Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy
Ilustrační foto: Freepik

Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy

26. 8. 2024

Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou pokračovat ve čtení.

Kdo to nezažil, nepochopí, prostě sytý hladovému nevěří. Řeč je o přechodu, menopauze, vyberte si, co je libo. Konec světa, skoro se mi chce zvolat. Jo. Není žádným tajemstvím, že tohle období potká každou, tedy pokud se toho dožije. Moje maminka mi vždycky říkala, že jestli budu po ní, tak budu v přechodu coby dup. Sotva jsem se jí stihla v jejích skoro čtyřiceti narodit! Taky mi říkala, že to je jako nic. Prostě žádný problém. No, nejsem po ní.

Letošní zima byla tou konečnou. Dobře se to pamatuje, 25. únor má naše generace zažraný pod kůží, ten Vítězný únor; tedy vítězný… jak pro koho. Nicméně pro mě to bude dobře zapamatovatelné datum. Ano, od toho dne jsem už za zenitem, zkrátka, z reprodukce schopné zralé ženy jsem se stala ženou spějící ku hrobu.

Tak to by mi zas až tak nevadilo, kdyby nenastalo to, co moje maminka nikdy nepoznala. Návaly! Už to slovo je otřesné! To takhle pokojně sedíte a najednou peklo! Jako by na vás někdo pustil letlampu. Jako byste seděli pod rozžhaveným zářičem a přímo do zátylku tisíc stupňů! Fuj! Když mě to postihlo poprvé, vyrazilo mi to nejen pot, ale i dech. Co to je? Konec světa nebo co? Kolem mě se všichni choulili zimou, jen já měla nutkání jít do plavek. Za chvíli to přešlo. Tu noc jsem si jako vždycky v zimě navlíkla ponožky, to víte, v ložnici pouhých sedmnáct stupňů, tak abych nezmrzla. Usnu, spím a najednou peklo! Zase těch tisíc stupňů! Ponožky letěly do kouta, peřina taky, Micinka, co spala na té peřině, vyletěla a přesunula se mi na polštář. Vyčítavě mňoukla a pak se zimomřivě schoulila u mé hořící hlavy. Prokristapána, napadlo mě, že by to byly ty návaly? A taky jo. Od té doby mě to bere několikrát za den a v noci pravidelně mezi druhou a třetí hodinou ranní. Fakt něco. Dřív jsem ve snu lítala, teď hořím.

No, je to sice problém, ale ten se dá řešit, myslela jsem si naivně. Zavolám panu doktorovi, ten mi předepíše pilulky a bude to. Zavolala jsem panu doktorovi, ten mě vyslechl a pravil, že se mám dostavit, abychom to probrali.

Tak jsem se tedy dostavila a dozvěděla se, že to nebude tak jednoduché. Ony ty pilulky mají prý spoustu vedlejších účinků, kam se hrabe antikoncepce. Taky musím na mamograf, bez něj to nepůjde.

Na mamograf se dovolat je malý zázrak. Mně se ten zázrak podařil po týdnu. Sestřička mi sdělila, že nejbližší termín je v červenci. No, kdybych nakrásně měla nějaký ten nádor, tak mi za tu dobu pěkně vyroste. Ovšem, když jsem mezi řečí prohodila, že je to kvůli předepsání léků na potíže s návaly, sestřička zbystřila a řekla, že se uvolnilo místo, a že mám přijít pozítří. Asi taky nějaká postižená chudinka v přechodu.

Na mamografu mi paní doktorka sdělila, že léky na přechod jsou strašně nebezpečné. Taky mi prozradila, že jsou ženy, co páchají kvůli potížím sebevraždu! Tak proto mě objednali hned, abych náhodou do toho července nevyskočila z okna.

Tak jsem se nad sebou zamyslela a rozhodla se zkusit přírodní preparáty. Přece jenom nemám takové potíže, že bych musela skákat z okna! Odebrala jsem se do lékárny a zde mi paní lékárnice předložila desítky zaručených přírodních preparátů, jeden dražší než druhý. Sakra, to mě ten přechod přijde na pěkný prachy! Zakoupila jsem jeden z těch zázračných výrobků a hned do sebe kopla jednu pilulku. Co myslíte? Tisíc stupňů v zátylku hned, co pilulka dopadla do mých útrob…

Od té doby polykám zázračné bylinné pastilky. Na krabičkách je napsáno, že pocházejí z krystalicky čisté přírody, z hor, od ledovců, z pralesů a já nevím odkud ještě, a výsledek? Nic moc. Řekla bych, že na potížích nebohých zralých žen někdo zatraceně dobře vydělává.

Vyděsila mě lakonická odpověď kamarádky Hany, jestli má návaly. Pravila: „Jo, už deset let…“

 

Tohle jsou vzpomínky staré nějaký ten pátek. A teď vám řeknu, co mě z přechodových potíží zcela vyléčilo. Byla to, nebojím se přiznat, léčba šokem. To se prostě ocitnete s malou bouličkou na krku na ORL a tam, místo aby vás mávnutím ruky poslali domů, že to nic není, nechají přivézt pojízdné křeslo, do žíly vám šoupnou kanylu a šup nejdřív na magnetickou rezonanci a šup hned do postele na kapačky a šup na operaci, a při vytahování stehů vám řeknou, že máte rakovinu, a že vás čeká náročná léčba... tak tohle zaručeně funguje. Když jde o život, nějakej přechod je zcela zapomenutej, to mi teda věřte.

Nebojte se, přežila jsem. Zrovna 21. srpna to bylo třináct let, co jsem si bouličku na krku nahmatala. Taky dost snadno zapamatovatelné datum.

Nepřeju žádné ženě takovou léčbu šokem, ale jedno musím podotknout; všechno je o stavu mysli. Když jste bojovníci a máte pro strach uděláno, když jste víc veselí a radostní, než smutní a naštvaní, je to všechno snažší. Naděje... naděje je to nejcennější a mnohdy to jediné, co máme. Užívejte si radosti života a ono to s námi nějak dopadne.

 

 

 

 

 

Můj příběh zdraví ženy
Hodnocení:
(4.9 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Podobu léčbu jsem taky zažila. To takhle byl únor 2009, měla jsem nějaké potíže, bylo mi tenkrát 56. Měli jsme nového p. doktora gynekologa, šéfová mě k němu objednala. Byl podvečer, pan doktor mě prohlédl, vyděsil se a bylo to. Rakovina dělohy jak vyšitá. No a do práce už jsem nešla, byl únor, druhý den po návštěvě jsem mazala do nemocnice, operace byla v dubnu a do práce jsem se vrátila v září. Otevřená náruč se nekonala, naopak mi bylo naznačeno, že už mě tam nechtějí, vydržela jsem do konce března 2010 a ze dne na den dala výpovědˇ.Tak blaze už mi dlouho nebylo. K panu doktorovi chodím dodnes, vděčím mu za život. Zažít bych to už opravdu nechtěla.
Eva Kopecká
Chápu, že každý snáší návaly, úrazy, příznaky, probíhající nemoci atd jinak. Někdo líp, někdo hůř. Ráda bych ale upozornila dámy s návaly, že je pořád lepší mít tohle než rakovinu, muset podstoupit chemoterapii a chodit s hlavou holou jako koleno. Máme v blízkém okolí několik případů rakoviny prsu. Holky jsou velké bojovnice. Návaly neřeší ani jedna. Vypořádat se s nimi musely, neb jiná cesta nebyla.
Daniela Řeřichová
Pod slupkou nadsázky moudré vyznání. Moc se mi Vaše články líbí. Jsou opravdu ze života. Mám kolem sebe hodně blízkých, kterým medicína zachránila život, a tím i duši. :-)
Marie Měchurová
Paní Zuzano, návaly ty mi nic neříkají, ty šly mimo mě. Když jsem ale odešla do důchodu, tak mi po roce diagnostikovali rakovinu vaječníků, na kterou se většinou příjde pozdě - měla jsem už třetí stadium. Špičkoví lékaři v Brně mi zachránili život, a asi do mě napustili krev z nějakého mladého sportovce. Od té doby pořád něco organizuju a vymýšlím. Alternativní medicíny mi pomohla při návratu do života. Už dvacet let jedu na plný plyn, a mám ohromnou radost ze života. Přeju Vám všechno nej!! Máte ohromný spisovatelský talent.
Jitka Caklová
Paní Zuzano, to Vám ze srdce přeji, já to mám jinak. Mně zachránila život klinická smrt, ve které se moje Duše mohla rozhodnout zda odejít za jejím hlasem, nebo společně dál pokračovat v pozemské pouti. Pro mě postrádá smysl, za cenu jakou by mi poskytovala západní medicína, s nemocí bojovat. Pochopitelně neurochirurgie, kde mi 3x operovali páteř, poničenou těžkou prací, je úplně jiná kapitola. Zdraví nejsme proto, že nám to někdo přeje, ale zdraví jsme proto, že pro své zdraví něco děláme. Pro mě to však nejsou ani "preventivní" prohlídky, ani vyhledávání bouliček na svém těle. Stavy, které v článku popisujete jsem nepoznala, přestože to bylo v poměrně mladém věku. Krásný den ♥♥♥
Šárka Karásková
Mohu potvrdit tyto stavy. Jako pacientka s carcinomem prsu nesmím žádné přípravky užívat. Jak mi řekl gynekolog, mě tu chodí ženy fňukat s návaly a vám pomoct nesmím. Je to úhel pohledu.
Otakar Vagner
https://www.youtube.com/watch?v=grfyED2-vck :-)
Zuzana Zajícová
Paní Jitko, mně západní medicína zachránila život... právě proto, že naslouchám svému tělu, jsem hned po objevení bouličky šla na ORL na Bulovku, a tam okamžitě jednali, ani mě nepustili domů pro kartáček na zuby. Můj táta byl lékař, a ten mi kdysi řekl: jak si nahmatáš zvětšenou uzlinu a nebolí, okamžitě běž k doktorovi. Na Bulovce mi řekli, že kdybych přišla později a léčila se třeba bylinkama, tak bych nepřežila. Nedám na naši medicínu dopustit.
Soňa Prachfeldová
Ano, jsou to prkotiny, proti těžké nemoci. Spousta nás by to mohla povídat. A také se tomu umíme postavit, jak jen to jde. Ale když takhle onemocní malé dítě, to je hrůza. Přeji mnoho zdraví paní Zuzano.
Jitka Caklová
... když člověk zapomene.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

19%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

21%