já za chvíli vypadnu z ordinace, aniž bych pořádně věděla, jak na tom jsem. Neznám odpovědi na otázky, na které jsem se chtěla zeptat. Netuším jaké léky mám užívat a proč, protože cizí mi cizí slova nic neříkají. Jsem naštvaná, rozčarovaná. Prostě zase jsem to nezvládla. Napadá mě, já nebo lékař?

Jednou, když se mé zdravotní problémy zase o trochu rozrostly,  tak se mi stalo něco podobného dokonce dvakrát v jednom dni. Nejdřív jsem z toho měla hnusnou depku, ale pak jsem někde vyhrábla poslední zbytky rozumu, které mě přesvědčovaly, že si v takových situacích musím pomoci sama. Z čirého zoufalství jsem začala hledat informace o tom, jaká má pacient vlastně práva.  A našla jsem. Práva pacientů v naší zemi jsou dokonce zakotvena v zákonech! Asi nebude od věci se o nich zmínit. Znát svá práva se může hodit každému.

K základním právům pacienta patří:

Právo  na informace o zdravotním stavu - zjednodušeně lékař má povinnost informovat pacienta v dostatečném rozsahu o jeho zdravotním stavu a o navrženém léčebném postupu. Pacient může po poskytnutí informace klást otázky, a ty mu musí být lékaŕem srozumitelně (pro pacienta) zodpovězeny. 

Právo  udělit informovaný souhlas s poskytnutím zdravotní služby - zdravotní službu lze poskytnout pacientovi pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, pokud zákon nestanoví jinak. Informovaný souhlas musí následovat až poté, když byl pacient informován o svém zdravotním stavu a je srozuměn s tím, s čím souhlasí a jaké jsou důsledky uděleného souhlasu. Souhlas musí být bez jakéhokoliv nátlaku. 

Právo na informace ze své zdravotnické dokumentace - pacient do ní můze nahlédnout a pořídit si z ní výpis nebo kopii. 

Právo  na ochranu informací o zdravotním stavu - každý pacient má právo na ochranu soukromí, do kterého zcela jistě patří i veškeré informace o jeho zdravotním stavu. Toto pravo je zajištěno pomocí tzv. institutu mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. 

Kromě výše uvedených čtyŕ základních práv, jsou uvedena  další práva pacienta v zákoně o zdravotních službách:
Právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem poskytovaných zdravotních služeb.
Právo zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení.
Právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, případně zdravotnického pracovníka.
Právo právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady.
Právo  znát jméno a příjmení zdravotnických pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb.
Právo  odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, včetně osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka. 

Starý lékař

To, že mám jako pacient nějaká práva, se mi usadilo v hlavě. Napadlo mě, že musím zapracovat na svém sebevědomí. Chodím do ordinace více pŕipravená, abych byla schopná poskytnout všechny důležité informace, které se týkají mého problému.  Snažím se pečlivě naslouchat tomu, co lékaŕ říká. A občas se zeptat, když něčemu nerozumím. Kupodivu na své otázky dostávám odpovědi. Dokonce se mi už jednou povedlo taktně naznačit, že bych měla radši zavřené dveŕe k sestře, kde se stŕídají pacienti na odběry. Stalo se. Zatím ještě nevím, jak bych odmítla něco, s čím bych případně nesouhlasila. Jde to pomalu, ale konečně mám pocit, že se moje komunikace s lékaři postupně zlepšuje. 

 A jak jste na tom s lékaři vy?

 

 

Zdroj informací: 
Kapitoly z lékařské etiky, doc. Mgr. Josef Kuře, Dr. phil., prof. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc., a kolektiv

 

 

 

 

