V posledních letech prošel zámek rekonstrukcí a v loňském roce se zaskvěl v celé jeho kráse zvenku a zevnitř letos. Dostal nový kabát a poté se v létě 2023 pro návštěvníky uzavřel. Zaměstnanci se pustili do obnovy vnitřních prostor a se začátkem letošních letních prázdnin ukázali návštěvníkům výsledek své práce. Nejen že byla obměněna expozice nábytku i jiného vybavení, ale podle několika dobových fotografií se zámek dočkal podoby, kterou měl za užívání zámku jeho posledními majiteli, Habsburky. A to včetně tapet, drapérií, potahů ...
Nepředbíhejme však a vraťme se o nějaké to století zpět k začátkům ploskovického zámku. Za svůj vznik vděčí velkovévodkyni Anně Marii Františce Toskánské. Ta se po ovdovění vdala za toskánského vévodu Gastona, posledního z rodu Medici. Jejich manželství však nebylo šťastné a žili v odloučení, Gaston v Itálii. Anna Marie, teď už s titulem princezna, se rozhodla vedle zděděného panského sídla v Ploskovicích postavit zámek nový. Kdo byl architektem a přesná doba výstavby nejsou známy, neboť Anna Marie po provedení prací zřejmě kvůli utajení vysokých nákladů důsledně pálila všechny účty. Jistá doba vzniku je první čtvrtina 18. století. Podle stavebního rozboru je stavitelem zámku její osobní stavitel Václav Špaček.
V roce 1805 se Ploskovice dostaly do majetku toskánské větve Habsburků. V roce 1848 se poslední český korunovaný král Ferdinand V. Dobrotivý vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a vybral si zámky Ploskovice a Zákupy za svá letní sídla. Za tím účelem byl v té době zchátralý zámek upraven do dnešní podoby. Byl zvýšen o jedno patro a kaple byla nahrazena schodištěm. Zcela změněna byla dispozice pokojů v 1. patře zámku, kde měl nový majitel přebývat. K malířským pracím si manželka Ferdinanda V. Dobrotivého Marie Anna vybrala malíře Josefa Navrátila. Sochařské a štukatérské práce provedl Václav Levý s Josefem Effenbergerem a Josefem Svobodou, nábytkářské a čalounické dvorní dekoratér Josef Veselý. O výběru drapérií a tapet však rozhodovala sama císařovna. Císař se do Ploskovic nastěhoval v květnu 1854 a trávil zde každý rok 6-8 týdnů. Po jeho smri v roce 1878 se zámku jeho synovec císař František Josef I. Po vyhlášení ČSR v roce 1918 připadl státu a bylo zde letní sídlo ministerstva zahraničních věcí. Za doby okupace pak škola pro mladé nacisty, tzv. NAPOLA. V roce 1945 se Ploskovice vrátily do majetku státu. Po válce zámek zprvu užíval státní statek, pouze východní pavilon sloužil škole a škola je tu dosud. Roku 1952 převzaly zámek se zahradou a parkem do své správy orgány státní památkové péče a postupně se začalo s úpravami celého areálu, které vyvrcholily začátkem 60. let, kdy byl zpřístupněn veřejnosti. Tolik k historii zámku.
Hlavní návštěvnický okruh tvoří 11 místností. Ústředním bodem je oválný slavnostní sál, vyzdobený krásnými malbami Josefa Navrátila. Zvláštností je ciferník s obrácenými hodinami na stropě. Správný čas se totiž ukazoval v zrcadle, umístěném na stole pod nimi. Pokoje na východní straně sloužily císaři, pokoje na straně západní užívala císařovna.
Zámek Ploskovice jsem navštívila několikrát, naposledy v létě 2022. Občas si zajedeme jen tak na procházku do zámeckého parku s kašnou (vodu jsem tam však nikdy neviděla), jezírkem a houfem zámeckých pávů, posedávajících různě po římsách a na velkém stromě - pavlonii plstnaté u zámku. Velkým zážitkem bylo operní představení Nabucca v zámeckém parku. Sledovali jsme postavení lešení nejprve na severní a poté i na jižní straně a vyloupnutí ploskovické perly z obalu. Bylo mi líto, že letošní léto uteklo velmi rychle a nově zařízené interiéry jsme si prohlédnout nestihli. Poslední příležitost byla při uzavření turistické sezóny a využili jsme poslední možnou prohlídku v roce 2024, a to v neděli 3. listopadu. Při našem příjezdu zámek tonul v mlze. Trochu mě to mrzelo a trochu jsem byla ráda, protože v mlze jsem ho ještě nefotila. Mlha se držela i při našem vstupu do 2. návštěvnického okruhu, grott pod zámkem, které jsou také částečně zrekonstruovány. Zatímco jsme obdivovali výzdobu umělých jeskyní, které šlechtě výborně sloužily k ochlazení při horkých letních dnech, slunko se rozhodlo bílou tmu prorazit a naráz se objevila modrá obloha. Nu což, zámek z té reprezentativnější strany, která v minulosti sloužila k příjezdu šlechty, jsem v mlze vyfotografovat nestihla. Ale vlastně toho ani nelituji...
Fotogalerii jsem poskládala jednak z čerstvých fotografií a jednak z mého archívu. Faktické informace jsem čerpala z výkladu průvodkyně a webových stránek zámku.
