Rok 1968 mýma dětskýma očima
FOTO: František Dostál, CC BY-SA 4.0, commons.wikimedia

Rok 1968 mýma dětskýma očima

20. 9. 2024

Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle, sousedka stála s malým tranzistorovým rádiem na kopci, rádio hrálo příliš hlasitě.

Aninka se šla podívat, co se děje. Vrátila se rozrušená, že prý nás okupují Rusové, že přijeli sem tanky. Ve svých 10. letech jsem si napřed myslila, že přijeli přímo sem k Hracholuské přehradě a že nás tady pobijí, ale to Aninka nade mnou zakroutila hlavou, že tady u řeky nejsou.

Nastal konec prázdnin, odjezd do Prahy a my děti pomalu začínaly svým dětským rozumem chápat, co to znamená, že přijeli „Rusáci“. Cestou domů kolem Národního muzea a dál po Vinohradské třídě jsme u Československého rozhlasu viděly kulky ve zdech, v Riegrových sadech koukaly na ruské tanky, před nimi stáli vojáci. V oknech zněly písně Karla Kryla „tak vás tu máme bratři, vnuci Stalinovi, poslové noci, která do zad bodá dýku….dnes ne tak jako včera, dnes už bez šeříků….“

Paní učitelka z družiny s námi rychle procházela kolem tanků do parku. Pročítaly jsme si nápisy na zdech: Okupanti, jděte domů – tento nápis byl v ruštině. V češtině nápis: 20 let jsme vám lezli do prdele a teď vás máme v zádech.

Přišel leden, upálení Jana Palacha. Pár statečných stávkovalo nahoře na Václavském náměstí. Babička vzala nás dvě se sestrou každou za jednu ruku a rozhodla se jít stávkující také podpořit. Říkala si, že staré ženě nikdo neublíží a dětem už vůbec ne. Pamatuji si, jak jsme tam s babičkou stály ve stanu, babička s nimi mluvila, ale o čem spolu mluvili, co jim tenkrát babička říkala, to jsme jako děti nechápaly. Pamatuji si jen, že do stanu vešel muž a přinesl všem čaj volajíc: „Kluci, tady máte horký čaj“. Viděla jsem jen zažloutlé prsty od cigarety mladého kluka, co tam seděl a s třesoucíma rukama kouřil. Babičce říkal, že nic nejedl.

Určitě byl mezi nimi Jan Zajíc, co se po Janu Palachovi upálil. My děti jsme tu hloubku dospělých nechápaly. Škoda.  

 

 

 

