Rok 1968 mýma dětskýma očima
FOTO: František Dostál, CC BY-SA 4.0, commons.wikimedia

Rok 1968 mýma dětskýma očima

20. 9. 2024

Psal se rok 1968, byly jsme se sestrou v té době u Aninky na chalupě, blížil se konec prázdnin. Všechno se seběhlo toho rána tak rychle, sousedka stála s malým tranzistorovým rádiem na kopci, rádio hrálo příliš hlasitě.

Aninka se šla podívat, co se děje. Vrátila se rozrušená, že prý nás okupují Rusové, že přijeli sem tanky. Ve svých 10. letech jsem si napřed myslila, že přijeli přímo sem k Hracholuské přehradě a že nás tady pobijí, ale to Aninka nade mnou zakroutila hlavou, že tady u řeky nejsou.

Nastal konec prázdnin, odjezd do Prahy a my děti pomalu začínaly svým dětským rozumem chápat, co to znamená, že přijeli „Rusáci“. Cestou domů kolem Národního muzea a dál po Vinohradské třídě jsme u Československého rozhlasu viděly kulky ve zdech, v Riegrových sadech koukaly na ruské tanky, před nimi stáli vojáci. V oknech zněly písně Karla Kryla „tak vás tu máme bratři, vnuci Stalinovi, poslové noci, která do zad bodá dýku….dnes ne tak jako včera, dnes už bez šeříků….“

Paní učitelka z družiny s námi rychle procházela kolem tanků do parku. Pročítaly jsme si nápisy na zdech: Okupanti, jděte domů – tento nápis byl v ruštině. V češtině nápis: 20 let jsme vám lezli do prdele a teď vás máme v zádech.

Přišel leden, upálení Jana Palacha. Pár statečných stávkovalo nahoře na Václavském náměstí. Babička vzala nás dvě se sestrou každou za jednu ruku a rozhodla se jít stávkující také podpořit. Říkala si, že staré ženě nikdo neublíží a dětem už vůbec ne. Pamatuji si, jak jsme tam s babičkou stály ve stanu, babička s nimi mluvila, ale o čem spolu mluvili, co jim tenkrát babička říkala, to jsme jako děti nechápaly. Pamatuji si jen, že do stanu vešel muž a přinesl všem čaj volajíc: „Kluci, tady máte horký čaj“. Viděla jsem jen zažloutlé prsty od cigarety mladého kluka, co tam seděl a s třesoucíma rukama kouřil. Babičce říkal, že nic nejedl.

Určitě byl mezi nimi Jan Zajíc, co se po Janu Palachovi upálil. My děti jsme tu hloubku dospělých nechápaly. Škoda.  

 

 

 

Letní soutěž 2024 prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Bylo mi dvacet, bylo mi líto, že nastal konec zdánlivé svobody, kdy se mohly kritizovat nešvary a naivně věřit, že se dá ledacos zlepšit. Nastalo delší deštivé počasí a my se škodolibě radovali, že Rusové ve svém táboře za městem moknou.
Petr Dvořák
Paní Hřebíčková, to i my jsme měli na škole protirusky "uvědomělé" učitelky, které strašily malé děti. Dva roky na to byly ty stejné učitelky stále "uvědomělé" a ty samé děti už strašily imperialismem. Pro nás byly důležitější papirosky, které jsme drželi v zubech a hráli si na drsňáky. Pak ty kostry, za které jsme dostali známky a hlavně(!) že si můžeme podržet v ruce samopal. Jenže to bylo až někdy v září, když už se v podstatě nic nedělo. Ono vlastně několik málo dnů po okupaci se nic nedělo, všichni dospělí tiše kolaborovali, chodili do práce roztáčet kola pětiletky a o Rusáka ve městě člověk nezavadil. My jsme byli svědky způsobu zásobování vojáků na letišti: přijel náklaďák, z něho hodili na zem pytel květáků, pytel hlávek zelí, pytel se směsí hlíny a brambor a náklaďák odjel. Ti o pár let starší kluci než jsme byli my, z toho museli přežít. Měla jste někdy hlad? Když píšu HLAD, tak tím nemyslím, že jste přišla o dvě hodiny později na oběd k milostpaní.
Petr Dvořák
Paní Velková, vy jste už v deseti věděla, kde je správná strana barikády, kdežto my jsme ve třinácti ještě byli značně retardovaní a tak trošku jsme politiku házeli za hlavu. Jenom ve dnech bezprostředně po okupací jsme s těmi samými kluky chodili po sídlišti a jeden druhému jsme z rukou dělali „stoličky“ a utrhávali jsme tabule s názvy ulic a čísly domů. Dospělí chodili okolo a z některých doslova čišel strach, že by něco takového měli sami dělat. O to víc pak doma byli hrdinové a strašili malé děti.
Jiří Dostal
:-) :-) To máte tak, pane Dvořák, biomasám vydrží infantilní vidění světa celý život, a to i s písní na rtech "teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...." :-) :-)
Alena Velková
Tehdy mi bylo deset, ale to jsem už tenkrát chápala, že Rusákům se má spíš škodit, a ne jim pomáhat nebo s nima kšeftovat...i když ti kluci, co sem přijeli, za to nemohli...
Ingrid Hřebíčková
Pane Dvořáku, to nepřipadalo v úvahu, aby se s nimi někdo z dospělých bavil. To za nimi chodily dvě náctileté mladé dívky, byly chyceny, profackovány a ostříhány dohola. Bavily se tím celé Vinohrady. Moje babička měla hodně daleko do revolucionářky. Celý život se cítila být milostpaní. A do doby, než se zvrtnul režim, jí byla. A dlouhou dobu tak byla i oslovována. To Je neuvěřitelné, že jste se k nim mohl přiblížit a ještě jím dávat jídlo. Nám ve škole učitelky říkaly, ať se jim zdaleka vyhýbáme.
Petr Dvořák
Uvědomělé babičky - revolucionářky, co se schovávají za sukýnky dětí. To tady byla před časem jedna "moudrá" a uvědomělá matka, která vzala dítě v kočárku a jela s ním demonstrovat. Když ji vyváděli ven z davu, tak trojčila jak pominutá a ječela "Jau! Jau!" až z toho zapomněla, co je to biomasa. Nám bylo třináct a nikdo nemáme ufňukané vzpomínky. Na letišti SVAZRMU v Brně - Slatině byla početná ruská jednotka a jako většina vojáků, měli hlad. Tak jsme jim nosili jídlo a oni nám za to dávali Papirosky, ze kterých nám bylo blbě. A 20 cm vysoké kostry z umělé hmoty, které jsme vyměňovali za známky. A půjčovali nám samopal bez nábojů. A byli jen o pár let starší než my.
Jana Jurečková
Hezký příběh. Přesně si vybavuji rok 1968, bylo mi 10 let jako vám a nějak jsem nechápala, co se děje, ani jsem po tom nepídila. Jezdily kolony aut a taky jsem viděla tanky. Všechno jsme se dozvěděli ve škole a bylo nám smutno všem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.