Druhý den v poledne se přes plot na dvůr babiny chaloupky nahnula známá tvář. Hanys. Nejdřív několikrát hvízdl, pak zavolal: „Je tu ešče kaj ten Pražakuv synek?“
Ilja vyšel z jizby. „Ahoj Hanys. Že ses ukázal! Jak jde život? Domek jsi předal strýcovi v pořádku? A co bráchův fichtl, jezdí?“
„Kura, zduř. Ni mi něvzpominaj. To tež byla akcyja. Děvuchy ešče včil vyzvaňaju tyľko o tym pražskym Kasanovi. Se mi zda, že si ich kajsyk uhranul. Sem si tě moc něvšimal, bo sem byl sustředěny na hladky pruběh akcyje, by se cosyk nězesralo, než přyjdě Ela, ale se to nakoněc zesralo tajakotak, bo ti čteřy zeblijóni se nalopali teho mleka ve velkych davkach a hodili na tepich taku mačku, řydku, viš, take guvno tekute, bylo to fakt jak scanky od medvěda…“
„Mě ty detaily zas až tolik nezajímaj, Hanys. Spíš jsem chtěl mít obecnej přehled o ukončení večírku, víš?“
„Tuš jak pravim, ty scanky…“
„Hanys! Dost už s chcankama. Jak to skončilo?! Jedna věta a basta. Dobře? – Špatně?“ Iljovi bylo z toho popisu nevolno.
„Tuš, jak to mohlo dopadnuť, kaj byl tepich načisto obileny na hnědy odstin jak mňaga na svatu Annu?“
„No to je mi líto. A co strýček?“
„Stryk, stryk. Si mysliš, že sem až taky vyjebany? Si mysliš, že sem čekal, až mi da vlastnoručně po papuli? Si mysliš, že sem naň ho čekal v zeblitem kvartyře? Tuš jasne, že něčekal. Napisal sem taky list, kaj ma hledať kluč, ten sem přybil fajslem na futro a valil do řyti. Co tam budu kaj loziť, no ni?“
„Snad ti ale s úklidem pomohly tvoje spolužačky. Byly takový svalnatý.“
„Ech! To su ľudry. Jak si se zdekoval s Elum, tež bechly s čepaním do kuta a nasrane jak buldozerista v rygolu šly tež dom.“
Hanys byl pořád opřený o sloupek a nevšiml si, že okna u souseda byla otevřená. Za záclonou se schovávala postava Jurovy matky, která byla i dobrou kamarádkou Hanysovy mámy. Hrozilo nebezpečí, že vyprávění o průběhu večírku si nenechá pro sebe.
„Hanys, nepůjdeme raději jinam? Se mi zdá, že až přijdeš domů, bude tě tam čekat nemilý překvapení. Ale stryk to nebude.“
„Tuš, sem nědošel mudrovať o scankach, no cosyk domluviť. Mam taky fajny plan. Si dněskaj večur volny, řekněme o desate?“
„Můžu to zařídit. Oč se jedná?“
„Tak to je fajne. Se ziděme před kaplum. Šecko ti vysvětlim na mistě, ja? A včil valim dom. Tuš večur!“
Poslední větu Hanys jen zašeptal. Byl jako spiklenec, který se chystal na přepad poštovního vagónu. Naštěstí nejbližší železniční zastávka byla dost daleko. Až v Hradci.
Večer nastal dřív, než si Ilja stačil přečíst dvě kapitoly z Odyssea.
Ciprovi povečeřeli. Matka s babi šly na návštěvu a inženýr Cipra do hospody. Ilja se vydal na setkání s Hanysem před kapli.
Hanys tam už stepoval.
„Iděme!“ poručil bez pozdravu a bez vysvětlení.
„Kam?“
„K Ele.“
„Proč k Ele?“
„Bo nas čeka.“
„Ty jsi s ní mluvil?“
„Tuš jasne, že mluvil. Čeka na nas v kvartyře, za zaclonum. Vlezeme za ňu a povykladame.“
Iljovi se ten plán ani trochu nelíbil. Smrdělo to boudou. Ale nevěřil, že by jí byl Hanys schopen. Přidal se tedy k němu a mlčel.