Letní soutěž 2024 prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Pane Dvořáku, nemohu za to, že když někdo nectí pravdu, lehce obrátí a zmatlá vše tak, jak mu vyhovuje.
Petr Dvořák
Paní Vargová, nemohu za to, že nechápete, co je to přirovnání. Zkusím to polopaticky znovu, abyste to pochopila i vy. Když píšu ► … totálně zblblý národ se současně zalykal a snad byl dokonce i pyšný na ty "Čurdy", kteří podepsali Moskevské protokoly o „bratrské pomoci SSSR“….◄, tak tím myslím skupinku kolaborantů ( Bilak, Jakeš, Indra a další), kterou vedla skupinka slabochů, což byli L. Svoboda, A. Dubček, O. černík, J. Smrkovský, Z. Mlynář. Zradili jako Čurda. Jediný František Kriegel se v Moskvě „nevzdal“. Dubček byl tak vyděšený, že fňukal a vzlykal ještě po návratu z Moskvy, fňukání do rádia bylo národem bráno jako akt hrdinství a dotvořilo to kolem něho jakousi gloriolu statečnosti. Ve skutečnosti to byl od padesátých let kariérní komunista, který se do funkce gen. tajemníka ÚV KSČ dostal jen proto, že v lednu 1968 události nabraly nečekaně rychlý spád a nikoho jiného tehdy „neměli po ruce“. Prostě politický babrák a obyčejný blekota. Jestli jste ho někdy slyšela mluvit.
Dagmar Vargová
Tak prosím příště "formulujte přesně". Vaše příspěvky k tomuto článku působí poněkud zmateně. Vím, kdo je udavač Čurda... ale nevím, proč píšete, že Kriegel "jediný byl ochoten se bránit v kryptě kostela..." atd. MUDr. Kriegel zemřel na infarkt. Bylo to o pár desítek let později, než proběhly tragické události s Čurdou, Gabčíkem a dalšími atentátníky. Zkrátka tu Vaši symboliku jsem nepochopila, ba mám z toho dojem, že "pletete koše s baňama" :-).
Petr Dvořák
Paní Vargová, tušil jsem, že když píšu symbolicky o Čurdovi, najde se někdo, kdo neví o koho jde a co udělal. Tím pádem nepochopí tutéž symboliku s kryptou kostela.
Dagmar Vargová
Pane Dvořáku, Kriegel se bránil v kryptě kostela??? A nebyl to náhodou Gabčík???
Petr Dvořák
Ano, národ se škodolibě radoval, že obyčejní vojáci za městem mokli. Hypoteticky - národ by se jistě radoval, kdyby někde jinde mezi nimi byli jejich manželé, bratři nebo synové. Ale tentýž totálně zblblý národ se současně zalykal a snad byl dokonce i pyšný na ty "Čurdy", kteří podepsali Moskevské protokoly o „bratrské pomoci SSSR“ a tentýž národ na dvacet let zapomněl na MUDr. Františka Kriegla, který jediný byl ochoten se bránit v kryptě kostela do posledního náboje. Aby se tentýž národ stal národem "pozdních hrdinů", kteří se probudili týden po událostech na Národní třídě, kdy už bylo naprosto jasné, jak to všechno dopadne.
Věra Lišková
Bylo mi dvacet, bylo mi líto, že nastal konec zdánlivé svobody, kdy se mohly kritizovat nešvary a naivně věřit, že se dá ledacos zlepšit. Nastalo delší deštivé počasí a my se škodolibě radovali, že Rusové ve svém táboře za městem moknou.
Petr Dvořák
Paní Hřebíčková, to i my jsme měli na škole protirusky "uvědomělé" učitelky, které strašily malé děti. Dva roky na to byly ty stejné učitelky stále "uvědomělé" a ty samé děti už strašily imperialismem. Pro nás byly důležitější papirosky, které jsme drželi v zubech a hráli si na drsňáky. Pak ty kostry, za které jsme dostali známky a hlavně(!) že si můžeme podržet v ruce samopal. Jenže to bylo až někdy v září, když už se v podstatě nic nedělo. Ono vlastně několik málo dnů po okupaci se nic nedělo, všichni dospělí tiše kolaborovali, chodili do práce roztáčet kola pětiletky a o Rusáka ve městě člověk nezavadil. My jsme byli svědky způsobu zásobování vojáků na letišti: přijel náklaďák, z něho hodili na zem pytel květáků, pytel hlávek zelí, pytel se směsí hlíny a brambor a náklaďák odjel. Ti o pár let starší kluci než jsme byli my, z toho museli přežít. Měla jste někdy hlad? Když píšu HLAD, tak tím nemyslím, že jste přišla o dvě hodiny později na oběd k milostpaní.
Petr Dvořák
Paní Velková, vy jste už v deseti věděla, kde je správná strana barikády, kdežto my jsme ve třinácti ještě byli značně retardovaní a tak trošku jsme politiku házeli za hlavu. Jenom ve dnech bezprostředně po okupací jsme s těmi samými kluky chodili po sídlišti a jeden druhému jsme z rukou dělali „stoličky“ a utrhávali jsme tabule s názvy ulic a čísly domů. Dospělí chodili okolo a z některých doslova čišel strach, že by něco takového měli sami dělat. O to víc pak doma byli hrdinové a strašili malé děti.
Jiří Dostal
:-) :-) To máte tak, pane Dvořák, biomasám vydrží infantilní vidění světa celý život, a to i s písní na rtech "teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...." :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.