Řekla bych, že jinak se to nazvat nedá. Sobotní ráno zrovna na procházky nevypadalo, bylo docela nevlídno a v teple domova bylo nejlíp. Ale příroda je mocná čarodějka, a tak zařídila, že se kolem poledne podařilo vykouknout slunci a kolem jedné už bylo modro i na nebi. Zůstat doma by byla velká chyba, a tak jsme se po obědě sbalili, samozřejmě, že Booneček pojede s námi, nasedli do auta a vyjeli jsme směr Skorotice. Je to jedna z menších obcí kolem Ústí n/L. Párkrát už jsme tam na procházce byli, dost se tam stavělo, takže se za pár let celkem rozrostla. Kousek od nich jsou Habrovice, kam jsme se kdysi chodili koupat, přes ně jezdíme, když se chceme podívat na golf.
Výhodou této obce je, že tu není velký provoz, není tu blátivo a vše je hezky upravené. Cestou jsme potkali několik pejsků, byly to fenky a nechaly se i vyfotit. Trochu smutný byl příběh malé čivavky. Paní ji měla z útulku, byla prý z množírny, ale pohladit se trochu nechala. Vypadala jako naši dva Amíčci. Popřáli jsme čivavce krásný život a pomalu jsme došli k bývalé škole, kde jsme parkovali. Fotit jsem musela většinou z mobilu. Můj foťák byl jaksi mimo hru, protože se zapomnělo jej dát nabít.
Jedno musím uznat, takovéhle procházky mi vždy udělají dobře na duši i na těle. Myslím, že nejsem sama a určitě se mnou budete souhlasit. Doufám, že než začne mrznout se nám i vám povede ještě pár takových procházek podniknout.
Barvy podzimu jsou moc hezké. Přeji všem pohodu, radost a hlavně zdraví.
