Fejeton na ptáky, kteří kamsi zmizeli. A také na mouchy, které se mi ostražitě vyhýbají
Úvodní foto: Jan Zelenka, ilustrace v textu: Pixabay

Fejeton na ptáky, kteří kamsi zmizeli. A také na mouchy, které se mi ostražitě vyhýbají

4. 12. 2024

Když jsem ještě kdysi venčil na sídlišti svou malou chlupatou kamarádku, rád jsem pozoroval ptáky, majestátně létající nad vysokými paneláky či pomalu se procházející travnatou loučkou podél potoka, kde hledali něco k snědku a občas na sebe hlasitě štěbetali.

Nikdy jich nebylo mnoho, ale přilétali a zase odlétali, aby se následující dny opět navraceli a nabízeli procházejícím se zde lidem příjemné pohledy. Několik kosáků, holubi, dokonce jedna straka. Nejsem žádný znalec ptačí říše, možná, že zde byly ještě jiné ptačí druhy. Nevím.

Pravidelnými návštěvníky byl jeden párek kosů, kteří se lidí příliš nebáli a dovolovali jim přijít docela blízko. Šťourali zobáky do trávy a občas si přitom i trochu zatrylkovali. Později kosák přilétal sám. Asi se rozvedl.

Jednou jsem na něj jen tak zkusmo zapískal. Zvedl hlavu a chvíli se na mne díval. Udělal jsem krok k němu, a tím jsem asi porušil tu bezpečnou hranici mezi námi. Kosák popoběhl o kus dál, podíval se na mne, rozčileně zahýbal dlouhým ocáskem a zřejmě něco neslušného na mne zapískal. Na vzájemnou komunikaci neměl, na rozdíl ode mne, vůbec náladu. Poté vylétl na blízkou větev, ostentativně na mne vystrčil zadek a krásně se rozezpíval.

Podíval jsem se doma se zájmem na web, co o ptácích říkají známé osobnosti.

Od Geralda Durrella, přírodovědce, autora a ochránce přírody, nelze čekat nic jiného než lásku k přírodě. V jedné své knize píše:

„Žil bych nerad ve světě bez ptáků, lesů a nejrozličnějších zvířat. Byl by to strašný svět. Je na nás, aby takový neskončil.“

Jakási Jeanne, publikující pod pseudonymem LJanka, zase říká:

„Nemusíš si pouštět relaxační hudbu. Stačí jen zklidnit mysl a poslouchat, jak venku krásně zpívají ptáci.“

Jak ale šel čas, tak ptáků postupně ubývalo. Neznám příčinu, možná zapůsobil nedostatek potravy vlivem nepříjemných klimatických změn, možná ptáčkové nalezli příjemnější místa k obživě. Zmizeli posléze i vytrvalí holubi.

Na webu jsem objevil ještě jednu a velmi zajímavou citaci. Je to myšlenka Rajko Dolečka, českého lékaře a propagátora zdravé výživy, který zemřel v roce 2017:

„Tam, kde nejsou ptáčci, kteří by cvrlikali, je i zadek slavíkem.“

To slovo, které charakterizuje onu část těla, ovšem vyjádřil méně slušným, ale zato výstižnějším termínem.

Štěbetající ptáci mi zde na sídlišti velmi chybí. I když už nevenčím svou malou psí kamarádku, která se na svět dnes dívá pouze z psího nebíčka, moje občasné procházky jsou příjemné a pro mne zdravé. Přemýšlel jsem, jak bych já sám mohl přispět k návratu těch malých a milých opeřenců. Třeba zde mají málo hmyzu, řekl jsem si.

Nikdy jsem neměl hmyz, tedy mouchy, komáry a podobnou havěť rád. Pokud se náhodou dostali do blízkosti mého bytu, či dokonce na balkon, nebo v očekávání dobrého oběda až do kuchyně, nemilosrdně jsem je hubil. S tím jsem ovšem nyní skoncoval. Hmyz je přece jen oblíbená ptačí potrava. A když se tedy nějaká taková breberka dostane dnes do blízkosti, či přímo do mého bytu, nezabíjím, ale opatrně ji vyháním ven, neboť jsem si vědom toho, že je to potencionální ptačí potrava.

