Jak překonávat hranice a jak to přežít

Oprava: ... sis ji ....

Evo, svým příspěvkem jsi mě potěšila, neboť o této moudré knize jsem Ti vyprávěla a na moje doporučení si ji pořídila. Je to kniha CO NÁM TĚLO ŘÍKÁ aneb Po stopách nemocí a napsal ji Miroslav Hrabica. Pro můj spokojený život bez bolesti se stala "Biblí"

Pani Zuzano, i mne fyzická práce a každodenní našlapané kilometry v přírodě " udržují při životě". K tomu víra, že spousta zdravotních problémů je " od hlavy" mi umožňuje řadu náhle se vyskytnutých zdravotních problémů odsunout na jinou kolej. Ale přiznám se, že k tomuto poznání jsem došla až listováním v moudré knize... To je úleva...Ráda jsem si Váš článek přečetla.

Paní Zuzano, to je dobře, že máte krev uplatnit svoje schopnosti a záliby. Je vidět, že Vás to baví. A, A že nás občas něco bolí? To už v našem věku jiné nebude...

Gratuluji k sportovnímu výkonu i k správnému postoji k životu! Taky už nejsem ani štíhlá ani zdatná, ale žiju a těším se z maličkostí.

Oceňuji Vaši činorodost a na druhou stranu i upřímnost, s jakou uvádíte i problémy, které musíte řešit. Ne, že vše je brnkačka. Myslím, že pro řadu žen zde můžete být jako světýlko v lese, aby také našly perníkovou chaloupku.

Ještě si dovolím špitnout k šestému odstavci: Zdravotní pojišťovna peníze nevlastní, pouze je z kapes daňových poplatníků rozděluje.

Hezky napsáno! Také když překročím práh domu, stanu na zahradě, kde mě práce tahá za ruce, zapomenu na věk, bolest, trápení a se soumrakem se vracím do útulného domova. Práce a pohyb je můj lék, takže ani po práci prášky nepotřebuji.