Jak šla kréda mým životem
Foto: Jana Vargová

Jak šla kréda mým životem

22. 11. 2024

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Toto svérázné povzbuzování ke školním povinnostem zůstalo zapomenuto, protože ke svému právu se hlásila pubera. A s ní i další krédo, tentokrát k mému dospívání. 

Je možné, že existují lidé, kteří mají symbol svého života, vyznání víry, tedy krédo (od latinského "credo" - věřím) jen jedno. Já tomu nevěřím. Neumím si představit, že by se se mnou vláčela moje pubertální myšlenka "keep smiling", alias "vždy s úsměvem". Vydržela mi několik let, pak začala pokulhávat, zpožďovat se, až se ztratila v propasti minulosti. Největší radost z této ztráty měli členové naší rodiny. V té době jsem totiž vysedávala u gramofonu nebo rádia s uchem na reproduktoru a zapisovala si texty všech možných i nemožných písniček. Babička se těšila, až se ten otravný měsíc už konečně doloudá, bratr si přál, aby Neckář tu kytaru už konečně zužitkoval. A já psala a psala a psala. A podle toho moje písmo vypadá dodnes. Howard Carter, objevitel Tutanchamonovy hrobky, by měl zamotanou hlavu, kdyby na jednom papyru našel text zaznamenaný mým písmem. Možná by zajásal, že objevil nový druh hieroglyfů. Kromě nečitelnosti mnou napsaného textu, vzpomínek na bezstarostný pubertální svět mi v hlavě zůstaly i texty písniček. Až se můj manžel nestačí divit, kam se to tam všechno vejde. Kdyby tak věděl, kolik času jsem tomu věnovala. A vždy to bylo - s úsměvem.

Studium, dítě, brzké manželství, práce.  Všechno šlo velmi rychle a ke svému se hlásilo - "co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek". Protože kdbyby ne, pak by se práce a povinnosti nahromadily a jeden by byl z toho jelen. Dneska, když se poohlédnu do minulosti, vybavím si kdysi své "keep smilling" a řeknu si: co nemusíš udělat dnes, počká do zítřka, nebo i déle.

Životem mě provázely různé citáty, někdy jsem z nich čerpala oporu, jindy moudrost, pak jsem si vysvětlila zklamání, zradu, ale také povzbuzení, pochopení. Říkám si, že se život nedá vměstnat do jedné věty, na to je příliš pestrý, různorodý, rozmanitý. Ale tyto myšlenky jsem nevnímala jako své krédo. Jak jsem si odškrtávala odžité roky, začala jsem souznít se slovy čínského filozofa Konfucia, které mě doprovázejí a budou doprovázet do konce a které s klidem přijímám jako svoje krédo: "Co necheš, aby lidé dělali tobě, nedělej ty jiným"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

glosa Můj příběh rodina vzpomínky
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.2 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Pěkné vzpomínky. A vidíte, myslel jsem, že to poslední ponaučení je odněkud z Bible. (Že by z čínské bible?)
Soňa Prachfeldová
Jo ten život si občas s námi pohraje, jde o to, jak dobří herci jsme. Pěkné.
Lenka Kočandrlová
U nás doma jsem moc mouder neslyšela,leda : proč nemáš samé jedničky v žákovské knížce jako Marcelka (třídní jedničkářka).... Spolužačky si zapisovaly písničky do sešitů, vyměňovaly si texty a hádaly se,jestli je lepší Matuška nebo Neckář, zda je lepší Sparta nebo Slávia - nakonec byla in Dukla.... Mně to bylo všechno k smíchu,ta jsem jim tyhle blbosti hodně pohanila,za což jsem byla někdy "oblíbená" . U učitelů jsem byla též v oblibě,vadilo jim,že si pod lavicí čtu zábavné časopisy,píšu si psaníčka se spolužačkou,vyrušuji při počtech,klapu pravítkem a nemám ve škole ručník,ani pomůcky ( jablka) na výtvarnou výchovu - které jsem snědla o přestávce...Mám schované žákovské knížky a tam je vše červené na bílém....
Naděžda Špásová
Jano, moc hezky napsané. Vzpomněla jsem si na své mládí, neměla jsem sice na růžích ustláno, naše rodina movitá nebyla. Ale školu v Praze jsem si vybrečela, o prázdninách jsem si vydělávala. Žádná procházka růžovým sadem se nekonala, ale než jsem se ve 25 letech vdala, tak jsem si všechno hezky užila. Naštěstí se vše obešlo bez následků. Moji favorité byly zahraniční kapely, českou hudbu jsem moc nemusela. Přeji vám i rodině krásné Vánoce a štěstí a zdraví do roku 2025.
Alena Velková
I já jsem si zapisovala texty písniček a vypisovala básně zejména prokletých básníků, beatníků a v neposlední řadě i milostnou poesii. Nedávno jsem našla ten sešitek a s chutí si jeho obsah přečetla.
Věra Ježková
Texty písniček z 60. a 70. let si pamatuju dodnes. Citáty jsem hodně četla v raném mládí, kdy jsem si neuměla poradit se životem. Maminka mi říkala hodně „mouder“, často úsměvných. Jedno ale stálo za zamyšlení: „Nedělej pro lidi to, co nejsou ochotni udělat sami pro sebe“. Ne vždy jsem se jím řídila.
Marie Měchurová
Jano, hezky jste si ten život zorganizovala. Tak ať se v něm daří i nadále!!
Jiří Dostal
:-) Co nechceš, aby dělali lidé tobě, nedělej ty jiným aneb Jak může být nicnedělání ohleduplné. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.