Najdete ho mezi Ústím nad Labem a Děčínem, vysoko na náhorních plošinách nad Labem. Vršek Blansko je obklopený pastvinami a loukami a z úzké silnice do vesničky Blansko není hrad za stromy vůbec vidět. O to větší překvapení nastane, alespoň u mě to tak bylo, když se před vámi otevře pohled na mohutné zdivo a vstoupíte na nádvoří mezi hradby. O hradu jsem věděla léta, ale neměla jsem prakticky žádnou představu o tom, jak vypadá.
Z historie se ví, že koncem 14. století zemřel Jan z Vartenberka, pán na Děčíně a Střekově. Dědictví se rozdělilo mezi jeho tři syny. Prostřední Václav dostal několik vesnic, neměl tam však žádné sídlo. Rozhodl se postavit nový hrad na skalisku nad údolím Neštěmického potoka. Roku 1401 je poprvé uváděn jako „Waczla von Wartenberg, herre off dem Blangkenstein“, tedy Václav z Vartenberka, pán na Blansku. Název vznikl složením německých slov BLANK = bělostný, čistý a STEIN = skála. Tedy čistá, či v přeneseném významu slova holá, nezarostlá skála. Český název byl odvozen buď z názvu německého, nebo pochází od slova BLANA, tedy (mimo jiné) vlhká louka nebo pastvina, což odpovídá blízkému okolí hradu. Václav z Vartenberka stál ve sporech s králem Václavem IV. na straně panské jednoty. V nastálých bojích byl stoupencem uherského krále Zikmunda. Přesto úvahy některých historiků o dvojím dobytí hradu Blansko v roce 1402 zřejmě nebudou pravdivé.
Roku 1405 uzavřel smlouvu s míšeňským markrabětem Vilémem a stal se jeho spojencem. Dokonce mu otevřel svůj hrad. OTEVŘENÝ HRAD = markrabě získal právo vydržovat si na hradě Blansko na své náklady vlastní vojenskou posádku. Hrad mohl používat jako vojenskou základnu proti komukoliv, kromě českého krále. Hrad i celé panství samozřejmě zůstalo majetkem Václava z Vartenberka, který zde nadále bydlel. Na podzim téhož roku je naposledy zmíněn v písemných pramenech. V roce1407 už se jeho manželka Markéta uvádí jako vdova. Posledními vlastníky byla saská rodina rytířů z Bünau, která se nechala postavit nový zámek v Krásném Březně (dnes tzv. „starý zámek“). Poslední dochovaná zmínka o možném využití hradu Blansko pochází z roku 1608, kdy hostinský z krčmy pod hradem Georg Focke starší se svým synem přiznávají v kupní smlouvě, že mají za povinnost starat se o vězně na hradě. Rod rytířů z Bünau se kvůli víře vystěhoval roku 1628 ze země a panství Blansko prodal za 66 000 rýnských zlatých svobodnému pánovi Kryštofu Šimonovi z Thunu. Hrad byl opuštěn a během třicetileté války zcela zpustnul.
Tolik stručně z historie hradu uvedené na webových stránkách hradu Blansko.
Auto jsme zaparkovali u křížku u silnice do vsi Blansko. Na hrad je to přes louku po turistické značce doslova pár kroků. Za krásného podzimního dne jsem vešla do prostoru hradu a nechtělo se mi odejít. Do dnešních dnů se z památkově chráněného objektu dochovaly relikty obvodových zdí paláce, věže a bašty. Za pěkného počasí se odtud naskýtá krásný pohled na České středohoří s Milešovkou, Bukovou horu i Děčinský Sněžník, Tiské stěny a dále i Krušné hory. Můžete si vzít i buřtíky a opéct si je na ohništi. Klidně můžete říkat, že jste byli na konci světa, protože úzká silnička ve vesničce Blansko o několika staveních pod hradem končí a dál nevede.
Nutno dodat, že o hrad v majetku obce Ryjice od roku 2007 pečuje Spolek pro záchranu hradu Blansko, udržuje ho a vylepšuje, provádí úpravy tak, aby zřícenina zůstala do budoucna zachována a bezpečná pro všechny návštěvníky. Mě hrad okouzlil a určitě bude patřit k místům, kam se budu ráda vracet.
