Pouštíme ho z nemocnice, starejte se. Těžká situace, která ale má řešení
Ilustrační foto: Freepik

Pouštíme ho z nemocnice, starejte se. Těžká situace, která ale má řešení

6. 11. 2024

Doba hospitalizace v nemocnicích se zkracuje. Lékaři často propouštějí pacienty, kteří tam už nemusí být, ale přesto se nejsou schopni o sebe postarat. Potřebují pomoc a mnohdy jim ji rodinní příslušníci nejsou schopni poskytnout.

„Dědečka zítra pouštíme domů.“

„Ale vždyť není schopný jít sám na záchod, nechodí.“

„No ale to není důvod, aby tady ležel. My jsme nemocnice, ne domov pro seniory.“

„Ale on žije sám. Kdo mu pomůže?“

„Nezlobte se, ale to není má starost. Z medicínského hlediska už není důvod k hospitalizaci. Sestra vám vysvětlí, jak mu dávkovat léky. Dávat injekce zvládnete, ne?“

„Ale my pracujeme, nemůžeme se o něj starat.“

„Když tak si zajděte za sociální pracovnicí a poraďte se o možnostech pomoci. Na shledanou.“

Takový hovor mezi příbuznými nemocných a lékaři je častý. Situaci, kdy se člověk ocitne závislý na pomoci druhých a přitom už není důvod, aby byl v nemocnici, zažije někdy v životě téměř každý, ať už v pozici pacienta nebo jeho rodinného příslušníka.

„Byli jsme bezradní. Maminka byla vždycky zdravá, soběstačná. Pak upadla, zlomila si krček a už nikdy nebyla jako dřív. Padala, neustále měla nějaká zranění. K tomu se přidala rakovina. Vždy ji sanitka odvezla do nemocnice, tam ji dali trochu do pořádku a vrátili ji domů. Jenže ona už sama doma být nemohla. Nejhorší bylo, když mi telefonovali ze špitálu, že ji propouštějí, já byla na služební cestě v Německu a manžel byl zrovna v Praze. Uprosili jsme doktora, ať mámu ještě den v nemocnici nechá, než se vrátíme, ale připadala jsem si, jako bych se jí chtěla zbavit, jako bych se o ni nechtěla starat,“ vypráví devětapadesátiletá Hana.

Pokud člověk pracuje nebo je sám nemocný a cítí, že není schopen se o příbuzného starat, často má výčitky, pocity selhání a dostává se do situace, kterou považuje za bezvýchodnou. Souběžně s tím, jak populace stárne, se však o tomto tématu čím dál více mluví a přibývá možností, kde se poradit či hledat pomoc.

„Nejčastěji se na nás obracejí rodinní příslušníci nemocného, jehož zdravotní stav se horší, případně se blíží jeho propuštění z nemocnice a oni hledají možnosti, jak dále pečovat,“ říká Hana Haráková, zakladatelka a předsedkyně správní rady nadačního fondu Umění doprovázet. A pokračuje: „Čím dál častěji se na nás obracejí rodiny, které chtějí pečovat o svého blízkého doma, doprovodit ho v jeho posledních týdnech či dnech a netroufají si, protože s tím nemají zkušenost. Probereme s nimi možnosti pomoci a oni se mohou v klidu rozhodnout, jak postupovat.“

V nejtěžší situaci bývají lidé, kterým lékař oznámí, že jejich blízkému už nemá jak pomoct. Že je léčba ukončena a dotyčný může být propuštěn domů. Přání zemřít doma přitom vyslovuje naprostá většina lidí, dokladuje to řada výzkumů a anket na toto téma. Pro příbuzné se však mnohdy jedná o šok, který se mění v bezradnost.

„Ošetřující lékař by je měl informovat o možnostech následné – palitativní, hospicové péče v daném regionu. O domácí hospicovou péči může zažádat i rodina samotná. Důležitou podmínkou je, aby byl v rodině k dispozici aspoň jeden pečující či více. Před kontaktováním hospice je dobré mít připravenou lékařskou zprávu, seznam léků a shrnutí zdravotního stavu,“ vysvětluje Hana Haráková.

