Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století
FOTO: archiv VHU Praha

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

7. 9. 2024

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

Obsah byl zaměřen proti vládě, komunistické straně, soudnictví apod. a někdy byly koše naplněny i papírovými bankovkami, třeba pětikorunou, na jejímž okraji byla protistátní hesla. Také jsem takovou jednu měl, ale kam se poděla, kdo ví!?

Večer povídá tatínek: “Ráno zajdu na houby, ať máme večer smaženici, maminko.“ Sotva jsem to slyšel, tak jsem se nabídl, že půjdu také. Tatínek nejdřív nechtěl, ale po chvilce se dal přemluvit, když mě povídá: „Ale ráno jdeme brzy. Vstáváme ve 4 hodiny, ještě za šera! Nevím, zda vstaneš?“ Ale já byl rozhodnut a nedal jsem se odradit. Ráno mě taťka vzbudil. Než jsem se ošplíchnul, kde se vzala, tu se vzala maminka. Připravila pro nás namazaný chleba máslem a už jsme šupajdili.

Šli jsme do Seřin, přes strejdova humna a potom mezi poli, odhadem asi tak půl kilometru. Sotva jsme vešli do lesa, už jsme nacházeli podoubáky, křemeňáky, hřiby, lišky a taťka ten byl specialista na ryzce. Snad ani ne za hodinku jsme měli plný košík, a tak tatínek rozhodl, že půjdeme domů a že na zpáteční cestě sebereme ještě pár hub do kapesníku a klobouku.

Po pár krocích, když jsme nabrali směr domů, najedou koukám před sebe a vidím jak tam něco plandá na stromě? Nebylo to pořádně vidět, protože les byl vcelku hustý a ještě jak vycházelo slunce, tak se nešlo pořádně koukat. Volám: “Tatííí, něco jsem našel.“ Taťka byl kousek ode mne a povídá: “Co křičíš, jak na lesy? Počkej, už jdu.“ Když jsme k „tomu“ přišli, povídá táta: “Tak Fančo, to je jeden z těch balonů, co o nich mluví v rádiu. Počkej, nechoď k tomu, já se na to podívám.“

Balon byl celý potrhaný a jeho obsah, kolem bylo plno papírů, nějaký staniol a já nevím, co ještě. Táta se bál, aby třeba něco nebouchlo, protože o tom často mluvili v rádiu. Ale jak sám říkal, to je jenom strašení lidí, aby k tomu nechodili a nedostali se k těm letákům. Tak taťka to celé prohledal, vzal si pár letáků a povídá: “ Tak Františku, byli jsme na houbách a nic jiného jsme tady neviděli, jasný! Nikomu o tom nepovídej. “Dobře,“ povídám, “a to ani mamce nemůžu říct, co jsme našli?" Otec na to: “Řekl jsem nikomu. Mamince o tom povím sám. Hlavně se s tím nechlub, až přijedeme domů z prázdnin před klukama z baráku, ne bo ve škole!“

A tak jsem měl jedno velké tajemství, které jsem opravdu nikomu neřekl. No, a vy už víte, jak to vlastně bylo, když jsme šli na houby a našli balón! Bohužel, fotoaparát jsme na houby nenosili, tak žádným snímkem nemohu posloužit.

 

 

 

 

