O výstavách v Magnus Art Galerii J&T Banky jsem již psal dvakrát – jednak to byla výstava kubistického nábytku (www.i60.cz/clanek/detail/33433/kubisticky-nabytek-v-galerii-magnus-art), jednak výstava obrazů ze soukromé sbírky Jana Bejšovce a jeho syna (www.i60.cz/clanek/detail/34337/galerie-magnus-art-od-zrzaveho-ke-kinterovi-i-od-warholy-ke-lhotakovi).
Současná výstava je ovšem něco zcela mimořádného.
Blue chip (česky „modrý žeton“) je termín, který byl poprvé použit kolem roku 1923 v souvislosti s modrými žetony v kasinech, které mívají nejvyšší hodnotu. Poté byl převzat k označování akcií největších a nejziskovějších společností, které jsou obchodovány na burzách, mají stabilní růst a pravidelně vyplácejí dividendy. V případě blue chip umění se tudíž logicky jedná o nejcennější díla těch nejvýznamnější autorů. A třicet takových děl je nyní k vidění v Magnus Art Galerii v pražském Karlíně ze sbírky pokerového krále s příměsí aristokratické krve v žilách, který začínal od nuly a vychodil jen šest tříd, Leona Tsoukernika. Sám jeho příběh je i na dnešní dobu neuvěřitelný.
Leon Tsoukernik (narozený 7. listopadu 1973) vyrůstal v Moskvě obklopený avantgardním uměním. Od malička se znal s kurátory i sběrateli, a tatínek, matematik – akademik, ho od šesti let tak dvakrát měsíčně brával do muzeí včetně Treťjakovské galerie. Jeho maminka byla fyzička – akademička a též sovětská mistryně v šachu. V roce 1990 jeho tatínek dostal povolení navštívit příbuzné v Izraeli a vzal Leona sebou. Bylo mu 16 let a rozhodl se, že už se zpět nevrátí. Naučil se hebrejsky, nicméně po pár měsících odjel do Francie. Francouzky ho naučila v mládí jeho babička, noblesní dáma, Židovka a aristokratka. Z Paříže se pak přesunul za známými do Milána a posléze v roce 1991 do kanadského Toronta. V Kanadě se protloukal všelijak, nakonec prodával jako pomocník v obchodě se starožitnostmi. Přitom se seznámil s jedním Čechem, který ho pozval do Prahy – to bylo brzy po sametové revoluci, otevírala se spousta příležitostí, ideální čas na rozjezd podnikání. Také v Praze začal prodávat starožitnosti, nejprve jako zaměstnanec státního podniku Soluna na Praze 1, pak od roku 1994 ve svém obchodě Decent Antiques v pražských Dejvicích. Zároveň začal sám sbírat umění. Začínal s obrazy Václava Radimského (https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Radimský). V Dejvicích se v té době nacházel soud, kam chodili restituenti pro restituce, zároveň tam byla koncentrace velvyslanců, což tenkrát byly noblesní osoby s dobrým vkusem. Seznamoval se s nimi a ti k němu chodívali včetně Václava Havla nebo chilského velvyslance, který tam přivedl při vládní návštěvě v roce 1994 též generála Augusto Pinocheta. Ten si dokonce tři obrazy od Radimského koupil. Přes 25 let se znal rovněž s Karlem Gottem. Na svém pozemku v Chodové Plané v západních Čechách, kde aktuálně žije se svou partnerkou a dvěma dětmi, jehož součástí je též les, má v lese umístěnou dokonce sochu Lenina, která stávala na tzv. Kulaťáku v Dejvicích. Postupnými prodeji a nákupy shromáždil umělecká díla, která v našem prostředí vůbec nejsme zvyklí vídat jinde než ve velkých kulturních institucích. Do své sbírky vybírá pouze klíčová díla prověřených mistrů, takže jeho sbírka je dnes na muzeální úrovni, zkrátka blue chip umění. Sleduje ale i současnou scénu.
Mluví celkem osmi jazyky, nemá rád počítače a nepoužívá e-mail. Letos prodal většinový podíl v King’s Entertainment, kam patří jeho kasina a hotely. V roce 2003 totiž v Rozvadově na hraničním přechodu mezi Českou republikou a Německem postavil a otevřel vlastní kasino King’s Casino Rozvadov, které se od roku 2009 orientovalo na poker. Po roce 2016 přistavěl ke kasinu pětihvězdičkový hotel, jehož součástí se stala také obrazárna. V listopadu 2019 pak koupil kasino v pražském hotelu Hilton a změnil jeho název z původního Atrium Casino na King's Casino Prague. Jako pokerový hráč se Tsoukernik pravidelně zúčastňoval světových turnajů s vysokým vstupným (tzv. High Rollerů) a cash games s velkými sázkami. Například v roce 2020 vyhrál v rakouském Seefeldu u hracího automatu 1 370 000 eur (zhruba 34,5 milionu korun) a stal se tak výhercem nejvyšší částky na hracím automatu v Evropě.
