O pořádku i o něčem jiném
Ilustrační foto: Pixabay

O pořádku i o něčem jiném

17. 10. 2024

Velice si vážím paní Vladislavy Dejmkové. V zaměstnání se naučila pracovat s počítači už dávno, doma si se vším poradí a dobře vaří, její články si vždy s chutí přečtu. Poslední její úvaha o pořádku mne vedla k malému zamyšlení.

Už je to dvacet let, co moje dcera s malým Davídkem navštívila kamarádku s malým Lukáškem. Kluci si šli hrát. Davídek vletěl do Lukáškova pokojíku jako tornádo, rozházel Lukáškovi kostičky a sotva je Lukášek poskládal, rozmetal Davídek něco jiného. Lukášek u maminky plakal.

Co dělá Lukášek dnes, nemám tušení, ale můj dvacetiletý vnuk je nepořádný a opravdu nevím, zda jej partnerka někdy trochu usměrní nebo jestli ho jednou umlátí tupým předmětem. Když se to tak vezme - chlapečci mají více výchovných problémů a horší známky ve škole, dospívající hoši více smrtelných úrazů při adrenalinových sportech, které by dívky ani nenapadlo zkoušet, muži mají větší problémy s promiskuitou než ženy, staří pánové jsou často víc nemocní než jejich ukázněné manželky.

Pár dní jsem zaskakovala v jeslích. To už je taky čtyřicet let. Udělala jsem objev: Když dáte holčičce talíř polévky a lžíci, holčička uchopí lžíci, nabírá polévku a jí. Chlapeček polévku rozleje, pokud možno na sebe, lžící namlátí chlapečkovi vedle a začne řvát, že nechce polévku, ale Tatranku. V jeslích byl také jeden chlapeček, který byl hodný a děvčata dvojčata, která vydala za deset kluků. Vyjímky potvrzující pravidlo. 

Ještě se vrátím k vnoučatům: dcera má dva syny a dcerku. Když dala dcerce na hraní autíčko, malá uložila autíčko do postýlky pro panenky, láskyplně jej přikryla a jala se jej uspávat. Tohle od starších bratrů neodkoukala.

Děti je třeba vychovávat, ale s vrozenými dispozicemi mnoho nenaděláme. Z citlivého dítka nebude kaskadér a z kaskadéra nebude virtuoz na hudební nástroj.  A co se svým životem udělá dospělý - to už je na něm, vychovávat sám sebe je úplně největší fuška. A nikdo to za vás neudělá.

Generace našich matek byla velmi přetížená. Zaměstnání, rodina, ani pračka nebyla samozřejmostí, maminka mé kamarádky každou sobotu prala a v  neděli žehlila. Věděla jsem, že takhle to nechci a vždy jsem si ve své vlastní rodině našla čas na to, co mne bavilo. Manžel několik let před svatbou bydlel v maringotce, protože pracoval na stavbách jako buldozerista. Jeho hygienické návyky a pořádek si asi umíte představit. Úklid dodnes provádí tak, že si stoupne doprostřed místnosti, rozhlédne se a oznámí: Je čisto. A jde si lehnout. 

Můj syn se snachou vedou děti k pořádku a syn se účastní všech domácích prací vařením počínaje a úklidem konče. Na štěstí v tomto směru není po tatínkovi. Takže nějakou naději máme...

 

 

 

 

 

rodina vnoučata vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Článek měl povzbudit ty, kdo si nevědí rady se zlozvyky svých nejbližších, nejde o vědeckou studii, spíš o humorný nadhled.
Jitka Caklová
U nás byl sedmidenní pracovní týden. Maminka prala když pršelo, měli jsme velkou pavlač, kde prádlo schlo, někdy "dost dlouho". Žehlení silně pokulhávalo, protože práce na poli byla důležitější. I moje maminka si při práci zpívala, mám to po ní. Nejraději zpívala ve chlévě při dojení krav. Byla tam výborná akustika a krávy víc dojily. Jinak, děti se rychle učí (opičí se) a mnohdy i to, co se dospělým nelíbí, neboť si své "přešlapy" neuvědomují a alibisticky tomu říkají "geny".
Miloslava Richterová
I moje maminka v sobotu prala, v neděli žehlila, uklízela, vařila a přitom udělala spoustu jiné práce ,,venku", přesto si při tom zpívala, máme to po ní :-)
Marie Měchurová
Každý jsme jiný, někdo se s pořádkumilovností už narodí, jiného život naučí. Máme od dcery tři vnuky. Ten nejstarší je přehnaně pořádný, říkáme - chudák, žena, která si ho vezme. Ti dva zbylí, ti to neřeší, kam to hodí, tam to hodí....
Jan Zelenka
Trochu přehnané hodnocení, které neplatí obecně. Já mám zkušenost přesně opačnou a psát o tom nehodlám.
Vladislava Dejmková
Děkuji za pochvalu, trochu se červenám.
Jitka Caklová
:-) :-) Ještě že ty "geny" máme a můžeme cokoliv na ně svést. Je to pohodlné. :-) :-)
Zdenka Soukupová
S těmi geny asi nic neuděláme. Mám syna a dceru. Každý je úplně jiný. Když byli malí, neuměla jsem si vysvětlit, že dvě děti od stejných rodičů mohou být tak rozdílné. Ale vysvětlovala jsem si to tím, že je to kluk a holka, že tedy rozdíl být asi musí. Syn má dnes dva kluky a věřte nevěřte, zase jsou každý úplně jiný, myslím povahově. A co s tím? Asi nic, babička to holt musí respektovat....
Jana Jurečková
Myslím si, že pořádkumilovní lidé to mají v sobě. Můj manžel je hodný, pracovitý člověk, ale uklidit po sobě neumí. Pokud mu něco řeknu, začne se rozčilovat. Pak jdeme někde na návštěvu a on se diví, že tam mají hezky. Neumí pochopit, že je to práce všech doma, nejen ženy. Jediné, co slyším: " Můj táta se staral o zahradu, slepice, králíky, dvorek, dřevo,pole atd., máma si dělala doma. A víš co, tak si to vyměníme a já budu i umývat nádobí." Prostě rozděluje práci na mužskou a ženskou. Což už dnes neplatí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.