Podzim u nás nezačal zrovna moc hezky, počasí se hodně zhoršilo, teploty nic moc a docela pršelo. To samé měli i v Chorvatsku, dokonce někde také byly i záplavy. Štěstí se na nás ale usmálo, a k Jadranu se nám vrátilo léto.
Vyjeli jsme ze Zlína pozdě večer hezkým žlutým autobusem, určeným pro 50 osob, nás však bylo jen 30. To nám ale vůbec nevadilo, o to byla cesta pohodlnější. Ráno už jsme byli u cíle našeho prvního plánovaného zastavení v Národním parku Paklenica.
Paklenica je krasový říční kaňon a zároveň národní park v Chorvatsku. Nachází se nad sídlem Starigrad v severní Dalmácii, v jižní části pohoří Velebit v Zadarské župě. Rozkládá se na ploše102 km čtverečních. Nachází se zde dva mohutné kaňony - Mala a Velika Paklenica.
My jsme si vybrali ten druhý, ten s vodním tokem. Počasí bylo ideální na turistiku, a před námi bylo 13 km putování krásnou podzimní přírodou. Náš pan průvodce Aleš nám poskytl potřebné informace, a každý se podle svého uvážení a možností vydal na cestu. Někdo jen k první chatě Ivančev dom, na kterou vedla 1,5 hod cesta. My jsme to protáhli až na konečnou k chatě Plannarski dom v nadmořské výšce 480m. Na začátku naší cesty jsme viděli cvičné horolezecké stěny plné odvážlivců, kteří překonávali, pro nás nepřekonatelné. Návštěvníci parku byli z různých koutů Evropy i jiných světadílů. Když jsme ale dorazili k druhé chatě, byli jsme tam úplně sami, jen pan majitel, pes a my. Na cestě zpět jsme ale potkali početnou skupinu Francouzů, kteří mu jistě udělali nějakou tržbu, když už tam oslíci vynesli veliký náklad.
V kaňovu jsme viděli cedule s upozorněním, že tam němečtí filmaři v minulém století natáčeli slavnou indiánku o apačském náčelníkovi Vinnetuovi. Scenérie byly moc hezké. Modrá voda v říčce valící se přes bílé kameny. Listí na stromech bylo ještě zelené, jen nahoře v horách už bylo zbarvené do podzimních barev.
První den jsme zakončili prohlídkou města Zadaru, a potom jsme už přejeli na ostrov Čiovo, na místo našeho ubytování.