dovednosti společnost zdraví
Hodnocení:
(5.1 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Velice dobře napsaný článek. I já mám špatné zkušenosti,ale většinou né se svojí lékařkou,ale v nemocnici. Od mala nemám ráda lékaře,ale někdy je člověk opravdu potřebuje a musí lecos vydržet.U nás je mnoho ukraniců,kteří se možná snaží ,ale moc nerozumí.Naposledy mě odvezli na příjem ,kde se mě po dlouhé chvíli ujala sestra a řekla ať počkám na doktorku.Bylo mi tak zle ,nemohla jsem mluvit a měla jsem tlak 296/180 a strašně mě bolela hlava.Sestra mi napíchla žily a něco do mě vlévali. Pak přišla ukrajinka a ta prohlásila :celkové vyčerpání.Pak jsem tam ležela do 23.00hod a čekala ještě asi hodinu ,než mi vyndali jehly z rukou. Nemohla jsem se hýbat, ani se dovolat ,aby mi ty jehli vyndali.Potom přišel další ukrajinec a nařídil jehli vyndat. Hned jsem požádala manžela, ať pro mě s dcerou přijedou ,že už je mi lépe . Doma jsem se ještě léčila pomocí mojí ošetřující lékařky ,která sama žasla,že mě neudělali žádná vyšetření,ale já jsem jí prosila, ať mě už nikam neposílá,že raději zemřu doma .Můj stav se zlepšil a doufám ,že mě to hned tak znova nepotká. Je pravda ,že mám moc starostí ,zacházení v nemocnici bylo ale otřesné.......už nikdy ..... Jinak s mojí kožní lékařkou ,kterou jsem sehnala až na 10tý pokus jsem velmi spokojená.Je jediná ,která mě vzala do evidence, i když má hodně pacientů...Ostatní doktoři mě nehezky odmítli....Snad nejsou lékaři Všichni stejní,ale já mám dost nepěkné zkušenosti už od dětství......
Jitka Hašková
Takové zkušenosti naštěstí nemám. Praktická lékařka mně informuje, sestra také. Sestra má vždy zavřené dveře k lékařce pokud něco vyřizuje s jiným pacientem, výsledky všech laboratorních vyšetření a odborných vyšetření dostávám, skenuji si je do počítače, praktické lékařce je posílám naskenované e-mailem. To jí stačí, vytištěné nechce.
Vlasta Nykodýmová
No, to jste píchla do bolavého místa ... Mám podobné zkušenosti. A to ještě chodím se synem , který je po CMP. A to ještě koukám na doktora Martina. Takového lékaře bych si přála ...
Marie Měchurová
Chodím jen na preventivní kontroly. Letos se mi ale začala točit hlava. Když jsem to řekla svojí obvodní lékařce, zeptala se kolik mám roků, a bylo to vyřešené.
Daniela Řeřichová
Já jsem lajdák, který nechodí disciplinovaně na kontroly, ale až tehdy, když je ouvej. Musím však konstatovat, že na rozdíl od vnučky, která má hrozné zkušenosti s lékaři, já jsem se s neochotou nesetkala a na některé doktory se vyloženě těším, ať je to skoro stoletý profesor na endokrinologii, vtipný gynekolog, laskavý klučina karidolog, uměnímilovný chirurg, kam mám permanentku atd. Snad jsem to nezakřikla, následující týden mám v tomto směru bohatý program. :-)
Zuzana Pivcová
K několika lékařům chodím už léta a dokonce k nim jezdím na standardní kontrolní prohlídky i odsud z Týna. To svědčí o tom, že komunikace s nimi je pro mě milá a přínosná. Ale samozřejmě jsem poznala i několik neochotných, nebo spíš nepříjemných, lékařů. To však už je minulost. I já jsem byla jiná.
Věra Ježková
Záleží na tom, jaký lékař to je. Nejlíp si popovídám se zubařem a gynekologem, starými jako já, a s o něco mladším kardiologem. Lékařka ORL si mě před lety vybrala za kamarádku. Práva pacientů jsem si četla několikrát, ale praxe se občas lišila od teorie – ostýchala jsem se zeptat. Běžné kontroly komunikačně zvládám, na důležitější se připravuju.
Romana Koníčková
Mám s lékaři jen tu nejlepší zkušenost, co mi ale trochu vadí je e-recept. V poslední době se stalo pravidlem, že mi lékárník vydá jiné (i když údajně stejně účinné) léky než byly na receptu. Má člověk šanci to poznat, když recept nevidí? Když jsem se posledně ptala , jestli je to preparát , kerý mi doktor napsal, bylo mi řečeno že není, ale že už jsem ho také brala, že to vidí v počítači. Ale já jsem na návštěvě doktorovi řekla, ať mi určitě napíše to, na co jsem zvyklá a on mi odpověděl, že mi to píše pořád, už několik let. Mám charakteristické stařecké problémy. Netrápí mne, ale medikace je nutná. Lékárna si účtuje zdravotní pojišťovně asi 30 korun za to, že mi preparát vydá. Beru pět léků na předpis a je to tedy asi 150 Kč a pojišťovnám chybí peníze na některé náročné operace, zejména dětí. Dělají se sbírky ale lékárny, to je panečku byznys.
Dana Puchalská
Ano. Někdy se rovná návštěva u lékaře mini hororu. Ale mám asi štěstí. Moje paní doktorka je vstřícná a milá. A dveře do místnosti,kde je sestra ZAVÍRÁ.
Alena Majcherová
Je to tak - jsou to moje zkušenosti - jak píše paní Mužíková - na žádné dotazy z mé strany se nedostává neb mě lékařka odbývá slovy že "nemám na to čas". A to je soukromá lékařka, takže by si měla zorganizovat pacienty tak, že např. na jednoho má půl hodiny atd. Kdyby to řekl na příklad advokát, který si pozve klienta na některou hodinu, neb realitní makléř ? A s recepty mám už dvakrát neblahou zkušenost ve formě e-receptu - dvakrát už mi na něm chyběly léky,které mi předepisuje na tři měsíce, takže jsem měla cestu dvakrát, a to jak k ní tak do lékárny a ještě musela poslouchat její řeči, že "to není možné, napsala jsem vše". Nenapsala, nepodívala se pořádně do počítače do změnila a nenapsala. Zlaté staré papírové receptíky, kde si člověk mohl zkontrolovat vše a zlatá komunikace s lékárníkem. Jednou mi lékárník nabízel lék se stejnu účinnou látkou, ale bohužel ten lék fungoval i jinak, takže mi doporučil, abych se paní doktorky zeptala. Udělala jsem to a výsledek? "Já nemám na to čas vám to hledat ...."

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA