Buď klidu chvála!

Také mě občas přepadne ten nápad, že chci mít klid. Tak to vydržím pár minut a najednou začnu těkat a stále někam pro něco popocházím, pak si zase sednu a zase popocházím a zase si sednu :-)

Myslím, že v hrobě bude klidu až až zatím mám ráda vzruch.

Věrko, máš pravdu. Občas lidé skutečně jsou, i když jen nakrátko.

Jak jste napsal, pane Zelenko, klid je pojem relativní. Každý z nás asi zažil tzv. klid před bouří, klid nevěstící nic dobrého, klid-neklid plný napětí, negativní energie, paralyzující. Trvalo mi mnoho let, než jsem si ve svém turbulentním žití dokázala pustit KLID k tělu, naučit se vnímat jeho kouzlo a léčivou sílu, harmonii vnějších a vnitřních sil.

Ano, taky si užívám klidné chvíle, někdy s kocourem... Poslední dny trochu ruší řev sekaček a fukaru v okolí.

Já si klidu užiju až v zimě. Už se těším až si sednu pod deku ke kamnům s knížkou, nebo lehnu k TV k nějakému dobrému filmu. Hezky jste to napsal.

Dík za poklidnou chvilku při čtení vašeho článku. V takových chvílích vypínám i většinu biologických senzorů svého těla včetně mozku. Přestanu vnímat prostor a čas a jen tak jsem.

Moc milé počtení v klidném ránu. Celý život jsem pracovala v profesích, kde jsem musela hodně mluvit. Teď jsem vděčná, že můžu konečně mlčet. A asi to oceňuje i můj muž :-). Takže ano, klid máme rádi oba.

Jendo, taky mám ráda klid. A občas lidi jsou. :-)