Rok 1968 mýma dětskýma očima
FOTO: František Dostál, CC BY-SA 4.0, commons.wikimedia

Rok 1968 mýma dětskýma očima

20. 9. 2024

Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle, sousedka stála s malým tranzistorovým rádiem na kopci, rádio hrálo příliš hlasitě.

Aninka se šla podívat, co se děje. Vrátila se rozrušená, že prý nás okupují Rusové, že přijeli sem tanky. Ve svých 10. letech jsem si napřed myslila, že přijeli přímo sem k Hracholuské přehradě a že nás tady pobijí, ale to Aninka nade mnou zakroutila hlavou, že tady u řeky nejsou.

Nastal konec prázdnin, odjezd do Prahy a my děti pomalu začínaly svým dětským rozumem chápat, co to znamená, že přijeli „Rusáci“. Cestou domů kolem Národního muzea a dál po Vinohradské třídě jsme u Československého rozhlasu viděly kulky ve zdech, v Riegrových sadech koukaly na ruské tanky, před nimi stáli vojáci. V oknech zněly písně Karla Kryla „tak vás tu máme bratři, vnuci Stalinovi, poslové noci, která do zad bodá dýku….dnes ne tak jako včera, dnes už bez šeříků….“

Paní učitelka z družiny s námi rychle procházela kolem tanků do parku. Pročítaly jsme si nápisy na zdech: Okupanti, jděte domů – tento nápis byl v ruštině. V češtině nápis: 20 let jsme vám lezli do prdele a teď vás máme v zádech.

Přišel leden, upálení Jana Palacha. Pár statečných stávkovalo nahoře na Václavském náměstí. Babička vzala nás dvě se sestrou každou za jednu ruku a rozhodla se jít stávkující také podpořit. Říkala si, že staré ženě nikdo neublíží a dětem už vůbec ne. Pamatuji si, jak jsme tam s babičkou stály ve stanu, babička s nimi mluvila, ale o čem spolu mluvili, co jim tenkrát babička říkala, to jsme jako děti nechápaly. Pamatuji si jen, že do stanu vešel muž a přinesl všem čaj volajíc: „Kluci, tady máte horký čaj“. Viděla jsem jen zažloutlé prsty od cigarety mladého kluka, co tam seděl a s třesoucíma rukama kouřil. Babičce říkal, že nic nejedl.

Určitě byl mezi nimi Jan Zajíc, co se po Janu Palachovi upálil. My děti jsme tu hloubku dospělých nechápaly. Škoda.  

 

 

 

Letní soutěž 2024 prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Pane Dvořáku, nemohu za to, že když někdo nectí pravdu, lehce obrátí a zmatlá vše tak, jak mu vyhovuje.
Dagmar Vargová
Tak prosím příště "formulujte přesně". Vaše příspěvky k tomuto článku působí poněkud zmateně. Vím, kdo je udavač Čurda... ale nevím, proč píšete, že Kriegel "jediný byl ochoten se bránit v kryptě kostela..." atd. MUDr. Kriegel zemřel na infarkt. Bylo to o pár desítek let později, než proběhly tragické události s Čurdou, Gabčíkem a dalšími atentátníky. Zkrátka tu Vaši symboliku jsem nepochopila, ba mám z toho dojem, že "pletete koše s baňama" :-).
Dagmar Vargová
Pane Dvořáku, Kriegel se bránil v kryptě kostela??? A nebyl to náhodou Gabčík???
Věra Lišková
Bylo mi dvacet, bylo mi líto, že nastal konec zdánlivé svobody, kdy se mohly kritizovat nešvary a naivně věřit, že se dá ledacos zlepšit. Nastalo delší deštivé počasí a my se škodolibě radovali, že Rusové ve svém táboře za městem moknou.
Jiří Dostal
:-) :-) To máte tak, pane Dvořák, biomasám vydrží infantilní vidění světa celý život, a to i s písní na rtech "teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...." :-) :-)
Alena Velková
Tehdy mi bylo deset, ale to jsem už tenkrát chápala, že Rusákům se má spíš škodit, a ne jim pomáhat nebo s nima kšeftovat...i když ti kluci, co sem přijeli, za to nemohli...
Ingrid Hřebíčková
Pane Dvořáku, to nepřipadalo v úvahu, aby se s nimi někdo z dospělých bavil. To za nimi chodily dvě náctileté mladé dívky, byly chyceny, profackovány a ostříhány dohola. Bavily se tím celé Vinohrady. Moje babička měla hodně daleko do revolucionářky. Celý život se cítila být milostpaní. A do doby, než se zvrtnul režim, jí byla. A dlouhou dobu tak byla i oslovována. To Je neuvěřitelné, že jste se k nim mohl přiblížit a ještě jím dávat jídlo. Nám ve škole učitelky říkaly, ať se jim zdaleka vyhýbáme.
Jana Jurečková
Hezký příběh. Přesně si vybavuji rok 1968, bylo mi 10 let jako vám a nějak jsem nechápala, co se děje, ani jsem po tom nepídila. Jezdily kolony aut a taky jsem viděla tanky. Všechno jsme se dozvěděli ve škole a bylo nám smutno všem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA