Oběma ručkama se drží táty okolo krku, protože zrovna hráli hru spadla lžička do kafíčka. Nejdřív lžička spadla po pás táty a nohy dítěte. Potom po tátova prsa a pas dcery. A i když měla holčička na vteřinu vodu s tátou až po krk, radostně se smála.
„Ne, žraloci ve Vltavě nejsou. Zato kapři, ti jsou tady pěkní!“ odpoví táta.
Dvě odrostlejší děvčata po celou dobu nabírají plnými hrstmi říční písek u břehu a hází ho na hladinu řeky. Nemůžou se nabažit toho plácání a cákání do vody. Pozorují, jak písek i kamínky klesají rychle na dno řeky. „Vyhrabeme tady obrovskou jámu!“ zvolá jedna a začne bagrovat oběma rukama současně najednou. Druhé děvče se nadšeně přidává.
„Hele, bacha vysavač jde!“ upozorňuje jiný tatínek na dece maminku z vedlejšího ručníku, se kterou dosud vedl dlouhý monolog o své rodině. Po trávníku běží přátelský černobílý pes neurčité rasy. Čumák drží dole u země.
„Včera jsme nechali chvíli krabičku se svačinou na dece otevřenou a jen jsme se otočili, byla pryč. Využil okamžik naší nepozornosti. Zblajzl nám dva tousty se šunkou a sýrem. Doslova ho vcucnul. Jako vysavač,“ směje se.
„Pojď už z vody, máš modrou pusu!“ snaží se jiná maminka vylákat svou ratolest z vody.
„Ještě si najdu na památku hezký kamínek,“ vysvětluje dcerka s barevnými nafukovacími rukávky na pažích.
„Tak si ho vezmi a pojď. Jsi celá zmrzlá,“ tvrdí maminka, která v řece neomočila ani prst. „A až přijdeme domů půjdeš se umýt rovnou do vany. Provedeme očistu a dezinfekci,“ plánuje budoucí hygienické postupy a úkony na doma. Dcerku svleče a otírá jí tělo ručníkem.
„Mám na nohách písek.“
„Tak si ho jdi opláchnout.“
Holčička vstoupí do vody, omyje si nožičky, ale než se vrátí k mamince, má je opět obalené pískem.
„Zase písek,“ smutně konstatuje.
„Musím si je umýt.“
"Ale tak to bude vždycky. Máš nožičky mokré a písek se na ně nalepí.“
„Ale já je chci umýt,“ brání se dítě a utíká k vodě. Nechce se s řekou ani s kamarády pro dnešek rozloučit.
Pod nedalekým rozlehlým dubem v rozkládacím křesle klimbá starší muž s kloboučkem na hlavě. Přes listy stromu k němu pronikají tlumené sluneční paprsky rozpáleného slunce. Listy se sluníčkem třpytí a část té záře obklopuje i jeho. Muž má zavřené oči a nikdo neví, zda spí nebo právě rozjímá o dobách minulých. Anebo si zažívá a zapisuje do paměti další z klidných, líných, voňavých letních dní. Dodává té koupací scenérii dětí a dospělých zvláštní klid.
Boubelatá tetovaná žena v modrých plavkách kouří cigaretu a něco vypráví kamarádce. Je jí zde plno díky třem dětem.
„To nemůžeš dělat!“ domlouvá synkovi a drží ho za flígr a třese s ním jako miminko se štěrchátkem.
„Nejsi tady sám!“ zlobí se máma a vyčítá mu jeho chování. Odstrčil po cestě do vody bezohledně jiné dítě. Neotřesený synek zřejmě zvyklý na tento druh výchovy přikývne, že rozumí, uchopí oběma rukama plavací kruh v pasu a řítí se zpět do řeky.
„Brrr, ta je ledová,“ komentuje do půl pasu ponořená babička teplotu vody a opatrně píď po pídi přešlapuje po dně řeky.
„Hele babi,“ upozorní na svou následující akci vnuk a šplouchne na ni vodu dlaní a rychle skočí šipku pod hladinu.“
Babičce kapky vody přistanou na kůži a přeruší svůj přešlapovací vodní ploužák. Očima sleduje, kde se asi vnuk vynoří a rukama vodu na povrchu pohladí. Potom ponoří do vody dlaně a markýruje plavecký styl prsa. A dál stojí ve vodě a pozoruje, jak si vnuk s vodou rozumí. Stejně jako ona.
Břeh u malé pláže je obklopen matkami, tatínky i babičkami. Sledují a bedlivě hlídají své ratolesti. Ty, které mají mrňata jsou řece blíž. A matky těch větších o malý kousek dál. A jiné mámy a tátové sedí na břehu na ručnících nebo dekách. A špízují z povzdálí. Děti uložené v kočárcích ve stínu stromů se s řekou seznámí až příští rok. A miminko, které zatím nosí maminka oblečená v tankinách v bříšku asi až napřesrok.
A řeka? Ta proudí pořád dál. Nezastaví se. Možná občas zpomalí, nebo se rozvodní do okolních břehů. A možná bude v noci vyprávět kaprům, štikám a pstruhům o těch veselých hlučných dvounožcích, kteří v její vodě vydrží sotva pár hodin.