Ale i v tomto případě jsem zaznamenal změnu. Hmyz můj byt pomalu, ale jistě opouští. Už sem skoro nelétá. Podezírám proto všechny mouchy, které operují zde na sídlišti, že si zřejmě mezi sebou řekly, aby se mému bytu zdaleka vyhnuly, že je to příliš nebezpečná zóna.

No, a na závěr ještě jeden citát. Jeho autorem je český básník a publicista František Valouch /1935–2017/:

„Závidím ptákům vysoké letní nebe, květinám vůni a stromům, že pevně drží se země.“

Přátelé, to já přece taky!

 

 

 

 

 

 

 

 

fejeton příroda ptactvo
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Straková
U nás ptáci jsou, vrabčáci i sýkorky, žluvy i žluny a spousta dalších druhů, včetně sojek, strak, vran a havranů. Ovšem ptáci nejsou jenom ptáčci zpěváčci, ale i ptáci draví. Chápu, že právě ti jsou chránění, ale taky jsou věčně hladoví a jsou natolik chytří, že k nám létají jako do supermarketu... Takže souhlasím s Jankem Ledeckým,že na ptáky jsme krátký...
Zuzana Pivcová
Do pozdního léta se tu objevovali vrabci, měly jsme radost, že se po letech vrátili, ale najednou zmizeli. Kosů je málo, o to víc jsem se tu radovala z bílého kosa, který se tu v sídlišti zdržoval několik týdnů. A také se ztratil, myslela jsem, že se mu něco stalo. Pak ho sestra jednou spatřila na obvyklém místě, ale jednorázově a zatím naposled. Hmyzu tu bylo letos poměrně málo, trochu mouchy a pak vosy, které tu měly nedaleko hnízdo. Ale hodně tu létaly vlaštovky a jiřičky, takže ve vzduchu přece jen něco zbylo. Děkuji za hezkou úvahu.
Jana Kollinová
Při čtení pasáže o ptácích mi přišla na mysl písnička J. Ledeckého s názvem Na ptáky jsme krátký. Je pravda, že hmyzu ubývá a patřím do množiny lidí, kteří je nezabíjí. A opět jedna retro vzpomínka. Měla jsem zvláštního souseda ve vedlejším vchodu paneláku. Když jsem napsala zvláštního, myslím tím aktivního donašeče STB a pamatuji si charakteristiku vyslovenou jedním ze sousedů: "Ten je tak toxický, že v našem vchodu ani mouky nelítají."
Libuše Křapová
Mám před oknem obrněné krmítko. Obrněné proto,aby ho nemohly "navštěvovat" naše kočky. V zimě ráda stojím a pozoruji šrumot. Bydlím na venkově a blízko lesa. A do krmítka mi letos létají jen sýkorky. Koňadry, modřinky... a jeden jediný brhlík :-(
Jana Šenbergerová
Mám vaše fejetony ráda. Tento je pro mě jedním z nejhezčích. Díky za něj! V podzimním čase nejvíce postrádám ptačí zpěv.
Radmila Coufalová
Hmyz ubývá závratnou rychlostí, uvádí se, že zmizelo už 70%. Hmyzožraví ptáci nemají tedy dost potravy ani ve vegetačním období. Sýkorky například z tohoto důvodu mívají už jen jeden vrh mláďat, protože je neuživí. Ale aby to nebylo jen depresivní, každý může něco udělat. Před několika lety jsem začala pravidelně přikrmovat a ukázalo se, že i ve vnitřní Praze je poměrně dost ptačích druhů. Druhý lednový týden pořádá Ornitologická společnost tzv. Ptačí hodinku, kdy hodinu sledujete svoje krmítko a zapisujete, kdo vám tam chodí. Já mám několik druhů sýkorek, zvonky, pěnkavy, stehlíky...kosové zmizeli, měli před pár lety nějaké vážné onemocnění, které dost zdecimovalo stavy. A letos začaly chodit i veverky, musela jsem jim vyrobit zvláštní krmítko jen na ořechy. Je to milé a člověk má dobrý pocit, že tu není nadarmo.
Věra Ježková
Jendo, ta část o ptácích je moc hezká. A když si vzpomenu, jak dokážeš se zaujetím pozorovat mouchu v pokoji a přemýšlet, jestli má co k jídlu, ta druhá mě nepřekvapuje. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA