Quo vadis, současnosti?
ilustrační fota: Pixabay

Quo vadis, současnosti?

23. 10. 2024

Nemám příliš rád podobné úvahy, protože ubírají člověku náladu a optimistický pohled na svět. Jenže současná, více než dramatická, situace nutí člověka k  občasnému zamyšlení nad tím, co jsme v historii dosáhli a kam vlastně kráčíme nyní.

V nadpisu jsem použil záměrně parafrázi výroku sv. Petra, který při setkání s Ježíšem zvolil právě tato slova. Quo vadis, Domine? Kam dokráčel biblický Ježíš, je zřejmé. Ale kam dokráčí tato současná společnost, to už tak zřejmé není. Je zmítaná válkami, xenofobií, náboženskou a politickou nesnášenlivostí, chudobou na jedné straně a přebytky bohatství a stoupající dekadencí elit na straně druhé. Nesmím také vynechat současné závažné klimatické změny, které jen zčásti souvisí s  činností člověka, ale velkým dílem s činností člověka vůbec nesouvisí.

Jsme součástí nějaké kultury, společnosti, ve které vyrůstali naši rodiče, prarodiče a ve které jsme vyrostli i my a předali naše zvyklosti a způsob života i svým dětem. Mám na mysli obecné charakteristiky té které společnosti, nikoli individuální charakteristiky jednotlivce.

Jenže ta většinová společnost se může mýlit ve svých cílech a prostředcích, kterými toho cíle chce dosáhnout. Od nepaměti ovládá společnost ideologie. Ať už náboženská, či politická, která více či méně omezuje svobodné chování člověka a určuje mu tu jedině správnou cestu.

Na druhé straně úplná svoboda existovat nemůže. Takový stav se pak nazývá anarchií. Co je vlastně mezi těmito dvěma póly?  Myslím si, že mezi těmito dvěma póly je touha obyčejného člověka normálně žít. Žít bez starosti o svou hmotnou existenci, žít bez neustálých válečných střetů, které hrozí rozšířením do světa, žít bez ideologického nátlaku a bez pochybných „věčných pravd“.

„Pravda vítězí“. To je známé heslo, které už od roku 1920 zdobí vlajky prezidenta, tehdy Československé, dnes České republiky. Pravda je ovšem filozofická kategorie. Jejím opakem je lež. Jenže, mezi těmito dvěma pojmy je celá řada nejrůznější variant. Obyčejný člověk zpravidla v těchto kategoriích moc nepřemýšlí a vnímá realitu běžného života po svém, podle svého přesvědčení a hmotné situace.

Pravda vítězí! Ovšem, jak kdy. Člověk si spíše občas řekne – pravda vyděsí. To v případě, když neví, kterou pravdu by si měl vybrat. A tak to zkouší občas u voleb. Hlavně si ale musí uvědomit, kdo je vlastně majitelem té správné pravdy! Jsme ale schopni tu jedině správnou pravdu vůbec identifikovat a pochopit?

 

 

 

 

 

 

 

 

