Moje životní křižovatka
Všechny fotografie: Věra Ježková

Moje životní křižovatka

5. 11. 2024

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Učila jsem se docela dobře, bavily mě a uměla jsem jazyky – ruštinu, němčinu, angličtinu a latinu. Zato s přírodovědnými předměty jsem si moc nerozuměla. 

Na vysokou školu jsem nepomyslela. Maminka, která pracovala v Geologickém průzkumu, se mnou prošla několik jeho pracovišť, aby mi ukázala, co bych tam mohla dělat. Nijak na mě nezapůsobila. Pak se někdo z profesorů podivil, že se nehlásím na vysokou školu. I vyvstala další otázka: na filozofickou, nebo pedagogickou fakultu? Studovat ruštinu a němčinu, samozřejmě. Táhlo mě to na filozofickou, protože jsem nechtěla učit. Maminka ovšem pronesla nezapomenutelnou větu: „Na filozofickou by ses nedostala a učit budeš až za čtyři roky.“ Po několikadenním váhání a nerada jsem připustila, že má možná pravdu – že na filozofickou fakultu bych se nedostala. A tak jsem podala přihlášku na pedagogickou.

Prožila jsem na ní krásné čtyři roky. Dojíždění do Brandýsa nad Labem mi nevadilo. Objevila jsem kouzlo lingvistických disciplín – fonetiky, fonologie, morfologie, syntaxe, stylistiky a lexikologie a bohatou ruskou a německou literaturu. I praxi jsem zvládla dobře. Ale cítila jsem, že to není ono. Proto jsem uvítala, když mi na konci studia bylo nabídnuto místo v Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství, který byl součástí fakulty v Praze. Jeho ředitelka potřebovala někoho se znalostí ruštiny a němčiny; vyučující vybrali mě. V roce 1989 byl tento ústav zrušen a nahrazen jiným, zaměřeným na výzkum a rozvoj vzdělávání. Na fakultě jsem pracovala až do odchodu do důchodu. Byla jsem postupně dokumentační, odborná, výzkumná a vědecká pracovnice. Práce mě bavila; její hlavní náplní byla evropská studia a srovnávací pedagogika.

V rámci svých pracovních povinností jsem se seznámila s jedním z proděkanů. Povídali jsme si u něj na katedře, vyprávěl mi o náročné péči o nemocnou manželku; umím naslouchat. Asi za rok po její smrti mě představil své dceři a synovi, později celé velké rodině. Stal se mým životním partnerem. Prožili jsme spolu téměř 27 let. Do začátku tohoto roku, kdy navždy odešel.

A tak vykročení z křižovatky v mých devatenácti letech bylo vlastně osudové, ovlivnilo celý můj další život.

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 studium vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiřina Jindrová
Opravdu otevřené povídání a hezký napsané.
Zuzana Pivcová
Děkuji Ti, Věrko, za otevření svého nitra nám íčkařům. Věřím, že na všech křižovatkách života vykročíme tím směrem, který nás má dovést ke zdárnému konci, třebaže se nám možná v tu chvíli zdá být tou nejhorší cestou, kterou jsme nechtěli, která nás zklamala, která na nás zbyla. Má nechtěná první křižovatka přišla ve 13 letech s nuceným stěhováním na druhý konec Čech, do neznáma. A vše ostatní už do sebe začalo zapadat jako do soukolí.
Dana Puchalská
Ano, zajímavý a stručný příběh... Děkuju.
Miloslava Richterová
Rovněž Vám děkuji za článek na velmi osobní téma. Budovu na úvodním obrázku jsem také důvěrně poznala, dnes je to česko-britská základní škola, před dvěma roky jsem tam byla na exkurzi a bylo to zvláštní.
Jana Kollinová
Citlivě napsaný příběh křižovatky života, která nabídla cestu dvěma lidem od počátku až do konce. Ne každý má šanci křižovatku najít a mít možnost volby, kam svůj další život nasměrovat. Mnohé semele nepřízeň osudu na půli cesty. Věrko, děkuji za sdílení.
Marie Ženatová
Milá Věrko* děkuji Ti za Tvůj velmi zajímavý životní příběh a přeji ze srdce do dalších let jen vše a vše dobré*
Věra Ježková
Moc vám děkuji. :-) Jitko, chápu tě. Jano V, vás taky. Nebylo to snadné. Napsala jsem podstatu, bez podrobností.
Marie Seitlová
Věrko, měla jsi zajímavé křižovatky, ale dále ti přeji štěstí, zdraví a pohodu v tvém životě.
Hana Rypáčková
Věrko, jsi odvážná. Mám těch křižovatek tolik a jistě ještě budou nějaké.. Jen ty studijní a pracovní.....Když jsem se nedostala na veterinu , tak taky peďák. A dokonce první ročník kolej a pár přednášek v Brandejse. Takže "Hopsa hejsa do Brandejsa". Když jsem se večer vracela z Prahy kolem stájí u Labe, bála jsem se zvuků, hrabání kopyt a frkání. Život je cesta a kniha života je kniha, kterou nemůžeme otevřít a vrátit se na stránku, která se nám líbí...
Soňa Prachfeldová
Věrko, jsi skvělá, moc si tě vážím. A přeji jen dobrý život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.