Letní soutěž 2024 Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pavel Fischer
Já natočil u báby na zahradě UFO. https://youtu.be/A3qbfVdE7tk
Ludmila Černá
Hezká vzpomínka. My jednou našli oranžový balónek s podivnými znaky. Ale to už bylo tak v roce 1959, možná trochu dřív. Už byl z velké části vyfouklý a zachytil se na zemi za klacek. Tatínek tenkrát konstatoval, že to je asi meteorologický balón. Možná na něm něco viselo, ale byl malý, i když větší než ty pouťové. Tedy tenkrát.
Zdeněk Folvarčný
Mám podobný zážitek, komentovaný 3.2.2023. ZE ZÁPISNÍKU STARÉHO MUŽE. Američané řeší, co s čínským balonem nad Montanou. Tak ono se vlastně jenom ví , že je to jakýsi balon, unášený vzdušnými proudy a kam poputuje dál se dá lehce prognózovat. Pamatuji si, že podobné balóny létaly i k nám a u Popradu do něj narazilo civilní letadlo. Havarovalo, bylo hodně obětí a díky negativní mezinárodní publicitě pak tato činnost byla utlumena. Ze západu k nám formou letáku šířili informace o demokracii a podněcovali k odporu proti režimu. My školáci byli důrazně varování, že kromě letáků a neplatných bankovek k nám posílají i různé nebezpečné předměty v podobě hraček a zajímavých předmětů. A lidová tvořivost hned dokládala, že někdo našel plnicí pero a to mu v ruce vybuchlo. Též se tvrdilo, že materiál je z perfektního hedvábí a jaké množství třeba košil by z toho mohlo se doma ušít. Tak samozřejmě o to větší zájem u nás to vyvolalo. Tak jednou cestou ze školy, už skoro za tmy, jsme to vzali zkratkou přes zasněžené pole a tam něco našli. Bylo to sněhobílé, na dost velké ploše to leželo a místy trochu jako nafouklé. Na omak to nebylo jako hedvábí, více jako textil napuštěný impregnací, něco blíže k sádlovému papíru než k padákovině. Odhadli jsme, že to asi bude jeden z těch balónů od přátel ze západu. Nadšení z nálezu nebralo mezí! Tak a jak s tím naložit, sami z toho něco mít a nebýt potrestání! Bylo to příliš velké a odnést to nepozorovaně nebylo v našich silách. Samozřejmě zatajit, mlčet! Ono to sice bylo trestné, ale zato velmi lákavé. Tak jsme to pošlapáním zbavili zbytku plynu, až to dokonale splasklo, trochu zamaskovali sněhem, aby nám to někdo nezcizil a rozhodli o důkladnějším prozkoumání zítra za světla. Jenže někdo byl rychlejší a nám to sprostě ukradl. Možná sebral a ukryl pro sebe nebo orgány státu sledovaly, věděly a zasáhly. Nezjistili jsme nic bližšího. Kupodivu ani "lidová šuškanda" ani nikdo z dospělých nic nevěděl. Tak o to větší lítost byla, že nás někdo předběhl.
Marie Měchurová
Taky si vzpomínám, že jsme v padesátých letech občas našli něco, co spadlo z nebe. Jednou plechovou krabičku kakaa. Shazovala to UNRA.
Helena Štěpánková
Hezká vzpomínka.
Eva Mužíková
Hlavně ze jste našli houby. Očekavala jsem, že jste balon odnesli domú a něco z něj třeba ušili. Ale to mne jen tak napadlo..:))))
Naděžda Špásová
Houbaření jsem zdědila po svém otci. Párkrát mě vzal do lesa, dodnes mi to zůstalo. Miluji les a ještě víc, když v něm můžu v pohodě chodit koukat kolem a sbírat houby. Po mně to podědila dcera, i když syn taky rád hledá houby. Jsem ročník leden 53, takže na ty houby jsem chodila , když už balóny nelétaly. Ale vzpomínky na houbaření nám nikdo nevezme. Tak si budeme držet palce, aby nám v těch lesích vůbec něco vyrostlo. Přeji nám oběma hodně štěstí. :-)
Anna Potůčková
Také jsem ráda chodila s tatínkem na houby, ale u nás velké lesy kde jsme s rodiči bydleli, tak nic takového jsme ani najít nemohli. Zajímavá vzpomínka.
Vladislava Dejmková
Zajímavá vzpomínka na dětství.
Antonín Nebuželský
No jo. Pamatuji to. Jednu dobu to k nám lítalo. Teda na Děčínsko. Asi jsme byli"po větru ". Měli jsme to jako hru, s klukama. Různě barevný letáky, jen co se na nich psalo si už nepamatuji. A takový to" hlavně to nezvedejte, může to vybouchnout ", no pro kluky to bylo něco...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.