Jednoduchý způsob prevence chřipky a covidu, který se velmi málo používá
Ilustrační foto: Freepik

Jednoduchý způsob prevence chřipky a covidu, který se velmi málo používá

18. 10. 2024

Tak a už je to zase tady. Kýcháme, kašleme, z nosu teče a je nám mizerně. Nachlazení, chřipka, covid-19 a další viry na nás zase útočí plnou silou. Co s tím?

Pokud jste mladí a opravdu zdraví, pak vaše tělo takové choroby ve většině případů, překoná snadno a rychle. Jinak ale funguje organismus, který má už za sebou nějaké ty roky opotřebovávání. Nemoci chronické se i po malé nadílce nachlazení dokáží hezky rozvášnit. Záda, klouby, srdce, zažívání a jiné části tělíčka, pak dávají o sobě vědět. Většinou mnohem déle, než je jejich majiteli milé.

Zdravotní systém brzy úpí pod náporem nemocných a pacienti zbytečně trpí. Přitom existuje jednoduchý a velmi laciný způsob, jak virům trochu zmírnit jejich řádění. Nenáročná, rychlá a účinná, jen paradoxně velmi málo využívaná metoda. Co je tím zázrakem? Obyčejná ohleduplnost! Nedělám si legraci. Není vám něco z níže popsaného povědomé? Nesetkali jste se s podobným přístupem?

Postoj - jsem nepostradatelný: „Není mi dobře, cítím, že na mne něco leze. Do práce přece musím. Co by si tam beze mě tři dny počali.“

Dítě má ráno teplotu. Přístup - to nic není. „Běž do školy, tam tě to přejde.“

Stanovisko sobce: „Přece nebudu kvůli nějaké „rýmečce „nosit roušku. Já mám u takových věcí vždycky lehký průběh. Ohleduplnost k ostatním? Proč?“

Milující děti: „Babičko, tak jsme přijeli na návštěvu. Jsme sice všichni trochu nemocní, ale když jsme ti slíbili oslavu narozenin, tak ji přece nebudeme odkládat. Za pár dnů: „Ty jsi po naší návštěvě onemocněla? Opravdu? Kdo ví, kde jsi to chytila.“

Zůstat při nemoci doma. Použít  při nachlazení roušku, když někam nezbytně musím. Zříci se na pár dnů plánovaných aktivit. To spoustě lidí stále připadá jako nepřípustný zásah do jejich osobní svobody. Nic na tom, bohužel, nezměnili ani všichni vážně nemocní a mrtví z prvních let koronavirové pandemie.

Přitom stačí tak málo. Být šetrní ke svému okolí a také sami k sobě. Položit si občas otázku, jakými hodnotami se ve svém životě opravdu řídím. Být ohleduplný by přece mělo být přirozeným pravidlem. Proč na to tak často zapomínáme?

Jistě, nakažlivé nemoci tím úplně nevymýtíme. Můžeme ale podstatně ovlivnit jejich šíření.

 

 

 

 

 

