Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být. Dobře jsem se učila, doma jsem pomáhala, nějaké rošťárny nestály za řeč. Přesto se mi připomněla věc, která byla trochu nefér, tak jsem se rozhodla, že se pokusím o tom něco napsat.
Chodila jsem na tehdejší dvanáctiletku, a tam chodil i kluk, kterého jsem tak trochu milovala. Pokud jsme se potkali někde u muziky, tak se mnou tančil a následně mně doprovázel domů, a tak jsme se líbali a já si nejdřív myslela, že to bude nějak pokračovat, ale on asi sbíral jen zkušenosti, bylo nám oběma 17 let. Co k tomu dodat, náš vztah-nevztah ale vydržel asi rok, samozřejmě s pauzami. On chodil o rok výše. Ve škole se konal turnaj v košíkové. Naše třída tenkrát celkově vyhrála, ale to předbíhám. Po nás nastupovala třída, kam chodil ten "můj" Jirka. Když jsme se na šatně převlékali, tak jsem si všimla, že on tam má modrou košili ze stejné látky, jako jsem měla já tričko. A nápad byl na světě. Sbalila jsem tu košili, a na věšák jsem dala mé tričko. Tak jsme se tomu s holkama zasmály.
Netušily jsme ale, že druhý den přijde do školy jeho maminka s mým tričkem, a dokonce bylo z ředitelny rozhlášeno, že se hledá ta jeho košile. No, nic příjemného, ale 17 let si s tím poradilo. Ještě s kamarádkou jsme jeho košili dali do igelitového pytlíku a dostatečně navoněly. Pak jsme se vydali na cestu k nim, věděly jsme, kde bydlí. Maminka byla sama doma, příjemně nás přivítala, dokonce nám nabídla i nějaký moučník. Chvíli jsme si s ní povídaly, jen jsme měly strach, aby košili před námi nevyndala. Když jsme odcházely, potkaly jsme na schodech Jirku s kamarádem, na nic se neptal, jen jsme se pozdravili a on nechápavě zíral. Myslím si, že mu to maminka vysvětlila a možná nás i odhalila, takže pak už o výměně trička s košilí nikdo nemluvil.
Po letech jsem se úplnou náhodou s tou maminkou potkala v obchodu s rybami. Měla těsně před 90tkou, stály jsme ve frontě za sebou a ona se dala se mnou do řeči, byla velice povídavá. Tak jsem se dobrovolně přiznala, že znám jejího syna, ale o vyměněné košili jsem raději pomlčela, ale myslím si, že mě stejně nepoznala.