glosa Podzimní soutěž 2024 společnost
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Současnost nikam nekráčí, už se pouze plouží setrvačností. Minulost nezměním. Ať byla jaká byla, stále v ní nacházím poklady pro bytí v přítomnosti a následném tvoření budoucnosti. Já jsem "flintu do žita nezahodila", přestože jakýkoliv "boj" je v naprostém rozporu s mým bytím ♥♥♥
Oldřich Čepelka
K celému článku by se mohlo hrozně moc diskutovat. Zastavím se u jediné věty – o tom výroku „Pravda vítězí“ na české vlajce. Mnozí lidé tomu rozumí tak, že podle toho by měl každý střet pravdy a nenávisti dopadnout ve prospěch pravdy. Tak to sotva. Jednak spíš opakem nenávisti je láska a opakem pravdy je lež, a jednak si myslím, že takhle to míněno nebylo. Že pravdou se mínilo to, že člověk žije tak, aby jeho činy odpovídaly jeho slovům, tomu, co říká. V tomto smyslu se asi vyjadřoval Jan Hus v tom známém citátu o pravdě. A stejné pojetí měl i Ježíš, když na otázku, kam vlastně jde, údajně odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Tím se míní, že „žije v pravdě“, že se chová v souladu s tím, co prohlašuje. Ten populární prostý výklad, že jako pravda ve smyslu shody určitého výroku s objektivní skutečností vždycky porazí lživé tvrzení (příp. nenávistný výrok), se mi jeví jako zcela mylný, ba prostoduchý. – To pozdější „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ se podle mne taky musí chápat ne jako tvrzení, ale jako výzva, jak se máme chovat. Že i když lži a nenávisti se budou neustále znovu objevovat, nesmíme tomu podlehnout a smířit se s tím, nýbrž bojovat – a ani tím se nemíní bojovat pomocí násilí, ale odhalováním lží a nabízením smírného řešení projevům nenávisti. Asi tak, možná jsem to napsal nepřesně a složitě, je to jen okamžitá reakce…
Olga Škopánová
Ano a zaplať pán bůh zatím žijeme v míru, máme střechu nad hlavou, dostatek jídla a dobrou zdravotní péči. Co víc potřebujeme.
Marie Měchurová
Važme si toho kde, a v jaké době žijeme. Historie lidstva je plná válek a lidského utrpení. Prožila jsem a prožívám hezký život uprostřed báječných lidí.
Olga Škopánová
Myslím, že mezi těmi dvěma poly je demokracie, nejlepší způsob existence jaký lidé vymysleli a proto bychom ji měli chránit a nedopustit její demontáž jenom proto, že není ve všem dokonalá.
Věra Lišková
Také nevím, ale historie lidstva je plná válek, EU tvrdí, že 77 let míru v Evropě je jejím dílem.
Marie Ženatová
V mládí jsem poprve četla román Quo vadis od polského spisovatele Henryka Sienkiewicze jedním dechem - velmi mne ten příběh oslovil. A můj názor: "Aby každá společnost dobře fungovala měla by dodržovat ten nejzákladnější mravní kodex - a to od mravní výchovy dětí, úctě ke stáří, ochraně životního prostředí, poctivost ne korupci - prostě jen a jen to všechno pozitivní.
Naděžda Špásová
Jendo, jsem na tom podobně jako Věrka, to co bych napsala není publikovatelné. Ono totiž líp už bylo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nesmíme rezignovat a nechávat zlu, aby nás opanovalo.
Petr Moravec
Nevím, co tím autor chtěl říci. Že vše je relativní, dobré i špatné ? V článku chybí nějaký názor, nějaké obohacení jeho pohledem na problematiku. Tak můj je následující. Kromě skutečnosti (obecně vyznávané), že oslovení z názvu proběhlo naopak - Ježíš se ptal Petra (když utíkal z Říma, aby se vyhnul smrti) tak podle mého názoru se svět někam ubírá a není jen dobrý i špatný zároveň, vlivem i nevlivem člověka atd. Soudě dle toho, jak se posouvají hranice morálky, krásy, sprostoty (na ČT1 ve 20:00 hod.) i agresivity děti i podle měřítek hodnot, počtu sebevražd, psychoterapeuticky potřebných mladých i starších lidí, je to vývoj k horšímu. Svět stárne a upadá a viditelné je to co 10-20 let. Je třeba se vrátit k oněm autorem zmiňovaným předchozím generacím a jejich knihám (např.foglarovky), filmům (např.Neba a dudy) a to nemluvím o potřebě návratu k autorem odmítané "ideologii" zapsané v bibli. Nic lepšího na světě není, nic jiného, co by pomohlo najít dobrý život. Život jsme si sami nedali a manuál k němu má jen tvůrce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?