Když dorazili k domu, Hanys tiše otevřel vrátka a opatrně se vplížil ke zdi domu. Postavil se pod jedním oknem. Bylo otevřené. Pak jemně pískl. Záclona se zavlnila a v ní se na vteřinu objevila Elina hlava.
„Zrobim taku ryclu z nohy, hupni na ňu, odraž se a vylez mi na rameňa. A až budeš v okně, hybko se povytahni. Jasne?“
Na dlouhou rozmluvu nebyl čas. Ilja udělal, co mu Hanys poručil. Vylezl si na jeho pevná a široká ramena, jednou rukou se chytil okenní římsy, ale když na ni pokládal i druhou, Hanys najednou nečekaně uskočil stranou. Ilja z té výše spadl na chodník. Dopadl rovnou na kolena, která hlasitě křupla. Ilja zaúpěl bolestí a svalil se podél stěny domu.
Ela stála nehybně za záclonou. Když slyšela žuchnutí, rychle se od okna odtáhla a zavřela ho. Pád byl tak hlasitý, že dostala strach, aby Hron nevešel do pokoje.
Hanys nad ním stál a s úšklebkem pozoroval, jak se svíjí bolestí. Pak se k němu sklonil a chladně řekl: „Tuš to maš ode mě darek, ty pražsky Kasanove, že mi dolezaš za děvuchum. Dufam, že se včil naučiš manyrum.“ Zvedl se a klidně se zadostiučiněním odešel nejkratší cestou k domovu. Během chvíle se ztratil ve tmě.
Hůř bylo Iljovi. Zkoušel vstát, ale kolena se mu podlomila. Byla již ošklivě nateklá. Chvíli čekal, a až ucítil, že se bolest tlumí, zkusil opět vstát. Bylo to lepší. Ale přesto potřeboval podpěru. Doplazil se tedy k plotu po loktech, chytil se sloupku a zvedl pomocí paží tělo do výšky. Krok za krokem se šoural podél plotu kolem statku sedláka Häckela ke kapli a odtud dál domů. Do hodiny to s vysílením zvládl.
Matka s babi už spaly a táta byl pořád ještě v hospodě.
Když se Ilja ráno probudil, jeho nohy byly napuchlé a měl na nich modřiny. Neměl důvod nikam jít. Rozhodl se, že celý den prolelkuje v babině chaloupce a bude číst Odyssea. Nasnídal se a pustil se do čtení.
Včerejší noční událost mu vnutila srovnání, kdo byl větší lump, Odysseus, nebo Hanys. Odysseus pobil všechny kikónské muže a zotročil jejich ženy. To samé udělal s Penelopéninými nápadníky. Hanys jen uskočil, když mu Ilja lezl na ramena. Hanys nebyl tak lstivý a ani chytrý jako Odysseus. Ani tak odvážný. Ale jak si Ilja může dovolit srovnávat mýtického Odyssea s člověkem z jeho blízkého okolí? Odysseus byl hrdina. Vzdoroval ostrovanům, kteří jedli sladký lotosový květ, bojoval s jednookým Kyklopem, s větry spoutanými do vaku, s lidožrouty, s kouzly povedené Kirké, s nestvůrou Skyllou a vodním vírem Charybdou a s nástrahami vstřícné Kalypsó. Odysseus byl také prostopášník. Kromě Télemacha měl další syny s Kirké a Kalypsó.
Cožpak ve starověkém Řecku byla promiskuita schvalovaná?
(UKÁZKA ZE STEJNOJMENNÉHO ROMÁNU. VYJDE V ŘÍJNU V NAKL. "MÁM TALENT". BUDE UVEDENA A PRODÁVÁNA NA LITERÁRNÍM FESTIVALU V HAVLÍČKOVĚ BRODĚ 11. A 12. ŘÍJNA)
