Něco nepochopitelného?
Všechny fotografie: Marie Ženatová

Něco nepochopitelného?

23. 10. 2024

Ve většině povolání se celý život požaduje celoživotní vzdělávání. Vzhledem k rychlému rozvoji všech oborů je to asi naprosto nutné.

Můj nynější celkem poklidný život narušila stále větší a větší bolest na hrudi spojená s pocením a dušností. Musím poctivě přiznat, že jsem už velmi dlouho zanedbávala kardiologické vyšetření a když jsem se k němu skutečně rozhodla, byla jsem ihned převezena rychlým sanitním vozem do krajské nemocnice. A ještě tentýž den jsem měla celkem závažnou kardiochirurgickou operaci, po které mi zůstala jizva ve střední části hrudníku (celkem 32 svorek). K přemostění koronárních tepen (srdeční dvojitý bypass/) byl u mne použit žilní štěp z pravé končetiny.

Až později jsem se dozvěděla, že jsem byla na sále Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně celkem 5 hodin - dostala 1,5 litru krve a skutečně mne lékaři znovu přímo vrátili do života. Při této náročné operaci se zastaví činnost srdce a jeho roli po dobu zákroku převezme mimotělní oběh.

A jak jsem se vracela? Obětaví lékaři i sestřičky se o mne zpočátku starali přímo jako o narozené miminko, které zpočátku nemohlo nic. První den po operaci jsem na dotazy dokázala jen kývat hlavou - jako ano nebo ne. Další den už jsem dokázala něco říct a napít se nějakého nápoje. Měla jsem na sobě množství různých hadiček a i k dýchání mi dopomáhal nejdříve přístroj.

Zpočátku mi sestřičky pomáhaly úplně se vším i s osobní hygienou. Další dny jsem už dokázala něco málo jíst a rehabilitační sestra se mnou cvičila napřed jen na posteli, pak už mne učila i chodit - napřed jen posunout nohu po podlaze a zpět. Později už mne učila chodit do schodů i ze schodů.

Když jsem se dostala už na třetí pooperační lehčí oddělení v nemocnici - na standartní - ptala jsem se jedné sestřičky: "Jak vy se vlastně střídáte?" Odpověděla mi - aby se ta nejtěžší pooperační služba zvládla, tak mají takové kolečko a to od nejtěžší služby po tu "lehčí" - ale ta je jen v uvozovkách. Všechny sestřičky jsem zde vnímala jako dobré víly a lékaře jako kouzelníky, kteří probouzejí pacienty k životu. A jako pacientka jsem tam nebyla nejstarší, byla tam i některé mnohem starší.

V době mé hospitalizace tam měly praxi tři studentky Lékařské fakulty z Brna a od nich jsem se dověděla jaká byla moje operace pro ně samotné přímo "zázrak". Mohly být přítomné jako pozorovatelky s rukami za zády u jedné takové podobné operace. Ano, skutečně zde jsem viděla tu nesmírnou obětavost, zručnost a laskavost všech zdravotníků.

Odtud jsem už byla převezena přímo "překladem z lůžka po operaci" do lázní Teplice nad Bečvou. I zde jsem viděla tu velikou obětavost, trpělivost a sílu všech zaměstnanců více vracet pacienty do normálního života za pomoci všech dostupných rehabilitací. A zde bylo zase dost pacientů i daleko mladších. A za tu všechnu péči jsme jen a jen mohli všichni moc a moc děkovat.

Jaký je to rozdíl, když jsem v minulosti v úplně jiném oboru a pracovišti i poznala, že si třeba někdo za svou "obyčejnou" pracovní náplň řekl ještě k tomu i o úplatek? Já osobně jsem dostala "úplatek" dvakrát v životě. Hned brzy po mém nástupu do zaměstnání za prodej selátka a po druhé za prodej zmrzliny. V prvním případě byl kupující moc spokojen, proto asi ta štědrost - ale já jsem nevěděla jak se zachovat? Chtěla jsem to nějak vrátit, ale ostatní se mi vysmáli, že si to mám prostě nechat. A druhý případ - prodávala jsem kdysi dávno brigádnicky zmrzlinu a jeden zákazník mi nechal také velmi tučné zpropitné - také jsem si nevěděla rady, vedoucí mi řekl - nech si to.