Poradenská linka nadačního fondu Umění doprovázet funguje již dvanáctým rokem a její pracovníci radí právě lidem, kteří se v takové situaci ocitli. Lidé na ní najdou odpovědi, rady, ale také doporučení nejen praktická, například, kde si půjčit různé pomůcky nezbytné pro péči, ale také například, kde získat psychickou podporu. Protože domácí péče o těžce nemocného umírajícího příbuzného nezřídka končí tak, že se psychicky i fyzicky zhroutí pečující, pokud si nabral úkolů příliš mnoho a odmítal si nechat pomoct.

„Když někdo zjistí, že péči nezvládá, není to selhání,“ říká Hana Haráková. „Péče o blízkého v konečné fázi života je jedna z nejnáročnějších životních situací. Je normální a zcela v pořádku, když se cítíte vyčerpaní a máte pocit, že to už nezvládnete. Běžnou součásti domácího hospice jsou podpůrné sociální služby, například terénní odlehčovací služby, asistenční služby. Některé organizace můžou zprostředkovat i dobrovolnictví pro krátkodobé vystřídání v péči o pacienta, které vám umožní si na chvíli vydechnout,“ vysvětluje.

Nejhorší řešení situace, když je třeba se postarat o vážně nemocného či přímo umírajícího blízkého, je postoj: všechno zvládnu, jsem hrdina, nepotřebuju ani radu ani pomoc, je to moje povinnost a nikomu cizímu do toho nic není. Na ten zpravidla doplácí celá rodina.

Naopak rodiny, jejichž členové se dokážou domluvit, respektují přání a představy nemocného a navíc se poradí s odborníky věnujícími se této problematice, zpravidla tuto těžkou situaci zvládnou se ctí.

 

 

 

 

 

 

domácí péče zdraví zdravotnictví
Hodnocení:
(4.3 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Homolková
Nádherné rady! Měl by u toho být také ceník. Řešení, které nabízí článek, je pro obyčejného člověka utopie.
Iva Lišková
Jak smutné, že na tolik potřebný hospic pro děti přispěli manželé Vlčkovi - částkou přes miliardu - a co náš stát?? Kdyby řádně hospodařil s příjmy do SR, nemuseli by lidé vybírat na Martínka... Platí to samozřejmě i pro péči o seniory.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vrátila jsem se před několika dny z Rehab.nemocnice Beroun, která je soukromá a musím jen chválit jak prostředí tak i péči. Jsem tři týdny po operaci TEP /totální endoprotéz kyčle/ a už sice o fr. holích ujdu cca 1-1.5 km. A to jen díky perfektní fyzioterapii a péči. K tomu ještě denně cvičím na rotopedu.
Olga Škopánová
Těžká situace, která nemá řešení ze dne na den nikoho neseženete.
Hana Rypáčková
Kamarádka si tím prochází. Má mnoho neduhů a rozpad páteře, kvůli srdci nelze operovat. Bolesti tlumí opiáty..V nemocnici od srpna do září, pak v LDM, kde může být maximálně 3 měsíce. Pak ji umístí do DDM. Nerozchodili ji, tak možná i dříve se domova dostane. Domů ji tedy ale nedají .. Ale většina lidí nedá souhlas a pak jsou doma.. Ano, každého to překvapí...
Eva Mužíková
Jsem stále víc a víc ráda, že jsem přesně před dvěma lety získala možnost ubytování v Domě s pečovatelskou službou. Úroveň zdejšich pečovatelek a zdravotnic je tak vysoká, že i v připadě absolutní nemohoucnosti se o mne postarají až do konce mého života.
Marie Macková
Tato situace vždy překvapí. Kde jsou lidé schopni se nadechnout, domluvit, získat informace, požádat o pomoc a kde i nemocný je schopen akceptovat reálný postup, má to řešení. Těžké, bolavé je to vždy. Počítáme s tím my, kterým tato situace může už brzy zaklepat na dveře? Sama si musím připustit, že s tím počítat chci, ale jestli to dokážu, nevím.
Josef Nejezchleba
Alespoň jeden pečující! Kéž by vždy byl! Autorka to píše tak, jakoby snad žila v polovině předminulého století. Stále více lidí žije naprosto osaměle, nikoho nemá, dětí se rodí čím dál méně. Poradny jsou fajn, ale skutečnou péči nenahradí. Situace v sociálních službách je tristní. Jako jediné řešení vidím urychlení robotizace v této oblasti ruku v ruce s využitím AI.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.