Další neuvěřitelné zajímavosti z jeho života a přehled jeho dosavadních výher v pokeru lze nalézt na odkazu https://cs.wikipedia.org/wiki/Leon_Tsoukernik.
Aktuálně má plány na výstavbu nové synagogy v Mariánských Lázních, kde v roce 2023 koupil pozemek, na němž od roku 1884 až do roku 1938 stála synagoga, kterou zapálili a zcela zničili během Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 nacisté. Také chce chodit na koncerty – například ho mrzelo, když v Praze zrušili vystoupení operní pěvkyně Anny Netrebko (bylo to v říjnu 2023 politické rozhodnutí od vedení pražského magistrátu – viz www.idnes.cz/kultura/hudba/anna-netrebko-koncert-zruseno-obecni-dum.A230817_151351_hudba_ts), tak se za ní chystá do La Scaly, kde ji nezakázali. A chce již jen rozvíjet svou sběratelskou vášeň, kterou má v sobě odjakživa.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, prosklené přízemí moderní karlínské kancelářské budovy, v němž sídlí Magnus Art Galerie J&T Banky, se proměnilo v muzeum plné výtvarných děl, za která by se nemusela stydět žádná špičková umělecká instituce od Tokia přes Paříž po New York. V přízemí jsou vystavena díla zahraničních autorů. Kromě fotografií čtyř obrazů za článkem od Paula Signaca (https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Signac), Fernanda Légera (https://cs.wikipedia.org/wiki/Fernand_Léger), Henri Matisse (https://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Matisse) a Vasilije Kandinského (https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij_Kandinskij), jehož dílo Milieu Jaune Tsoukernik získal z osobní sbírky první ředitelky Muzea Solomona R. Guggenheima v New Yorku, Hilly von Rebayové, jsou to ještě díla současného britského provokatéra Damiena Hirsta (rozměrné plátno plné dokonale tvarovaných barevných teček, které není starší než dvacet let), Augusta Renoira (https://cs.wikipedia.org/wiki/Auguste_Renoir), Jeana Dubuffeta (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Dubuffet) a trojrozměrná díla žijících sochařů Richarda Deacona a Tony Cragga (https://cs.frwiki.wiki/wiki/Tony_Cragg). V nadzemní části výstavy jsou to pak díla českých autorů. Kromě fotografií osmi obrazů za článkem od Jiřího Anderleho, Emila Filly, Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Toyen (rozsáhlá výstava jejího díla s podtitulem Snící rebelka probíhala od května do srpna 2021 ve Valdštejnské jízdárně v Praze a byla zcela vyprodaná), Josefa Šímy a Alfonse Muchy (https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfons_Mucha) jsou to ještě díla Karla Černého, Františka Janouška, Jiřího Johna, Stanislava Kolíbala, Jiřího Matějů, Terezy Příhodové, Jakuba Schikanedera (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Schikaneder), Adrieny Šimotové (https://cs.wikipedia.org/wiki/Adriena_Šimotová) a Jindřicha Štyrského (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Štyrský). V hale nad schody hlavního vchodu do banky visí velkorozměrné plátno Theodora Pištěka (viz poslední fotografie za článkem).
Výstava děl ze sbírky Leona Tsoukernika dostala trefný název „Hráč“, Tento název není náhodný – odkazuje na Tsoukernikovu schopnost vybírat z oblasti umění ta největší esa, čili odkazuje na vysokou hru, kterou sběratel v oblasti umění hraje. Výstava je přístupná zdarma od pondělí do soboty od 12 do 20 hodin až do 14. prosince 2024 na adrese Sokolovská 700/113a, Praha 8 (stanice metra B a tramvají 3, 8 a dočasně 12 „Invalidovna“). Pro vstup se musí zazvonit kvůli zabezpečení výstavy.
Osobně jsem měl možnost zúčastnit se na pozvání komentované prohlídky této výstavy, což ve mně zanechalo životní zážitek. Nepropásněte proto ani vy jedinečnou šanci tuto výstavu vidět.
Použité zdroje (kromě těch již v článku uvedených):
https://www.galeriemagnusart.cz