covid 19 chřipka zdraví
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Hrádková
Dobrá prevence je jíst celou zimu kyselé zelí, denně, nejlépe domácí, syrové i tepelně upravené.
Marie Faldynová
souhlasím s tím, že ohleduplnosti je málo, u nás v samoobsluze pokladní vesele kýchají a kašlou - ale věřím, že je jich málo a marodit prostě nemůžou. Víc odpovědnosti za své zdraví by nám neškodilo, krátké nepohodlí organismu při studené sprše povzbudí i psychiku, ale to ví každý a řídí se tím málokdo. Lidské tělo potřebuje pohyb a přiměřenou zátěž aby dobře fungovalo - ale pohodlíčko máme každý nadosah. Ale to nepíšu nic nového :-))
Jitka Caklová
Jak jsem napsala, v době "kamenné" jsem nežila, proto o ní ani nepíši. S minulostí jsem se smířila, protože ji nezměním, ale žitím v přítomnosti si mohu tvořit budoucnost. Psát o tom, že druzí by měli žít dle mého gusta, je házením hrachu na zeď a myslet si, že tam zůstane. Dokud každý nezačne u sebe, svět se nezmění.
Zuzana Pivcová
Osobně jsem v životě zažila hodně studeného bydlení, doma i v práci. Nějaká zhýčkanost u mě nepřipadala v úvahu, antibiotika jsem nebrala. Ačkoliv jsme bývaly hodně venku a provozovaly sport, přesto jsem bývala hodně nemocná, okusila jsem téměř všechny dětské nemoci, některé dokonce s těžším průběhem. Měli jsme opravdu nezdravě studené vlhké byty a problémy s topením. Souhlasím, že dnes řada nemocných bezohledná je. Ale ono také, jak se dostat k lékaři, než si to odssedět mezi stejně nemocnými v čekárně. Já kromě svých specialit běžně nemocná nebývám a k lékaři nechodím.
Hana Řezáčová
Paní Caklová, dobu "kadibudkovou" a "málo teplou" jsem nemyslela přímo na vaši situaci. Obecně jsem měla na mysli doby v historii ( třeba ještě mezi válkami), kdy se mnohde bydlelo dost hrozně - vlhké chalupy, chatrné domy v dělnických koloniích, staré pavlačové domy - to jistě nepřispělo všem k odolnosti organismu, bylo mnoho těch co nepřežili dnes banální onemocnění dýchacích cest, angíny apod.. Ano, tehdy nebyly léky, ale zima v obydlí , a s tím spojená vlhkost, mnohým onemocněním s nedobrým koncem hodně napomohly ... Buďme rádi, že máme co máme - teplo a čisto - mnohým onemocněním to naše pohodlíčko zabrání, ne že je to naopak :-) No, a pro "zimu" a čerstvý vzduch choďme ven ...
Jitka Caklová
Pamatuji hodně, ale dobu kamennou určitě ne.:-) Do této situace jsme se dostali díky sami sobě, své pohodlnosti. Budeme se muset vrátit, abychom pochopili a ne každému se to bude líbit.
Jitka Caklová
Dnes když lidé nemají teplo i na WC, tak jsou nemocní. :-) :-)
Jitka Caklová
Paní Řezáčová, rovnice je o vyváženosti. V mém dětství se topilo v kuchyni v jedněch kamnech a večer se pustilo otevřenými dveřmi teplo do vedlejšího pokoje. Byli jsme zdraví a nikdo z nás ani v celé vesnici na nedostatek tepla nezemřel. Vaše rovnice o umírajících dětech je poněkud vychýlená.
Hana Řezáčová
Tak jednoduché, jak popisují příspěvky níže, to není ... Budeme se otužovat, přestaneme topit, postavíme kadibudky a nebudeme nemocní ? Taková rovnice neplatí ... Kolik dětí v dobách kadibudek a studených obydlí umíralo! Samozřejmě člověk rozumně přistupující k životu onemocnět nemusí - nebo může, ale v tom případě se jistě lépe s nemocí popere (když není oslabený kouřením, častým popíjením, povalováním, nadměrnou váhou apod.) - S článkem souhlasím - ohleduplnost k druhým je důležitá ... Onehdá jsem kdesi seděla na úřadě a pán, tak sedmdesát, kašlal s otevřenou pusou a ještě u toho vystrkoval jazyk ... Magor!
Věra Ježková
Člověka v respirátoru v dopravních prostředcích v Praze aby pohledal. Když jsem v něm přišla na očkování k praktickému lékaři, byla jsem v plné čekárně jediná. (Nečekala jsem, byla jsem objednaná.) Sestra mi říkala, jak jsou pacienti vůči nim bezohlední, že respirátory nebo roušky nenosí. Sestry samy je někdy mají, ale nemůžou v nich přece být celý den.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.