Když jsem před léty jela "neuváženě" s vnoučátky na kolech delší trasu bez vody a peněz, bylo naším největším štěstím, že jsme dostali v malé restauraci zdarma všichni sklenici obyčejné vody z vodovodu.

A co jsem tímto článkem chtěla vlastně říct? Poděkovat dobrým slovem všem, které třeba už nikdy v životě neuvidím. Pokorně poděkovat všem těm dobrým vílám a lékařům - kouzelníkům, kteří přímo zázračně vrací mnoho lidí do života způsobem, který je pro mne skutečně obdivuhodný, náročný a snad i nepochopitelný.

 

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 zdraví
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji vám všem ze srdce za milá, laskavá a dobrá slova*. A i Tebe Libuško K., jako bývalou zdravotní sestru obdivuji - protože si tě představuji jako ty všechny dobré víly, které jsem v nedávné minulosti poznala. Ještě bych chtěla dodat něco ke stravě. Byla skutečně vynikající jak v nemocnici tak v lázních. Protože jsem téměř vegetarián, maso jsem byla zvyklá jíst tak nanejvýš dvakrát denně, udivilo mne to veliké množství libového masa úplně všude. Dozvědla jsem se, že po takové závažné operaci jsou bílkoviny z libového masa pro organismus nejpřijatelnější. Třetí den po mé operaci - byla to neděle - za mnou přišla "moje sestřička" s poledním obědem a říká mi - abych se to pokusila sníst, že je to telecí závitek proložený sýrem a vajíčkem. Říká doslova - "Já jsem ještě v životě telecí maso nejedla" - já na to, že také ne. Byla to skutečně "veliká chuťovka" - dokázala jsem jí sníst polovičku, ovšem dnes bych ji určitě snědla celou a ještě víc si ji vychutnala*
Libuše Křapová
Maruško, díky za článek, za životní zkušenost s českým zdravotnictvím. Jako bývalá zdravotní sestra nemám ráda ta zevšeobecňující vyjádření, jak v Česku jde zdravotnictví a péče o pacienta do "kopru". Za sebe si myslím, že naopak, zdravotnická péče ve srovnání s jinými státy je dobrá a hlavně dostupná. Personál občas selže, ale zase to jsou výjimky z pravidla. Co jsem v důchodu, chodím k lékařům častěji, než je mi milé. Ale za tu dobu jsem se kvůli nevhodnému chování slovně střetla pouze s jedním lékařem a teď nedávno s jednou zdravotní sestrou. Pak pár jednotlivých diskuzí při hospitalizaci příbuzných, ale ne kvůli jejich chování, spíše výhrady k některým detailům v péči. Musím říct, že až na jednu výjimku na mne vždycky dali. Úplatky jsem nikdy nedávala, ale až na bonboniéry či čokolády také nikdy nebrala. Ty sladkosti a vlastně ještě káva vždy končily na sesterně k mlsání pro všechny. Měli jsme to tak zavedené na všech ambulancích a odděleních, na kterých jsem za celý svůj aktivní život pracovala.
Soňa Prachfeldová
Maruško, občas se dějí zázraky i v tomto životě, hlavně zásluhou lidí, kteří to, co dělají, dělají s velkou zodpovědnosti a odbornou schopnosti, vracet lidi zpět do života. Hodně zdraví přeji. ❤️
Naděžda Špásová
Marie, je dobře, že už je dobře, přeji ti, aby to vydrželo moc a moc dlouho. :-) Taky jsem před pár lety začala navštěvovat kardiologa. Mám nedomykavosti a slabý šelest, kontrola mě čeká v lednu. Přeji ti hodně štěstí a zdraví. :-)
Jan Zelenka
Díky za článek. Absolvoval jsem před lety náročnou operaci srdce v IKEMu, dostal jsem čtyři bypassy a díky tomu do dnes žiji. Kdo má tyto problémy, vůbec se nebojte a běžte na operaci. Prodloužíte si život.
Vladislava Dejmková
Tvůj pozitivní pohled na život mě potěšil.
Marie Faldynová
Gratuluji k návratu do života! Přeji hodně šťastných chvil s Vaší rodinou!
Zuzana Pivcová
To jsem ráda. Ať se Ti podobné problémy vyhýbají a žiješ dál tím svým, jak jsi to nazvala, celkem poklidným životem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.